Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Do skanzenu nemusím, žijeme ve staré poloroubence na horách- a tak dobře víme, že trámy a štít se musí ošetřovat pravidelně.
Co se týká šindelů, tak ty na některých historických stavbách mám možnost sledovat dlouhodobě- např. na jízdárně v Rychnově nad Kněžnou si památkáři prosadili původní krytinu- šindele: velmi záhy však zjistili, že se jejich stav rapidně zhoršuje, tak je začali natírat- ta střecha je natolik velká, že natěrači prakticky neslezli se střechy a neustále kroužili kolem dokola. Po několika letech ( a po značných výdajích) byla nakonec střecha přeložena krytinou. Druhý příklad šindelové střechy v našem okolí- kostel v Klášterci nad Orlicí, za života pana faráře Halíka byla (nová) šindelová střecha natírána pravidelně, po jeho smrti už ne- a dneska je vlastně na odpis (neošetřována je cca 10 let). Takže to tak v praxi opravdu není, že by se šindele nenatíraly a byly věčné. Nehledě na to, že správné šindele jsou štípané z vybraných částí dřeva a i ty je doporučováno natírat, tuším 1 x za 5 let. Myslím si, že modřínové palubky běžně dostupné na trhu jsou na tom se životností podstatně hůř.
Takže se mi zdá, že moje původní otázka stále trvá- opravdu mě zajímá, kdy se stalo zvykem dřevo v exteriéru nenatírat a nechat "aby sešedlo a získalo patinu". A co je přínosem tohoto trendu, myslím z praktického hlediska pro majitele baráku?
Tento jev neušel pozornosti několika posledních pokolení architektů, kteří se jej pokoušejí opětovat kdekoliv jinde i bez stejných podmínek, či dřeva. Musím se přiznat, že jsem jeden z nich a má zkušenost (s WRC) je taková, že kde je dřevo vystaveno dešti i slunci, tak postupně zešediví a to i dále od moře ale kde jen navlhne ale není přímo vystaveno dostatečnému slunečnímu záření, toliko zčerná. Takto poučen, dnes takové plochy raději natírám průhledným nátěrem (Sikkens) čímž ale pak uchovávám původní červeno-hnědé zbarvení WRC. Stručně: Sbohem Oregone.
A ještě k těm šindelům, Šárko: Samozřejmně, že mají býti štípané (ne řezané) a jen z určitých dřev ale i tak se jejich životnost vždy očekávala bez průběžné údržby ne delší než 25 let (dříve to jedno lidské pokolení [což pak se asi muselo zdát déle než dnes?). Proto dnes jsou užívány toliko z "památkových" důvodů.
Odhliadnuc od toho, som veľmi rád, že sa aj v našich končinách začíname znova vracať k využitiu dreva a prestávame sa ho báť...
A vnější dřevěná prkna není třeba ani hoblovat. Za pár roků jsou hladká. Takže ne jen pěkné, ale i levnější.