Rodinný dům Richarda a Grete Löwy
Dne 26. června 1936 uzavřel Richard Löwy kupní smlouvu, jejímž předmětem byla stavební parcela číslo 482/49, nacházející se na nároží ulic Dlouhé (dnešní Erbenovy) a ulice V zahrádkách (dnes Fišovy). Za částku 129 tisíc korun se tento třiačtyřicetiletý brněnský obchodník stal majitelem pozemku, na kterém hodlal vystavět rodinný dům s několika nájemními byty.
Richard Löwy se narodil v roce 1893 jako v pořadí třetí ze čtyř dětí Bernharda (1859–1929), původně zpracovateli kůže z Jevíčka, a jeho ženy Rosalie (1854–1916). Podle židovské matriky se sňatek mezi Bernhardem a Rosálií uskutečnil 28. února 1883 v Brně, kde se postupně také narodily všechny jejich děti. Nejprve – tři rok po sňatku – syn Josef (1886–1942), následovaný dcerou Irene (1891–1944), dále zmíněný syn Richard Löwy (1893–1942), a konečně nejmladší Alfred (1896–1943).
Jak vyplývá z městských adresářů, jejich otec Bernhard Löwy střídal v relativně krátkých časových intervalech místa svého pobytu. Vůbec první Adressbuch von Brünn z roku 1885 jej uvádí na adrese Křenová číslo 29. Už o pět let později, tedy v roce 1890, byla adresa jeho bydliště Schüttgasse (dnes Rumiště) číslo 8. Adresář z roku 1900 pak jeho jméno zmiňuje na adrese Orlí 18 a v roce 1909 na Bahnring (dnes Benešově) 22. Jako předmět podnikání bylo u jeho jména obvykle uvedeno Trödler und Schuhwarenhändl, tedy vetešník a obchodník s obuví. Teprve adresáře od roku 1915 až do jeho smrti ztotožňují Bernharda Löwy s adresou Orlí 13, tedy nájemním domem Emila a Idy Sternových.(1)
Nejstaršího ze synů, Josefa Löwy, uvádí adresáře poprvé od roku 1911, a to jako reisender (cestovatele) na adrese Benešova 22. V letech 1917–1919 je zmiňován již jako podnikatel, bydlící ve stejném domě jako jeho otec, na Orlí 13. V dubnu 1919 se Josef Löwy oženil s Josefínou Weissensteinovou (1893–1942), rodačkou z Trhové Kamenice, se kterou měl postupně dvě dcery, nejprve Gerturudu (1920–1942) a Alici Rittu (1928–1942). Pravděpodobně tyto rodinné okolnosti vedly Josefa Löwy k tomu opustit stávající bydliště na Orlí a přesunout se do nájemního domu Berty Pawlu na ulici Tivoli (dnes Jiráskovu) číslo 55.(2) Na této adrese je Josef Löwy v adresářích uváděn od roku 1920, a právě tento dům také manželé Josef a Josefína nedlouho poté, na sklonku roku 1924 zakoupili.(3) V jejich domě na Jiráskově žil také nejmladší z bratrů Alfred se svojí ženou Olgou (1901–1943), kterého s Josefem spojovalo navíc společné podnikání. Josef Löwy totiž založil obchod s látkovým zbožím, orientující se na dámskou konfekci, Josef Löwy, Handel mit Tuch und Manufakturwaren, jehož společníkem a prokuristou se stal právě bratr Alfred. Firma a obchod sídlila na adrese Glacis 59. Po přejmenování a přečíslování jde o dům na dnešní ulici Koliště 47.
Třetí z bratrů, Richard Löwy, je v adresáři poprvé zmíněn v roce 1920, a to jako představitel firmy Büchler und Löwy, k jejímž společníkům patřil ještě Otto Nettl, Gustav Büchler a Karl Löwy. Jejich firma provozovala sklad textilního zboží a obchod s průmyslovým a novým oděvem nejprve na adrese Krapfengasse (Kobližné) 31 a poté Glacis 73 a 79, tedy opět na dnešním Kolišti.(4) Richard Löwy se oženil s dcerou svého společníka, Gretou Nettl (1898–1942), s níž měl syna Jana (1918–2003) a dceru Margot (1924–1942). Podle městských adresářů žil Richard Löwy se svojí rodinou počátkem 20. let na Strassengasse (Hybešově) 19. Při změně adresy v roce 1929, kdy se rodina stěhovala do nájemního domu Františka Dvořáka na Sadovou (Drobného) 30, uvedl Richard Löwy v ohlašovacím lístku jako své předchozí bydliště adresu Křenovou 8. Na Drobného pak rodina žila až do výstavby vlastního domu v roce 1937.
V červnu roku 1936, kdy se Richard Löwy stal na základě kupní smlouvy majitelem pozemku na Erbenově ulici, měl již plány ke stavbě svého domu vypracované. Vyplývá to alespoň z dochované dokumentace, uložené v archivu Brněnských vodáren a kanalizací. Nachází se zde instalatérské plány, označené jako Stavba R.L. Dokumentace k nemovitosti zde však není, jak bychom očekávali, evidována pod adresou Erbenova 14, ale s ohledem na vodovodní přípojku je označena jako Fišova 38. Šestice výkresů je pokaždé signována dvojicí brněnských architektů židovského původu Maxem Tintnerem (1907–1984) a Hansem Haasem (1901–?).
Žádost o stavební povolení podal Richard Löwy již 9. března 1936 a Rada zemského hlavního města Brna jej vydala 23. května. Pravděpodobně v důsledku některých požadavků ze strany města a v důsledku formální změny parcelního čísla u stavebního pozemku, předložil Richard Löwy žádost o stavební povolení opětovně 2. prosince 1936.(5) Město pak povolení ke stavbě vydalo definitivně 27. ledna následujícího roku. Stavba byla svěřena brněnské firmě Podnikatelství pozemních a betonových staveb Schallinger a Drucker, která objekt dokončila ještě v létě téhož roku. Ke kolaudaci pak mohlo dojít 28. srpna a užívání stavby bylo povoleno jen o několik dnů později, 1. září 1937. Jak vyplývá z druhého ohlašovacího lístku Richarda Löwy, rodina se z předchozího domova na ulici Drobného přestěhovala do vlastního domu dne 30. září.
