Restaurant Morimoto
Restaurace Morimoto v manhattanské čtvrti Chelsea je společným projektem amerického restauratéra Stephena Starr a japonského šéfkuchaře Masaharu Morimoto, který se svým kuchařským uměním vypracoval až na hvězdu s vlastním televizním pořadem nazvaným “Iron Chef“. Diváci a hosté jeho restaurace u Morimota oceňují především schopnost zakomponovat západní přísady do tradiční japonské kuchyně jako je tempura, sushi nebo sashimi a nabídnout tak jedinečné moderní pokrmy.
Restaurace své první hosty přivítala 31. ledna 2006. Interiér vznikl podle návrhu Tadao Ando a stal se tak první newyorskou realizací tohoto významného japonského architekta. O Andovi je známá jeho obliba pohledového betonu. Do takové restaurace by se ale podle pana Morimoto zákazníci moc nehrnuli (a neutráceli v ní 120 dolarů za jeho speciality), a tak se architekt musel vydat jinou cestou.
Do kovové fasády vyřízl nízký vstupní oblouk s rudým závěsem. V přízemí je pro hosty celkem připraveno 160 míst a v suterénu pak sál pro dalších 40 osob. Chloubou restaurace je 140 m² velká kuchyně obklopená barem se 24 místy, kde mohou bosí (jak velí tradice) hosté pozorovat mistra Morimoto, jak jim připravuje sushi.
Přestože šlo “jen“ o úpravu interiéru, tak se rozpočet vyšplhal na konečných 12 milionů dolarů. Jednou ze zvláštností je baldachýn ze skleněných vláken. Schodiště vedoucí do suterénu lemuje devítitunová instalace vytvořená ze 17400 lahví minerálky Tynant rozzářených pomocí LED diod. Osvětlení interiéru dostal na starosti ředitel Isometrix Arnold Chan, nábytek navrhl Ross Lovegrove a vytvořila jej italská firma Poltrona Frau.
Andovi se nakonec podařilo dostat do návrhu i několik sloupů z pohledového betonu. Spíše než z konstrukčních důvodů jsou zde však kvůli estetice.
Restaurace své první hosty přivítala 31. ledna 2006. Interiér vznikl podle návrhu Tadao Ando a stal se tak první newyorskou realizací tohoto významného japonského architekta. O Andovi je známá jeho obliba pohledového betonu. Do takové restaurace by se ale podle pana Morimoto zákazníci moc nehrnuli (a neutráceli v ní 120 dolarů za jeho speciality), a tak se architekt musel vydat jinou cestou.
Do kovové fasády vyřízl nízký vstupní oblouk s rudým závěsem. V přízemí je pro hosty celkem připraveno 160 míst a v suterénu pak sál pro dalších 40 osob. Chloubou restaurace je 140 m² velká kuchyně obklopená barem se 24 místy, kde mohou bosí (jak velí tradice) hosté pozorovat mistra Morimoto, jak jim připravuje sushi.
Přestože šlo “jen“ o úpravu interiéru, tak se rozpočet vyšplhal na konečných 12 milionů dolarů. Jednou ze zvláštností je baldachýn ze skleněných vláken. Schodiště vedoucí do suterénu lemuje devítitunová instalace vytvořená ze 17400 lahví minerálky Tynant rozzářených pomocí LED diod. Osvětlení interiéru dostal na starosti ředitel Isometrix Arnold Chan, nábytek navrhl Ross Lovegrove a vytvořila jej italská firma Poltrona Frau.
Andovi se nakonec podařilo dostat do návrhu i několik sloupů z pohledového betonu. Spíše než z konstrukčních důvodů jsou zde však kvůli estetice.
0 komentářů
přidat komentář
