Rodinný dům v Aggstall
Němci bývají často označování za chladné a pragmaticky uvažující. Na zdejší škole Bauhausu se mezi světovými válkami zrodil tzv. International style, v Česku označovaný jako funkcionalismus. My jsme vybrali projekt od mnichovského architekta Andrease Hilda, který ve svém domě použil snad všechno, co Bauhaus před osmdesáti lety zakazoval. Jeho přístup je tradiční, a přesto jsou výsledky moderní. V jeho domech lze nalézt zakódované motivy dokládající souhru klienta s architektem.
Na místě zchátralé usedlosti, kterou tvořily různé přístavby, měl vzniknout nový rodinný domek s 300 m² obytné plochy. Pozemek leží ve volné krajině. Stavební úřad má značný podíl na tom, že se navrhovaná stavby nesměla od rozměrů starého domu příliš měnit. Hřeben střechy se posunul mírně na jih, aby byl dům dobře osvětlen ze zahradní strany i v horním patře. Tím bylo také umožněno docílit při konstantní výšce hřebene dvě dostatečně vysoká patra. Vznikla tak asymetrická sedlová střecha s jednostranným přesahem hledající oporu v místní typologii.
Dům je klasickou zděnou stavbou z příčně děrovaných cihel s předezdívkou z plných cihel. Všechny vnitřní povrchy byly provedeny sádrovou omítkou. Klasická masivní stavba pokračuje i v konstrukci střechy: na nakloněný cihlový strop byla položena zateplena střecha. Pro krytinu byly vybrány už jednou použité dvoudrážkové tašky. Jejich nažloutlé zbarvení odpovídá tónu plavené fasády.
Půdorys se shoduje s významem jednotlivých místností řazených podél dlouhé chodby. Dům spočívá na soklu z eichstättských vápenopískových cihel a rozděluje pozemek na zahradní část a vstupní část s garáží a příjezdovým dvorem.
Nová fasáda je reflexí nad nepravidelností a hrou světla tradičních omítek. Vynalezli jsme plochu, která geometrizuje řemeslnou nahodilost a tím ji také činí stvořitelnou. Fasáda pak byla vyspravena lehce nažloutlou omítkou, která opakuje zbarvení střechy i soklu.
Na místě zchátralé usedlosti, kterou tvořily různé přístavby, měl vzniknout nový rodinný domek s 300 m² obytné plochy. Pozemek leží ve volné krajině. Stavební úřad má značný podíl na tom, že se navrhovaná stavby nesměla od rozměrů starého domu příliš měnit. Hřeben střechy se posunul mírně na jih, aby byl dům dobře osvětlen ze zahradní strany i v horním patře. Tím bylo také umožněno docílit při konstantní výšce hřebene dvě dostatečně vysoká patra. Vznikla tak asymetrická sedlová střecha s jednostranným přesahem hledající oporu v místní typologii.
Dům je klasickou zděnou stavbou z příčně děrovaných cihel s předezdívkou z plných cihel. Všechny vnitřní povrchy byly provedeny sádrovou omítkou. Klasická masivní stavba pokračuje i v konstrukci střechy: na nakloněný cihlový strop byla položena zateplena střecha. Pro krytinu byly vybrány už jednou použité dvoudrážkové tašky. Jejich nažloutlé zbarvení odpovídá tónu plavené fasády.
Půdorys se shoduje s významem jednotlivých místností řazených podél dlouhé chodby. Dům spočívá na soklu z eichstättských vápenopískových cihel a rozděluje pozemek na zahradní část a vstupní část s garáží a příjezdovým dvorem.
Nová fasáda je reflexí nad nepravidelností a hrou světla tradičních omítek. Vynalezli jsme plochu, která geometrizuje řemeslnou nahodilost a tím ji také činí stvořitelnou. Fasáda pak byla vyspravena lehce nažloutlou omítkou, která opakuje zbarvení střechy i soklu.
0 komentářů
přidat komentář