Dům Richarda a Grete Löwy se nachází na poměrně exponované nárožní parcele a tvoří urbanistickou dominantu v místě, kde se prudce stáčející ulice Erbenova stýká s ulicí Fišovou. Snaha o organické pojetí architektury, reagující na polohu místa, reflektují zaoblené hmoty a nautické detaily kruhových oken. Obdobnou tendenci můžeme vnímat u nájemního domu Melanie Weisz z let 1937–1938 od Maxe Tintnera, nacházející se nedaleko odsud, na Drobného 24.
Dvoupatrový dům rodiny Löwy dvoupatrový obsahoval celkem šest bytů, přičemž ústřední je dvojice velkorysých bytů, umístěná v prvním a druhém patře. Směrem do Fišovy ulice nacházíme střídmou fasádu s dvěma okenními osami. Mnohem zajímavější je však fasáda, otevírající se do Erbenovy, kde z hmoty domu vystupuje půlkruhový nárožní arkýř opatřený navíc pásovými okny. Tento dominantní prvek architektury domu reflektuje dynamiku exponovaného nárožního umístění. Vstup do domu je umístěn v boční fasádě, tvořené středovým arkýřem, do něhož je vloženo schodiště, a po jehož stranách se v obou patrech nachází balkon.
V přízemí jsou situovány dva byty. Jeden, obsahující dva propojené pokoje, kabinet s předsíní, šatnu, lázeň a kuchyň. Druhý, menší, byt skládající se pouze z předsíně, záchodu a obytné kuchyně. V prvním patře se nachází opět dvojice bytů, v tomto případě však podstatně odlišných. Do rozměrného z dvojice bytů se vchází vstupní chodbou, která vybíhá jednak vpravo od vstupu do kuchyně s balkonem, napojené na pokoj pro služku, dále na toaletu, anebo vlevo od vstupu do společenské a obytné části majitele bytu. Tato část bytu obsahuje rozsáhlý prostor označený v plánech jako předsíň, kterému dominuje kamenné obložení ústředního topení, evokující krb. Z předsíně je možné vstoupit na krytou lodžii s výhledem do Erbenovy ulice, dále lázně, anebo společenského prostoru o třech místnostech – samostatné ložnice a hlavního obytného prostoru, odděleného vestavěnou vitrínou, který je navíc zakončený v půlkruhovém arkýři. Druhý byt v patře se skládá pouze z předsíně a pokoje s balkonem a lázní. Podle původní dokumentace zde tak chybí například kuchyň a je tedy otázkou, zda se jednalo například o servisní byt k hlavnímu bytu.
Ústřední byt celého domu se však nachází, jako jediný, ve druhém patře. Byt má prakticky totožnou dispozici jako velkorysý byt o patro níže, avšak rozšířen je o jeden pokoj a rozměrnou šatnu. I zde je v předsíni dochován kamenný obklad topení, v tomto případě však mnohem konzervativnějšího pojetí. O patro výše je umístěna plochá, pochozí terasa a podkroví s původně dvěma svobodárnami. Později došlo k jejich propojení a vzniku jednoho dvoupokojového bytu s lázní.
S ohledem na dosavadní známou tvorbu obou uvedených architektů je pravděpodobné, že projekt stavby se odehrával v ateliéru Maxe Tintnera, zatímco Hans Haas vytvořil interiéry bytů.
Bohužel fotografie domu z doby jeho výstavby nejsou k dispozici, a tak je zatím jediný archivní snímek zachycující celý objekt součástí spisu Vystěhovaleckého fondu (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren) z roku 1941. K dispozici je pak také trojice fotografií ze soukromé sbírky, pocházející z léta roku 1967, na kterých je dům v jeho detailech. Z dochovaných fotografií je však zřejmé, že oproti současné hladké omítce fasády, měla původní omítka lineární texturu.
Jan Pazdírek, který v domě na Erbenově žil v letech 1950–1968, a který se zde setkal s paní Srbovou, patrně dřívější služebnou rodiny Löwy, vzpomínal, že dům byl vystavěn jako budoucí dědictví pro syna Richarda a Grete Löwy. Zatímco zbývající pozemek za domem, směrem do současné ulice Fišovy, byl prozatím ponechán jako zahrada k budoucí stavbě sousedního domu, určeného naopak pro dceru Margot.(6) Současně také Jan Pazdírek vzpomínal starožitný nábytek, kterým měl být ústřední byt rodiny původně vybaven. Na základě těchto osobních vzpomínek je tedy možné předpokládat, že ústřední byt domu ve druhém patře obývali Richard a Grete Löwy s dcerou Margot. Zatímco byt v prvním patře využíval jejich, v té době již dospělý, syn Jan.
