Jsem vždy fascinován, když autorizovaný architekt nemá ponětí o tom, jak uspořádat stavby na pozemku tak, aby to bylo přívětivé i ke každému, kdo se pohybuje ve věřejném prostoru. Když neví, jak má zástavba působit směrem do ulice, že veřejný prostor ulice má utvářet hlavní stavba na pozemku, tedy rodinný dům, v tomto případě velkoryse pojatý na dostatečně velkém pozemku. Namísto toho po vzoru satelitní zástavby "devadesátek" je prvním dojmem z ulice plot, štěrkový plácek a přístřešek nejméně na 3 až 4 plechové "nádhery" a teprve někde za tím vším tušíme něco, co možná slouží pro bydlení... Tomu se dnes říká malebnost české vesnice...
Z garáže jako hmoty, materiálu a tektoniky, tzn. vytržené z kontextu, jsem nadšený. Škoda, že je to garáž, a nikoli nějaké venkovní posezení, před domem, co architektonicky působí směrem do vsi (škoda že ani ta garáž není za vraty pořádně vidět). Vám ve velkoměstech je to možná jedno, ale právě tímhle se nám naše vesnice odlidšťují, ztrácí se neustálá sousedská vzájemnost. A každým dalším projektem, který na venkově učí lidi bydlet hluboko vzadu na zadní části parcely, se nám to tady dál a dál umrtvuje.
máte pravdu, to umrtvování a ochabující vzájemnost je problém. Sám žiju na vsi a pokoušíme se to, jak můžem, zvrátit/narovnat.
Stavebníkův pozemek v Habrovicích je sice v jakémsi pomyslném centru obce, zároveň je ale vjezd na pozemek ve stoupající levotočivé zatáčce s poměrně rušným a rychlým provozem. Chodník tu není ani na jedné straně (je to úzké), pěších kolemjdoucích je tu minimum. Měli jsme tak se stavebníkem za to, že by tu něco intimnějšího, byť vstříc obci, nebylo smysluplné a používané. Proto a taky dík relativní úzkosti pozemku v tomto místě (cca10m) jsme se rozhodli posunout dům směrem dál do zahrady na úroveň jeho severního souseda. Stejně tak parkovací stání k sousedovo garáži. (Jinak pro Jana Pavla - přístřešek je pro dvě auta a plocha před ním dlážděná, nikoliv štěrkový plácek. Snad z fotografií zřetelné...) Stavebník se taky v průběhu stavby s obcí/obyvateli/místní kulturou docela aktivně sžil. Možná to není z obrazové dokumentace zřetelné, ale myslím, že tu není třeba se o propad v pozitivním vývoji, nebo pospolitosti obce obávat.
Naopak si myslím, že tady je přesně vidět, proč si najmout dobrého architekta. Není možné se ve všem řídit podle nějakých všeobecných pouček, každý případ je jiný. Dům je řešen velmi logicky, odkazu vesnice, nikoliv té socialistické, se drží více, než většina ostatních staveb, jen vše posouvá do současnosti. Přimknutím domu k ulici by nic pozitivního pro své okolí nevzniklo, naopak pro majitele jen samá negativa. Využití pozemku je skvělé. Osobně mě fascinuje vchod a skvělá je také klasická dlažba místo běžně používané zámkovky.
Jediné, co úplně nechápu je to výrazné prosklení. Nikoliv esteticky, ale mám pocit, že tady neměl architekt podlehnout přání klienta po velkoplošném prosklení. Třeba to v reálu vypadá lépe, ale ze všech fotografií to vypadá, že tu není žádný zajímavý výhled, naopak, a výrazné prosklení tak spíše zhoršuje možnost zařízení, nesmyslné umístění televize je jasným důkazem.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Stavebníkův pozemek v Habrovicích je sice v jakémsi pomyslném centru obce, zároveň je ale vjezd na pozemek ve stoupající levotočivé zatáčce s poměrně rušným a rychlým provozem. Chodník tu není ani na jedné straně (je to úzké), pěších kolemjdoucích je tu minimum. Měli jsme tak se stavebníkem za to, že by tu něco intimnějšího, byť vstříc obci, nebylo smysluplné a používané. Proto a taky dík relativní úzkosti pozemku v tomto místě (cca10m) jsme se rozhodli posunout dům směrem dál do zahrady na úroveň jeho severního souseda. Stejně tak parkovací stání k sousedovo garáži. (Jinak pro Jana Pavla - přístřešek je pro dvě auta a plocha před ním dlážděná, nikoliv štěrkový plácek. Snad z fotografií zřetelné...) Stavebník se taky v průběhu stavby s obcí/obyvateli/místní kulturou docela aktivně sžil. Možná to není z obrazové dokumentace zřetelné, ale myslím, že tu není třeba se o propad v pozitivním vývoji, nebo pospolitosti obce obávat.
Jediné, co úplně nechápu je to výrazné prosklení. Nikoliv esteticky, ale mám pocit, že tady neměl architekt podlehnout přání klienta po velkoplošném prosklení. Třeba to v reálu vypadá lépe, ale ze všech fotografií to vypadá, že tu není žádný zajímavý výhled, naopak, a výrazné prosklení tak spíše zhoršuje možnost zařízení, nesmyslné umístění televize je jasným důkazem.