Rekonstrukce správní budovy HDO

Průmyslové areály vykazují po staletí jistou schizofrenii v architektonickém přístupu. Zatímco výrobní a skladové haly jsou vždy utilitární nudné objemy, jejichž účelem je pouze sloužit, tak jsou na druhé straně správní budovy nositeli firemní image a dávají nezajímavým areálům osobitou tvář. Nejinak je tomu v Zábřehu u HDO.
Podíváme-li se na prostorové uspořádání zaniklé brněnské Vaňkovky, objevíme segregaci jednotlivých výrobních provozů do samostatných objektů. Lukrativní místo v urbanistické kompozici opět zaujímá správní budova, avšak není příliš dominantní. Vývojem došlo k ustavení ideálního uspořádání průmyslových závodů. Na úkor jednotlivých budov, které měly městské měřítko a byly v celkovém obraze humánnější, se prosadil monoblok, který správní budovu buď pozřel do své hmoty nebo ji naopak používá jako kontrastní předsazený výtvarný prvek před fasádou. Dalo by se říci, že výše popsané prostorové uspořádání je současným nejpoužívanějším typem průmyslové architektury. Podobné současné průmyslové stavby nalezneme například u Humpolce v Jiřicích (Mayo I a II), v Komorovicích (Hranipex), v Ostravě (Liftcomp), v Praze (Liftec Global) a jinde.
V Zábřehu u HDO se nejedná o novostavbu, nýbrž o rekonstrukci stávajícího areálu. Urbanistické uspořádání bylo dáno, avšak nedostavovala se dostatečná architektonická kvalita. O tu se postarala svým návrhem brněnská architektka Markéta Veselá. Nejprve napřímila vztahy v území, přeřešila okolní plochy a následně se pustila do rekonstrukce správní budovy, která se měla stát nositelkou změny k lepšímu.
Původní nevyhovující plášť byl kompletně demontován. Interiér byl dispozičně uspořádán tak, aby ve správní budově našlo své místo jak vedení firmy, tak zázemí zaměstnanců. Tyto provozy jsou odděleny komunikačním jádrem. Správní budova byla doplněna o vstupní rizalit s recepcí. Nejvýraznější proměnu však zaznamenala fasáda.
Fasáda správní budovy HDO je podle mého názoru jednou z nejzajímavějších u nás. Velmi zdatně sekunduje abstraktnímu opláštění Severomoravské plynárenské v Ostravě od RKAW. Velmi si cením toho, že i přes abstraktní výtvarnou hru nedošlo k potlačení funkce v interiéru (jako je tomu například v Brně u Paláce Omega). V HDO vše funguje tak, jak má. Stavba není konvenčně dělena na sokl, korpus a římsu, nýbrž působí od hlavy až k patě kompaktním dojmem. Architektka se nebojí porušit pravidelný rastr štíhlých oken a v kancelářích okna velkoryse zalomí přes roh. Velmi příjemná podívaná.