Právě starší z dětí Richarda a Grete, syn Jan, byl velmi zajímavou osobou, kterému se jako jedinému z rodiny podařilo přežít druhou světovou válku. Už před válkou u něj můžeme sledovat poněkud komplikovanější situaci s ohledem na užívání jeho jména. Na prvním ohlašovacím lístku uvedl v roce 1929 jeho otec Richard jméno syna jako Jan. Na druhém lístku z roku 1937 je uvedeno Hanuš. Různé varianty jsou zachyceny také v almanachu studentů brněnského Spolkového židovského reformovaného reálného gymnázia, které Jan i Margot Löwy studovali. V roce 1930 je zde uveden jako student Jan Löwy, v roce 1934 jako Jan/Hanuš Vilém Löwy a v roce 1936 jen jako Hanuš Vilém Löwy. Poté, co studium na gymnáziu dokončil, nastoupil v Brně na lékařskou fakultu, kterou však nedokončil v důsledku nacistické okupace. Na rodinu Löwy začaly po okupaci dopadat protižidovská nařízení, a v létě roku 1939 se Hanuš Vilém Löwy rozhodl, jako jediný člen rodiny, opustit domov a za pomoci svých přátel uprchnout z protektorátu.(7) Další osudy jsou popsány až v jeho nekrologu z roku 2003: ,,Téměř bez peněz, ale mluvící plynně francouzsky, anglicky, německy a latinsky, odjel Hanuš nejprve do Itálie a pak do Francie, kde vykonával příležitostné práce. Ve Francii kontaktoval Českou brigádu, skupinu asi 5 000 protinacistických bojovníků s velitelstvím v Anglii. Po šestitýdenní děsivé plavbě, kdy se vyhýbal německým ponorkám, dorazil do Liverpoolu. Pokračoval pak ve studiu medicíny v Londýně, aby se kvalifikoval jako zdravotník v brigádě. Dopisy a vzkazy od jeho rodiny ustaly v roce 1941.“
V US Holocaust Memorial Museum je uložen seznam židovských domácností, pro které byl ustanoven správce v souladu s nařízením říšského protektora. Tento seznam, datovaný 26. listopadem 1940, uvádí v případě nemovitosti Richarda a Grete Löwy jako dosazeného správce domu jistého Antona Hoznora, bydlícího na Scherakgasse (Skřivanova) 8.(8) Protektorátní městský adresář z roku 1942 zmiňuje pouze Karla Hoznora – obchod technickými potřebami, oleji a tuky, pro veškeré průmyslové závody s adresou Koliště 59, tedy adresou někdejšího obchodu rodiny Löwy. Samotnou osobu nacisty dosazeného správce domu na Erbenově ulici, Antona Hoznora, pak více zmiňují až dokumenty spojené s Vystěhovaleckým fondem, kterému byli nuceni Richard a Grete Löwi na základě zmíněného nařízení říšského protektora svůj majetek prodat: ,,Na základě výnosu říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939, schvaluji kupní smlouvu ze dne 28. března 1941, uzavřenou mezi Richardem Löwy, v Brně, jako prodávajícím, a Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu.“
Ještě před oficiální změnou majitele nemovitosti, byli Richard, Grete a Margot ze svého domu vystěhováni a nové bydliště našli na adrese Hvězdová 2a. Z ohlašovacího lístku Richarda Löwy se dozvídáme, že ke změně bydliště došlo 21. února 1941. Pravděpodobně tedy s touto změnou adresy ustala komunikace mezi rodinou a se synem Hanušem v Británii. Richard, Grete a Margot Löwy byli deportováni z Brna do Terezína transportem U dne 28. ledna 1942. Do stejného transportu byli zařazeni také bratr Alfred a jeho žena Olga. Josef Löwy, jeho žena Josefína a děti Gerturda a Alice byli deportováni 31. března 1942. Sestra Irene Traub a její muž Max byli deportováni z Pardubic 9. prosince 1942. Všichni zahynuli v koncentračních táborech. V nekrologu Hanuše Viléma je uvedeno, že během války ztratil 27 členů své rodiny.
Vystěhovalecký fond, jakožto nový majitel objektu, pak byty v domě pronajal zejména německy orientovaným obyvatelům města. S konkrétními jmény se lze setkat v městském adresáři z roku 1942, kde jsou na adrese uvedeni obchodní zástupce společnosti Praga Ing. Bedřich Rupp, dále advokát JUDr. Otto Schmetzer, pomocník klempíře Franz Valeš, kterého Vystěhovalecký fond určil jako domovníka, dále Josef Fiala a také velkoobchodník a majitel obchodního domu Kaufhaus der Brünner Hans Schröder.(9) Tento německý obchodník ze Saarbrückenu se na základě vynucené kupní smlouvy z roku 1939 stal majitelem někdejšího obchodního domu Plaček na Masarykově třídě. Od roku 1941 pak byla firma Plaček rozdělena na firmy Textor a zmíněnou společnost Kaufhaus der Brünner. Právě Schröder užíval onen ústřední byt domu na Erbenově ulici. Nasvědčuje o tom alespoň poznámka v dopise ze dne 28. října 1944: ,,Zasláno s poznámkou, že vitrína zobrazená na druhé straně slouží k oddělení dvou místností a že bez této vitríny vlastně celý byt nemůže existovat. Aby se dosáhlo jakéhokoli oddělení mezi dvěma místnostmi, muselo by se vynaložit přinejmenším velké investice.
Vzhledem k tomu, že tuto vitrínu a vestavěnou skříň prodal bývalý správce Hoznor bez jeho zmocnění, žádám, aby část peněz, které byly ve výši 56.850,- převedeny 21. února 1941 na zablokovaný účet židovky Grete Löwy na pobočce Erste Sparkassa v Brně, byla vyplacena k proplacení vkladateli Hansi Schröderovi. […]
Provedení splátky ve výši 23.000,- se nyní stalo naléhavým, protože bytový úřad dal kupujícímu výpověď a chce nyní zbourat tuto dělící stěnu, která je zde označována jako vitrína. Těchto 23.000,- tedy bylo neprávem zaplaceno a musí být převedeno zpět, protože prodej se tímto ruší.“
Dopis psal pravděpodobně Hans Schröder a jeho obsah naznačuje podivné machinace s dělící vitrínou v ústředním bytě, a především záměrem ji trvale odstranit. K tomu nakonec nedošlo patrně i s blížícím se koncem války.
Jako příslušník spojeneckých vojsk a účastník vylodění v Normandii se Vilém Hanuš vrátil zpět do Brna, kde po válce dostudoval medicínu se specializací na traumatologii. Po svém návratu se Vilém Hanuš přihlásil o zabavený majetek, na který byla mezi tím ještě v roce 1945 uvalena národní správa. V pozemkové knize k nemovitosti je uveden záznam o výmazu národní správy z února 1946 a nový vlastník Vilém Hanuš (Löwy) je zapsán k roku 1947. Patrně během poválečného období přestal Hanuš používat příjmení Löwy a v následujících letech je uváděn pod novou identitou Vilém Hanuš. Do svého dalšího odchodu z Československa v roce 1948 žil Vilém Hanuš v rodinném domě na Erbenově. Jako lékaře MUDr. Viléma Hanuše, ho zde uvádí Adresář zemského hlavního města Brna z roku 1948. Společně s ním v domě žili ještě úřednice Lib. Chlubnová, továrník dělník Václav Srba, nebo velkoobchodník s kovovým zbožím Karel Šolc a úřednice Hilda Šolcová.
V dalším životě Viléma Hanuše se zásadními staly události roku 1948, které nakonec vedly k jeho patrně cílenému a připravovanému odchodu ze země. V jednom z Hanušových nekrologů se sice uvádí, že Československo opustil v důsledku komunistického převratu, nicméně v Archivu bezpečnostních složek se ve fondu 425 Židovské organizace, dochovala dokumentace o jeho výcviku v organizaci Hagana. Jako nadporučík Dr. Vilém Hanuš musel 30. října 1948 podepsat místopřísežné prohlášení o tom: ,,že zachovám v tajnosti všechny skutečnosti spjaté s výcvikovým táborem Libavá.“ Vilém Hanuš se tak zjevně zapojil do výcviku židovských dobrovolníků, která je od srpna do listopadu 1948 u Libavé připravovala na boje první arabsko-izraelské války. V kmenovém listu Viléma Hanuše je uveden rodinný stav svobodný, náboženství izraelitské, vzdělání lékař, ovládající češtinu, němčinu, angličtinu a francouzštinu. Jako jeho zvláštní schopnosti uvedli úředníci, že je řidič aut všech tříd.
