Roubenka je nádherná i přes poněkud diskutabilní zastřešení přístavby. Já bych měl jen malou výtku k interiéru - kuchyňskou linku bych umístil na protější stěnu ke kamnům. Kamna s plotnou by měla mít logickou návaznost..... Jinak je skvělé, že jsou investoři kteří neváhají investovat do takovéto repliky, použijí tradiční technologii a každý kolemjdoucí se může kochat.
jsem z tohoto kraje, mám tedy dojem po srovnání staveb těch, které jsou zdá se ještě autentické a v poměrně originál stavu se na rozdíl od těch původních staveb často se při těchto jakoby replikách zapomíná na to , že původní detaily nebyly tak tvrdé .... např. lomenice se nasazovala až na zadní straně čelní stěny - tím pádem podlomenice tuto čelí roubenou stěnu kryla přes její tloušťku a nepřesahovala příliš před ni, totéž platilo pro polovalbu - žádné extrémní přesahy a spíše jen symbolicky před lomenici .... dále podezdívka nebývala tak moc předsazená, bývala přece náhradou za ztrouchnivělé trámy, zde se mi zdá příliš předsazená působící dojmem tarasu, navíc si myslím , že se dělaly spíše cihelné... dále je podle mne použito příliš masivních stropních trámů a krátčat vzhledem k měřítku budovy ....
Vážený pane Gregore, vzhledem k tomu, že jsme téměř sousedé, rád bych zareagoval na Váš komentář. Práce s detailem byla z velké části v rukou lidí, kteří svou práci dělali jak nejlépe znali, mohli, uznali.... Co se týká přesahů podlomenice a polovalby, máte pravdu. Výsledný dojem je ovlivněn většími přesahy šindelů (v dobré víře chránit svislé dřevěné konstrukce). Nepřišlo nám to ale tak rušivé, že bychom toto předělávali (i vzhledem v návaznosti na další práce a dokončení celé stavby). Předsazená podezdívka je výsledkem současného technického řešení ve smyslu zateplení a striktního požadavku NPÚ na viditelnou původní kamennou podezdívku (která zde opravdu byla kamenná a omítnutá). Ohledně stropních konstrukcí a kráčat...počty a rozměry vycházejí z původního řešení (byl zpracován podrobný historický prozkum včetně zaměření, takže jsme se opravdu snažili tyto podklady respektovat).
Reaguji především proto, že krom Vámi zmíněných nedostatků, se zde na mnoha jiných místech ukázala citlivá práce s detailem, kterou bychom nechtěli nechat bez obhájení.
Ten se asi v hrobu obrací, ale materialismus doby se již natolik okoukal, že i v památkové péči vĕci jako obnova zcela zničené Varšavy a nebo (těch nejvýznamnějších míst ) take zničených Drážďan, památkaře již tolik neznepokojuje (viz. např. obnova věžoví Malostranské radnice).
Za cenu odstranění již téměř zcela znehodnocené stavební hmoty původního místa, si myslím, že obnovou alespoň náčrtu jeho původního tvaru se přesto podařilo zachovat jeho pamět, to je jeho památku. Účel to, bezpochyby, památkové péče.
Navíc, místu byl navrácen jeho původní účel. Obytné stavení, na úrovni doby.
Přes drobné nesouvislosti, výsledek se jeví coby velmi zdařilý.
promiňte ale v rámci replikace měl být zachován - předpokládám - suchý záchod - teď vážně bylo zachováno lidské měřítko, materiál při dodržení současných technických, hygienických a kulturních nároků - u mě máte jedničku
Tak samozřejmě, je trošku jiná doba, jiný stavebník, jiné stroje a nástroje, jiné požadavky, jiné zkušenosti řemeslníků, jiná úcta k řemeslníkům a ve finále jiná míra funkčnosti stavby .....to ovšem neznamená, že všude musí být kontrasty moderního se starým, to přeci neznamená, že všechny historické zkušenosti se mají stát a stanou jen součástí historických semínářů, že snaha po hledání kořenů je nadávka a navrácení původní podoby staveb a zachování sídelních útvarů je zavrženihodná cesta. Vida práce architektů a inženýrů na každém kroku, říkám si co je lepší. Co se stane s krajinou, až zmizí poslední roubenka? Děkuji tedy za každou citlivou a novou, a když je na původním místě o to více. Troška kulisovosti je potom malá daň za zachování historické paměti.
Vnitřní funkční náplň místností a současná technická zařízení je jiná otázka. K řešení rozdílných vnějších detailů oproti původní stavbě zde nevidím důvod. Zkrátka u replik je nutné pokud možno se vecpat co nejvíc do historické formy, jinak vznikne kýč. Nejlepší je věrná kopie se splachovacím záchodem.
Ne tak zhurta, prosím. Někdy je nutno se zastavit a zamyslet. Sice mimo tento případ, ale když je obnovováno místo kde byly původně zkoušeny nové hmoty, či postupy, které se potom neosvědčily (mnohé památky 20. století) nebo když místo bylo navrženo záměrně hmotně netrvanlivé (Schröderhuis (1924) od Rietvelda) co pak? Opakovat nezdařené pokusy, či plánovaný zánik?
Zde máme opraveného Rietvelda. Velmi zdařilé. Dr.Lusciniole, je velký rozdíl projektovat repliku podle dobových grafických listů viz věže na malostranské radnici, nebo v případě této materiálně již nepřítomné nevinné roubenky.
Ani hezké detaily v interieru, materiálový soulad v exterieru a čistá řemeslná práce nic nezmění
na tom, že po architektonické stránce stavba byla a po rekonstrukci zůstává disharmonickým
spojením dvou, na první pohled patrných etap výstavby.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Reaguji především proto, že krom Vámi zmíněných nedostatků, se zde na mnoha jiných místech ukázala citlivá práce s detailem, kterou bychom nechtěli nechat bez obhájení.
Za cenu odstranění již téměř zcela znehodnocené stavební hmoty původního místa, si myslím, že obnovou alespoň náčrtu jeho původního tvaru se přesto podařilo zachovat jeho pamět, to je jeho památku. Účel to, bezpochyby, památkové péče.
Navíc, místu byl navrácen jeho původní účel. Obytné stavení, na úrovni doby.
Přes drobné nesouvislosti, výsledek se jeví coby velmi zdařilý.
Ne tak zhurta, prosím. Někdy je nutno se zastavit a zamyslet. Sice mimo tento případ, ale když je obnovováno místo kde byly původně zkoušeny nové hmoty, či postupy, které se potom neosvědčily (mnohé památky 20. století) nebo když místo bylo navrženo záměrně hmotně netrvanlivé (Schröderhuis (1924) od Rietvelda) co pak? Opakovat nezdařené pokusy, či plánovaný zánik?
na tom, že po architektonické stránce stavba byla a po rekonstrukci zůstává disharmonickým
spojením dvou, na první pohled patrných etap výstavby.