Rošťák

Objekt byl postaven jako další z řady experimentálních projektů zkoumající minimalistické stavební metody a různé úrovně poskytovaného komfortu. Byl postaven ve volném čase autora a jeho kolegů a lze si ho pronajmout. Konstrukčně se jedná o kombinaci panelové a rámové konstrukce se třemi teplotními zónami. Základem konceptu bylo použití skutečně odpadního materiálu na fasádu. Tento materiál nebyl dopředu stanoven, i když představa byla spíše o přírodním odpadu, tzn. např. posekaná tráva, rákos apod. Nakonec bylo náhodou několik kilometrů od staveniště započato čištění komunikací spolu s ořezáváním roští zasahujícího do vozovky. Odpad z tohoto ořezu měl být dle vyjádření pracovníků rozdrcen a ponechán na místě. Nebyl tedy problém se domluvit, že materiál bude odvezen. Na základě tohoto výběru pak byl na plášť nainstalován rošt s latěmi a kontralatěmi. Poté bylo vyzkoušeno několik variant uchycení roští, např. otepmi, propletením na zemi a následnou instalací. Nakonec se nejvíce osvědčilo zastrkování jednotlivých prutů přímo za kontralatě. Tato metoda byla časově poměrně náročná, ale vedla k organickému tvaru, který splývá s okolím. Objekt je v okolí v podstatě neviditelný. Velmi obtížně se dokumentuje, proto jsou fotografie pořízené s rozsvíceným interiérem. Ten obecně, oproti dnešnímu standartu, pracuje spíše se šerem než se světlem, podobně jako v japonské tradiční architektuře. Místo využití vrstev papírových stěn shoji jsou u tohoto projektu využívány vrstvy vegetace – větví, roští, listí. „Anyway, to know what this combination of details is like, it would be best to extinguish the electric light altogether and to look at the outlines of things by the dim light of the butter lamp or the candlewick.“ Tímto sdělením uzavírá Tanizaki svou knihu Chvála stínů a lze to uplatnit právě v tomto objektu. Vzhledem k tomu, že je ale objekt určen především pro samotný rituál saunování a následný odpočinek, není to považováno za negativum. Objekt využívá základní principy tepelného zónování a i přes minimální rozměr má objekt tři zóny: sauna, spací patro a relaxační část. V duchu minimalismu a využití všech zdrojů na maximum se zbytkové teplo ze saunování využívá pro vytopení spacího patra, které je spolu se saunou zateplené a nachází se nad ní. Ve stropě sauny je uzavíratelný otvor, který po otevření teplo z rozehřátých kamenů na kamnech postupně distribuuje nahoru. Sauna je umístěna na břehu potoka v prudkém svahu. Prostor pod objektem je využíván jako dřevník.