Přibližně měsíc po absolvování vojenského výcviku Vilém Hanuš skutečně Československo opustil, a to prostřednictvím A.J.D.C. Emigration Service Prgaue. Ve formuláři z 1. prosince 1948 je poznámka ,,za války sloužil v armádě a jeho jediným přáním je přesídlit se do Izraele.“ O několik dní později, přesně 5. prosince, odcestoval skutečně vlakem z Prahy do Janova a odtud do Izraele. Kromě osobní jízdenky si musel obstarat ještě zvláštní lístek na stokilové zavazadlo.
V nekrologu Viléma Hanuše se uvádí, že po příjezdu do Izraele se skutečně aktivně zapojil do bojů právě probíhající války, aby po jejím skončení pracoval v prestižní jeruzalémské nemocnici Hadassah. Právě zde se seznámil se svojí budoucí ženou Zahavou, s níž měl dcery Dorit a Tali.
Ještě před svým odchodem ustanovil Hanuš správkyní domu na Erbenově a zastupováním jeho osoby již zmíněnou Augustu Srbovou. V květnu 1951 se na Ústřední národní výbor v Brně obrátil Bruno Švalb, obývající přízemní svobodárnu v domě na Erbenově, se stížností o nemožnosti používat ventilační okno ve svém bytě a požadavkem ke komisionálnímu šetření. Majitele nemovitosti v této věci zastupovala právě Augusta Srbová, bydlící rovněž na Erbenově 14. O tři roky později, v roce 1954 uvalil stát nad nemovitostí národní správu: ,,Na shora uvedenou nemovitost se zavádí národní správa v důsledku plynulého hospod. života a také proto, že vlastník žije trvale v cizině, a nemá možnost, sám se o nemovitost starati.“ Československý stát se tak stal majitelem objektu. Podle vzpomínky Jana Pazdírka žil na přelomu 50. a 60. let v bytě v prvním patře legendární brněnský dirigent a kapelník Gustav Brom.
Vilém Hanuš se s ženou a dětmi přestěhoval v roce 1960 do Etiopie, kde pomáhal zakládat tamější nemocnice a lékařskou fakultu. V roce 1967 se rodina nakonec přestěhovala do Spojených států amerických a zakotvila v Houstonu. Ve svém novém domově v Houstonu zemřel John William Haenosh 5. května 2003.
Zejména byty někdejších majitelů v prvním a druhém patře domu se do současnosti zachovaly s poměrně velkým množstvím autentických detailů. Byť v obou bytech došlo k drobným dispozičním a funkčním změnám oproti původnímu stavu, nachází se zde například vitríny oddělující hlavní obytné haly, kamenné obložení ústředního topení, vestavěný nábytek nebo parketové podlahy. V současné době je dům na Erbenově ulici v majetku společenství vlastníků, kteří se v roce 2021 rozhodli požádat prostřednictvím Národního památkového ústavu o zápis nemovitosti na seznam kulturních památek.
Věnováno rodině Löwy
Michal Doležel
Poděkování:
Heleně Vlachové
Janu Pazdírkovi
Vladislavu Chrastnému
Zdroje:
Archiv bezpečnostních složek
Archiv Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.
Archiv města Brna
Internetová encyklopedie dějin města Brna
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj
Moravský zemský archiv
US Holocaust Memorial Museum
Nekrolog Johna Haenoshe (2003) - Houston, TX - Houston Chronicle (legacy.com)
Literatura:
Adressbuch von Brünn [Adresář Velkého Brna]. Brünn [Brno], 1885–1934.
PELČÁK, Petr; SAPÁK, Jan; WAHLA, Ivan. Brněnští židovští architekti 1919-1939. [Ed.]. Obecní dům Brno, 2000.
SMUTNÝ, Bohumír. Brněnští podnikatelé a jejich podniky: 1764–1948 : encyklopedie podnikatelů a jejich rodin. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2012.
Poznámky:
1) Emil Stern byl syn židovského obchodníka a zakladatele firmy Albert Stern, která obchodovala převážně se skleněným a porcelánovým zbožím. Obchodní dům firmy Stern se nacházel na Minoritské 10 a s domem na Orlí 13 byl komunikačně propojen.
2) Dům na dnešní Jiráskově 55 byl vystavěn v roce 1903 stavitelem Franzem Pawlu. Původní vlastnicí domu byla od roku 1903 do své smrti v roce 1917 Marie Pawlu, tedy manželka Franze Pawlu. Po její smrti vlastnil dům v letech 1918–1921 jejich syn Oskar Pawlu. Od roku 1923 do roku 1924 byl v majetku manželky Oskara Pawlu Berty.
3) O pět let později, v roce 1929 zakoupili manželé Josef a Josefina Löwy ještě nájemní dům na dnešní ulici Drobného 50.
4) Na adrese Glacis 73 sídlila ještě firma Nettl a Karpeles, Handel mit allen Waren, jejíž majitelem byl Emanuel Nettl.
5) U prvního stavebního povolení ze dne 23.5.1936 je parcela označená č. 482/49, a město si mimo jiné klade požadavek: ,,Stavba se povoluje za předpokladu, že změna parcelace původního výměru […] se stane právoplatnou.“ U druhého stavební povolení ze dne 27.1.1937 je pak uvedena parcela č. 482/68.
6) Obytný dům, označený jako Fišova 36, vznikl na této parcele až v letech 1968–1970. Jeho investorem bylo Druhé stavební bytové družstvo v Brně. Objekt plynule navazuje na sousední dům Richarda a Grete Löwy.
7) Ve fondu Policejní ředitelství v Moravském zemském archivu je dochován Seznam členů náboženské společnosti židovské, kteří vykonávali funkce v soudnictví při kraj. soudu civilním v Brně, a kde je uveden Richard Löwy. Seznam vznikl v důsledku vládního nařízení ze dne 21. 4. 1939 o zastavení výkonu funkcí židovských obyvatel ve veřejných profesích.
8) Ve Volksdeutsche Zeitung (30.10.1943, roč. 93, s. 8) je uvedeno oznámení, že Antonovi a Wilmě Hoznor se 27.10.1943 narodila dcera Renate, sestra Ingrid.
9) Bedřich Rupp žil v roce 1934 na adrese Lužánecká 4. Otto Schmetzer na adrese Dobrovského 13.
Richard Löwy se narodil v roce 1893 jako v pořadí třetí ze čtyř dětí Bernharda (1859–1929), původně zpracovateli kůže z Jevíčka, a jeho ženy Rosalie (1854–1916). Podle židovské matriky se sňatek mezi Bernhardem a Rosálií uskutečnil 28. února 1883 v Brně, kde se postupně také narodily všechny jejich děti. Nejprve – tři rok po sňatku – syn Josef (1886–1942), následovaný dcerou Irene (1891–1944), dále zmíněný syn Richard Löwy (1893–1942), a konečně nejmladší Alfred (1896–1943).
Jak vyplývá z městských adresářů, jejich otec Bernhard Löwy střídal v relativně krátkých časových intervalech místa svého pobytu. Vůbec první Adressbuch von Brünn z roku 1885 jej uvádí na adrese Křenová číslo 29. Už o pět let později, tedy v roce 1890, byla adresa jeho bydliště Schüttgasse (dnes Rumiště) číslo 8. Adresář z roku 1900 pak jeho jméno zmiňuje na adrese Orlí 18 a v roce 1909 na Bahnring (dnes Benešově) 22. Jako předmět podnikání bylo u jeho jména obvykle uvedeno Trödler und Schuhwarenhändl, tedy vetešník a obchodník s obuví. Teprve adresáře od roku 1915 až do jeho smrti ztotožňují Bernharda Löwy s adresou Orlí 13, tedy nájemním domem Emila a Idy Sternových.(1)
Nejstaršího ze synů, Josefa Löwy, uvádí adresáře poprvé od roku 1911, a to jako reisender (cestovatele) na adrese Benešova 22. V letech 1917–1919 je zmiňován již jako podnikatel, bydlící ve stejném domě jako jeho otec, na Orlí 13. V dubnu 1919 se Josef Löwy oženil s Josefínou Weissensteinovou (1893–1942), rodačkou z Trhové Kamenice, se kterou měl postupně dvě dcery, nejprve Gerturudu (1920–1942) a Alici Rittu (1928–1942). Pravděpodobně tyto rodinné okolnosti vedly Josefa Löwy k tomu opustit stávající bydliště na Orlí a přesunout se do nájemního domu Berty Pawlu na ulici Tivoli (dnes Jiráskovu) číslo 55.(2) Na této adrese je Josef Löwy v adresářích uváděn od roku 1920, a právě tento dům také manželé Josef a Josefína nedlouho poté, na sklonku roku 1924 zakoupili.(3) V jejich domě na Jiráskově žil také nejmladší z bratrů Alfred se svojí ženou Olgou (1901–1943), kterého s Josefem spojovalo navíc společné podnikání. Josef Löwy totiž založil obchod s látkovým zbožím, orientující se na dámskou konfekci, Josef Löwy, Handel mit Tuch und Manufakturwaren, jehož společníkem a prokuristou se stal právě bratr Alfred. Firma a obchod sídlila na adrese Glacis 59. Po přejmenování a přečíslování jde o dům na dnešní ulici Koliště 47.
Třetí z bratrů, Richard Löwy, je v adresáři poprvé zmíněn v roce 1920, a to jako představitel firmy Büchler und Löwy, k jejímž společníkům patřil ještě Otto Nettl, Gustav Büchler a Karl Löwy. Jejich firma provozovala sklad textilního zboží a obchod s průmyslovým a novým oděvem nejprve na adrese Krapfengasse (Kobližné) 31 a poté Glacis 73 a 79, tedy opět na dnešním Kolišti.(4) Richard Löwy se oženil s dcerou svého společníka, Gretou Nettl (1898–1942), s níž měl syna Jana (1918–2003) a dceru Margot (1924–1942). Podle městských adresářů žil Richard Löwy se svojí rodinou počátkem 20. let na Strassengasse (Hybešově) 19. Při změně adresy v roce 1929, kdy se rodina stěhovala do nájemního domu Františka Dvořáka na Sadovou (Drobného) 30, uvedl Richard Löwy v ohlašovacím lístku jako své předchozí bydliště adresu Křenovou 8. Na Drobného pak rodina žila až do výstavby vlastního domu v roce 1937.
V červnu roku 1936, kdy se Richard Löwy stal na základě kupní smlouvy majitelem pozemku na Erbenově ulici, měl již plány ke stavbě svého domu vypracované. Vyplývá to alespoň z dochované dokumentace, uložené v archivu Brněnských vodáren a kanalizací. Nachází se zde instalatérské plány, označené jako Stavba R.L. Dokumentace k nemovitosti zde však není, jak bychom očekávali, evidována pod adresou Erbenova 14, ale s ohledem na vodovodní přípojku je označena jako Fišova 38. Šestice výkresů je pokaždé signována dvojicí brněnských architektů židovského původu Maxem Tintnerem (1907–1984) a Hansem Haasem (1901–?).
Žádost o stavební povolení podal Richard Löwy již 9. března 1936 a Rada zemského hlavního města Brna jej vydala 23. května. Pravděpodobně v důsledku některých požadavků ze strany města a v důsledku formální změny parcelního čísla u stavebního pozemku, předložil Richard Löwy žádost o stavební povolení opětovně 2. prosince 1936.(5) Město pak povolení ke stavbě vydalo definitivně 27. ledna následujícího roku. Stavba byla svěřena brněnské firmě Podnikatelství pozemních a betonových staveb Schallinger a Drucker, která objekt dokončila ještě v létě téhož roku. Ke kolaudaci pak mohlo dojít 28. srpna a užívání stavby bylo povoleno jen o několik dnů později, 1. září 1937. Jak vyplývá z druhého ohlašovacího lístku Richarda Löwy, rodina se z předchozího domova na ulici Drobného přestěhovala do vlastního domu dne 30. září.
Dům Richarda a Grete Löwy se nachází na poměrně exponované nárožní parcele a tvoří urbanistickou dominantu v místě, kde se prudce stáčející ulice Erbenova stýká s ulicí Fišovou. Snaha o organické pojetí architektury, reagující na polohu místa, reflektují zaoblené hmoty a nautické detaily kruhových oken. Obdobnou tendenci můžeme vnímat u nájemního domu Melanie Weisz z let 1937–1938 od Maxe Tintnera, nacházející se nedaleko odsud, na Drobného 24.
Dvoupatrový dům rodiny Löwy dvoupatrový obsahoval celkem šest bytů, přičemž ústřední je dvojice velkorysých bytů, umístěná v prvním a druhém patře. Směrem do Fišovy ulice nacházíme střídmou fasádu s dvěma okenními osami. Mnohem zajímavější je však fasáda, otevírající se do Erbenovy, kde z hmoty domu vystupuje půlkruhový nárožní arkýř opatřený navíc pásovými okny. Tento dominantní prvek architektury domu reflektuje dynamiku exponovaného nárožního umístění. Vstup do domu je umístěn v boční fasádě, tvořené středovým arkýřem, do něhož je vloženo schodiště, a po jehož stranách se v obou patrech nachází balkon.
V přízemí jsou situovány dva byty. Jeden, obsahující dva propojené pokoje, kabinet s předsíní, šatnu, lázeň a kuchyň. Druhý, menší, byt skládající se pouze z předsíně, záchodu a obytné kuchyně. V prvním patře se nachází opět dvojice bytů, v tomto případě však podstatně odlišných. Do rozměrného z dvojice bytů se vchází vstupní chodbou, která vybíhá jednak vpravo od vstupu do kuchyně s balkonem, napojené na pokoj pro služku, dále na toaletu, anebo vlevo od vstupu do společenské a obytné části majitele bytu. Tato část bytu obsahuje rozsáhlý prostor označený v plánech jako předsíň, kterému dominuje kamenné obložení ústředního topení, evokující krb. Z předsíně je možné vstoupit na krytou lodžii s výhledem do Erbenovy ulice, dále lázně, anebo společenského prostoru o třech místnostech – samostatné ložnice a hlavního obytného prostoru, odděleného vestavěnou vitrínou, který je navíc zakončený v půlkruhovém arkýři. Druhý byt v patře se skládá pouze z předsíně a pokoje s balkonem a lázní. Podle původní dokumentace zde tak chybí například kuchyň a je tedy otázkou, zda se jednalo například o servisní byt k hlavnímu bytu.
Ústřední byt celého domu se však nachází, jako jediný, ve druhém patře. Byt má prakticky totožnou dispozici jako velkorysý byt o patro níže, avšak rozšířen je o jeden pokoj a rozměrnou šatnu. I zde je v předsíni dochován kamenný obklad topení, v tomto případě však mnohem konzervativnějšího pojetí. O patro výše je umístěna plochá, pochozí terasa a podkroví s původně dvěma svobodárnami. Později došlo k jejich propojení a vzniku jednoho dvoupokojového bytu s lázní.
S ohledem na dosavadní známou tvorbu obou uvedených architektů je pravděpodobné, že projekt stavby se odehrával v ateliéru Maxe Tintnera, zatímco Hans Haas vytvořil interiéry bytů.
Bohužel fotografie domu z doby jeho výstavby nejsou k dispozici, a tak je zatím jediný archivní snímek zachycující celý objekt součástí spisu Vystěhovaleckého fondu (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren) z roku 1941. K dispozici je pak také trojice fotografií ze soukromé sbírky, pocházející z léta roku 1967, na kterých je dům v jeho detailech. Z dochovaných fotografií je však zřejmé, že oproti současné hladké omítce fasády, měla původní omítka lineární texturu.
Jan Pazdírek, který v domě na Erbenově žil v letech 1950–1968, a který se zde setkal s paní Srbovou, patrně dřívější služebnou rodiny Löwy, vzpomínal, že dům byl vystavěn jako budoucí dědictví pro syna Richarda a Grete Löwy. Zatímco zbývající pozemek za domem, směrem do současné ulice Fišovy, byl prozatím ponechán jako zahrada k budoucí stavbě sousedního domu, určeného naopak pro dceru Margot.(6) Současně také Jan Pazdírek vzpomínal starožitný nábytek, kterým měl být ústřední byt rodiny původně vybaven. Na základě těchto osobních vzpomínek je tedy možné předpokládat, že ústřední byt domu ve druhém patře obývali Richard a Grete Löwy s dcerou Margot. Zatímco byt v prvním patře využíval jejich, v té době již dospělý, syn Jan.
Právě starší z dětí Richarda a Grete, syn Jan, byl velmi zajímavou osobou, kterému se jako jedinému z rodiny podařilo přežít druhou světovou válku. Už před válkou u něj můžeme sledovat poněkud komplikovanější situaci s ohledem na užívání jeho jména. Na prvním ohlašovacím lístku uvedl v roce 1929 jeho otec Richard jméno syna jako Jan. Na druhém lístku z roku 1937 je uvedeno Hanuš. Různé varianty jsou zachyceny také v almanachu studentů brněnského Spolkového židovského reformovaného reálného gymnázia, které Jan i Margot Löwy studovali. V roce 1930 je zde uveden jako student Jan Löwy, v roce 1934 jako Jan/Hanuš Vilém Löwy a v roce 1936 jen jako Hanuš Vilém Löwy. Poté, co studium na gymnáziu dokončil, nastoupil v Brně na lékařskou fakultu, kterou však nedokončil v důsledku nacistické okupace. Na rodinu Löwy začaly po okupaci dopadat protižidovská nařízení, a v létě roku 1939 se Hanuš Vilém Löwy rozhodl, jako jediný člen rodiny, opustit domov a za pomoci svých přátel uprchnout z protektorátu.(7) Další osudy jsou popsány až v jeho nekrologu z roku 2003: ,,Téměř bez peněz, ale mluvící plynně francouzsky, anglicky, německy a latinsky, odjel Hanuš nejprve do Itálie a pak do Francie, kde vykonával příležitostné práce. Ve Francii kontaktoval Českou brigádu, skupinu asi 5 000 protinacistických bojovníků s velitelstvím v Anglii. Po šestitýdenní děsivé plavbě, kdy se vyhýbal německým ponorkám, dorazil do Liverpoolu. Pokračoval pak ve studiu medicíny v Londýně, aby se kvalifikoval jako zdravotník v brigádě. Dopisy a vzkazy od jeho rodiny ustaly v roce 1941.“
V US Holocaust Memorial Museum je uložen seznam židovských domácností, pro které byl ustanoven správce v souladu s nařízením říšského protektora. Tento seznam, datovaný 26. listopadem 1940, uvádí v případě nemovitosti Richarda a Grete Löwy jako dosazeného správce domu jistého Antona Hoznora, bydlícího na Scherakgasse (Skřivanova) 8.(8) Protektorátní městský adresář z roku 1942 zmiňuje pouze Karla Hoznora – obchod technickými potřebami, oleji a tuky, pro veškeré průmyslové závody s adresou Koliště 59, tedy adresou někdejšího obchodu rodiny Löwy. Samotnou osobu nacisty dosazeného správce domu na Erbenově ulici, Antona Hoznora, pak více zmiňují až dokumenty spojené s Vystěhovaleckým fondem, kterému byli nuceni Richard a Grete Löwi na základě zmíněného nařízení říšského protektora svůj majetek prodat: ,,Na základě výnosu říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939, schvaluji kupní smlouvu ze dne 28. března 1941, uzavřenou mezi Richardem Löwy, v Brně, jako prodávajícím, a Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu.“
Ještě před oficiální změnou majitele nemovitosti, byli Richard, Grete a Margot ze svého domu vystěhováni a nové bydliště našli na adrese Hvězdová 2a. Z ohlašovacího lístku Richarda Löwy se dozvídáme, že ke změně bydliště došlo 21. února 1941. Pravděpodobně tedy s touto změnou adresy ustala komunikace mezi rodinou a se synem Hanušem v Británii. Richard, Grete a Margot Löwy byli deportováni z Brna do Terezína transportem U dne 28. ledna 1942. Do stejného transportu byli zařazeni také bratr Alfred a jeho žena Olga. Josef Löwy, jeho žena Josefína a děti Gerturda a Alice byli deportováni 31. března 1942. Sestra Irene Traub a její muž Max byli deportováni z Pardubic 9. prosince 1942. Všichni zahynuli v koncentračních táborech. V nekrologu Hanuše Viléma je uvedeno, že během války ztratil 27 členů své rodiny.
Vystěhovalecký fond, jakožto nový majitel objektu, pak byty v domě pronajal zejména německy orientovaným obyvatelům města. S konkrétními jmény se lze setkat v městském adresáři z roku 1942, kde jsou na adrese uvedeni obchodní zástupce společnosti Praga Ing. Bedřich Rupp, dále advokát JUDr. Otto Schmetzer, pomocník klempíře Franz Valeš, kterého Vystěhovalecký fond určil jako domovníka, dále Josef Fiala a také velkoobchodník a majitel obchodního domu Kaufhaus der Brünner Hans Schröder.(9) Tento německý obchodník ze Saarbrückenu se na základě vynucené kupní smlouvy z roku 1939 stal majitelem někdejšího obchodního domu Plaček na Masarykově třídě. Od roku 1941 pak byla firma Plaček rozdělena na firmy Textor a zmíněnou společnost Kaufhaus der Brünner. Právě Schröder užíval onen ústřední byt domu na Erbenově ulici. Nasvědčuje o tom alespoň poznámka v dopise ze dne 28. října 1944: ,,Zasláno s poznámkou, že vitrína zobrazená na druhé straně slouží k oddělení dvou místností a že bez této vitríny vlastně celý byt nemůže existovat. Aby se dosáhlo jakéhokoli oddělení mezi dvěma místnostmi, muselo by se vynaložit přinejmenším velké investice.
Vzhledem k tomu, že tuto vitrínu a vestavěnou skříň prodal bývalý správce Hoznor bez jeho zmocnění, žádám, aby část peněz, které byly ve výši 56.850,- převedeny 21. února 1941 na zablokovaný účet židovky Grete Löwy na pobočce Erste Sparkassa v Brně, byla vyplacena k proplacení vkladateli Hansi Schröderovi. […]
Provedení splátky ve výši 23.000,- se nyní stalo naléhavým, protože bytový úřad dal kupujícímu výpověď a chce nyní zbourat tuto dělící stěnu, která je zde označována jako vitrína. Těchto 23.000,- tedy bylo neprávem zaplaceno a musí být převedeno zpět, protože prodej se tímto ruší.“
Dopis psal pravděpodobně Hans Schröder a jeho obsah naznačuje podivné machinace s dělící vitrínou v ústředním bytě, a především záměrem ji trvale odstranit. K tomu nakonec nedošlo patrně i s blížícím se koncem války.
Jako příslušník spojeneckých vojsk a účastník vylodění v Normandii se Vilém Hanuš vrátil zpět do Brna, kde po válce dostudoval medicínu se specializací na traumatologii. Po svém návratu se Vilém Hanuš přihlásil o zabavený majetek, na který byla mezi tím ještě v roce 1945 uvalena národní správa. V pozemkové knize k nemovitosti je uveden záznam o výmazu národní správy z února 1946 a nový vlastník Vilém Hanuš (Löwy) je zapsán k roku 1947. Patrně během poválečného období přestal Hanuš používat příjmení Löwy a v následujících letech je uváděn pod novou identitou Vilém Hanuš. Do svého dalšího odchodu z Československa v roce 1948 žil Vilém Hanuš v rodinném domě na Erbenově. Jako lékaře MUDr. Viléma Hanuše, ho zde uvádí Adresář zemského hlavního města Brna z roku 1948. Společně s ním v domě žili ještě úřednice Lib. Chlubnová, továrník dělník Václav Srba, nebo velkoobchodník s kovovým zbožím Karel Šolc a úřednice Hilda Šolcová.
V dalším životě Viléma Hanuše se zásadními staly události roku 1948, které nakonec vedly k jeho patrně cílenému a připravovanému odchodu ze země. V jednom z Hanušových nekrologů se sice uvádí, že Československo opustil v důsledku komunistického převratu, nicméně v Archivu bezpečnostních složek se ve fondu 425 Židovské organizace, dochovala dokumentace o jeho výcviku v organizaci Hagana. Jako nadporučík Dr. Vilém Hanuš musel 30. října 1948 podepsat místopřísežné prohlášení o tom: ,,že zachovám v tajnosti všechny skutečnosti spjaté s výcvikovým táborem Libavá.“ Vilém Hanuš se tak zjevně zapojil do výcviku židovských dobrovolníků, která je od srpna do listopadu 1948 u Libavé připravovala na boje první arabsko-izraelské války. V kmenovém listu Viléma Hanuše je uveden rodinný stav svobodný, náboženství izraelitské, vzdělání lékař, ovládající češtinu, němčinu, angličtinu a francouzštinu. Jako jeho zvláštní schopnosti uvedli úředníci, že je řidič aut všech tříd.
Přibližně měsíc po absolvování vojenského výcviku Vilém Hanuš skutečně Československo opustil, a to prostřednictvím A.J.D.C. Emigration Service Prgaue. Ve formuláři z 1. prosince 1948 je poznámka ,,za války sloužil v armádě a jeho jediným přáním je přesídlit se do Izraele.“ O několik dní později, přesně 5. prosince, odcestoval skutečně vlakem z Prahy do Janova a odtud do Izraele. Kromě osobní jízdenky si musel obstarat ještě zvláštní lístek na stokilové zavazadlo.
V nekrologu Viléma Hanuše se uvádí, že po příjezdu do Izraele se skutečně aktivně zapojil do bojů právě probíhající války, aby po jejím skončení pracoval v prestižní jeruzalémské nemocnici Hadassah. Právě zde se seznámil se svojí budoucí ženou Zahavou, s níž měl dcery Dorit a Tali.
Ještě před svým odchodem ustanovil Hanuš správkyní domu na Erbenově a zastupováním jeho osoby již zmíněnou Augustu Srbovou. V květnu 1951 se na Ústřední národní výbor v Brně obrátil Bruno Švalb, obývající přízemní svobodárnu v domě na Erbenově, se stížností o nemožnosti používat ventilační okno ve svém bytě a požadavkem ke komisionálnímu šetření. Majitele nemovitosti v této věci zastupovala právě Augusta Srbová, bydlící rovněž na Erbenově 14. O tři roky později, v roce 1954 uvalil stát nad nemovitostí národní správu: ,,Na shora uvedenou nemovitost se zavádí národní správa v důsledku plynulého hospod. života a také proto, že vlastník žije trvale v cizině, a nemá možnost, sám se o nemovitost starati.“ Československý stát se tak stal majitelem objektu. Podle vzpomínky Jana Pazdírka žil na přelomu 50. a 60. let v bytě v prvním patře legendární brněnský dirigent a kapelník Gustav Brom.
Vilém Hanuš se s ženou a dětmi přestěhoval v roce 1960 do Etiopie, kde pomáhal zakládat tamější nemocnice a lékařskou fakultu. V roce 1967 se rodina nakonec přestěhovala do Spojených států amerických a zakotvila v Houstonu. Ve svém novém domově v Houstonu zemřel John William Haenosh 5. května 2003.
Zejména byty někdejších majitelů v prvním a druhém patře domu se do současnosti zachovaly s poměrně velkým množstvím autentických detailů. Byť v obou bytech došlo k drobným dispozičním a funkčním změnám oproti původnímu stavu, nachází se zde například vitríny oddělující hlavní obytné haly, kamenné obložení ústředního topení, vestavěný nábytek nebo parketové podlahy. V současné době je dům na Erbenově ulici v majetku společenství vlastníků, kteří se v roce 2021 rozhodli požádat prostřednictvím Národního památkového ústavu o zápis nemovitosti na seznam kulturních památek.
Věnováno rodině Löwy
Michal Doležel
Poděkování:
Heleně Vlachové
Janu Pazdírkovi
Vladislavu Chrastnému
Zdroje:
Archiv bezpečnostních složek
Archiv Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.
Archiv města Brna
Internetová encyklopedie dějin města Brna
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj
Moravský zemský archiv
US Holocaust Memorial Museum
Nekrolog Johna Haenoshe (2003) - Houston, TX - Houston Chronicle (legacy.com)
Literatura:
Adressbuch von Brünn [Adresář Velkého Brna]. Brünn [Brno], 1885–1934.
PELČÁK, Petr; SAPÁK, Jan; WAHLA, Ivan. Brněnští židovští architekti 1919-1939. [Ed.]. Obecní dům Brno, 2000.
SMUTNÝ, Bohumír. Brněnští podnikatelé a jejich podniky: 1764–1948 : encyklopedie podnikatelů a jejich rodin. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2012.
Poznámky:
1) Emil Stern byl syn židovského obchodníka a zakladatele firmy Albert Stern, která obchodovala převážně se skleněným a porcelánovým zbožím. Obchodní dům firmy Stern se nacházel na Minoritské 10 a s domem na Orlí 13 byl komunikačně propojen.
2) Dům na dnešní Jiráskově 55 byl vystavěn v roce 1903 stavitelem Franzem Pawlu. Původní vlastnicí domu byla od roku 1903 do své smrti v roce 1917 Marie Pawlu, tedy manželka Franze Pawlu. Po její smrti vlastnil dům v letech 1918–1921 jejich syn Oskar Pawlu. Od roku 1923 do roku 1924 byl v majetku manželky Oskara Pawlu Berty.
3) O pět let později, v roce 1929 zakoupili manželé Josef a Josefina Löwy ještě nájemní dům na dnešní ulici Drobného 50.
4) Na adrese Glacis 73 sídlila ještě firma Nettl a Karpeles, Handel mit allen Waren, jejíž majitelem byl Emanuel Nettl.
5) U prvního stavebního povolení ze dne 23.5.1936 je parcela označená č. 482/49, a město si mimo jiné klade požadavek: ,,Stavba se povoluje za předpokladu, že změna parcelace původního výměru […] se stane právoplatnou.“ U druhého stavební povolení ze dne 27.1.1937 je pak uvedena parcela č. 482/68.
6) Obytný dům, označený jako Fišova 36, vznikl na této parcele až v letech 1968–1970. Jeho investorem bylo Druhé stavební bytové družstvo v Brně. Objekt plynule navazuje na sousední dům Richarda a Grete Löwy.
7) Ve fondu Policejní ředitelství v Moravském zemském archivu je dochován Seznam členů náboženské společnosti židovské, kteří vykonávali funkce v soudnictví při kraj. soudu civilním v Brně, a kde je uveden Richard Löwy. Seznam vznikl v důsledku vládního nařízení ze dne 21. 4. 1939 o zastavení výkonu funkcí židovských obyvatel ve veřejných profesích.
8) Ve Volksdeutsche Zeitung (30.10.1943, roč. 93, s. 8) je uvedeno oznámení, že Antonovi a Wilmě Hoznor se 27.10.1943 narodila dcera Renate, sestra Ingrid.
9) Bedřich Rupp žil v roce 1934 na adrese Lužánecká 4. Otto Schmetzer na adrese Dobrovského 13.
0 komentářů
přidat komentář
