Původní stav
Jak bylo uvedeno již výše výpravní budova byla zprovozněna v roce 1975. Stavba svým pojetím odpovídá době výstavby, architektonickému rukopisu a technologickým zvyklostem 80-tých let minulého století.
Hlavní nádraží je postaveno jako komplex stavebních objektů v těsné blízkosti kolejiště tratě Přerov - Bohumín a tratě Ostrava - Frýdlant nad Ostravicí. Celý komplex je stavebně rozčleněn na několik budov - Výpravní budovu s lichoběžníkovým půdorysem, administrativní budovu spojenou s výpravní spojovacím krčkem s restaurací, rozsáhlé kryté nástupiště MHD navazující na vchod do výpravní budovy a několik krytých nadchodů umožňujících přístup cestujícím do kolejiště. Za objektem výpravní budovy přes proluku navazuje objekt dopravního pavilónu.
Výpravní budovy je přístupná městskou obslužnou komunikací a smyčkou tramvají a trolejbusů hromadné dopravy DPM Ostrava.
Autorem návrhu Výpravní budovy byl Jiří Žalman, na základě něhož byl vypracován definitivní projekt zpracovaný architektem Luborem Lacinou a brněnským střediskem SÚDOP.
Výpravní budova je částečně podsklepená se třemi výškovými úrovněmi - podlažími zastřešená střechami plochými s vnitřními dešťovými svody a střechami o mírném pultovém spádu v případě střechy nad odbavovací halou.
Dominantním prvkem Výpravní budovy je čelní východní fasáda s rozsáhlým prosklením nad parterem s rytmickým vertikálním členěním doplněným pruhy vitráží malíře O. Vašici s motivy charakterizujícími různá údobí dějin Ostravy. Přízemní část fasády průčelí byla řešena jako plocha ze sklobetonových tvárnic s dvěmi vstupy lemovanými žulovými portály.
Na fasádách se dále vyskytují především plošné obklady keramickým páskem červenohnědé barvy a vystupující část zastřešení odbavovací haly je vertikálně obložena tvarovanými hliníkovými plechy.
Provozně je výpravní budovu možno popsat jako objekt s odbavováním cestujících na dvou úrovních - přízemí obsahuje pokladny, ČD centrum, zavazadlové tranzito, městské informační centrum, a jiné - horní patro je prostorem s čekárnami, veřejnými WC, občerstveními, restaurací a dalšími komerčními prostory. Komunikaci mezi přízemím a patrem zajišťuje eskalátor v kombinaci s klasickým schodištěm. Na toto horní patro navazuje po schodišti přístupná galerie umožňující přímý vstup do krytých nadchodů vedoucích k nástupištím.
Suterén slouží jako provozní zázemí.
U veřejných vstupů do budovy východního průčelí jsou situovány dva kiosky - bufetu
Navrhovaný stav
Motto: nehledat a nenavrhovat novou identitu Hlavního Nádraží, ale naopak akcentovat v soudobém přepisu stěžejní myšlenkový koncept autorů.
Tvarově zůstává objekt zcela nezměněn. Mění se jeho povrchová úprava, která odkazuje na jednotlivé funkční hmoty : halu a servisní límec. Objekt se dá velmi lehce hmotově dělit na převýšenou halu hlavní budovy a nižší servisní objekt, který halu ze tří stran obklopuje. Hlavní hmota haly je orientována do "náměstí" prosklenou polostrukturální fasádou, která si v novém pojetí zachovala vertikální rastrování v původních místech. Horizontální členění je potlačeno. Dosahuje se tak maximálního možného efektu optického zvýšení objetu, jeho dominantní vertikality. Sklo hlavní fasády je potištěno textem.
Šambrána hlavní prosklené fasády je provedena strukturálním zasklením tmavě-modrými skleněnými deskami v noci nasvícenými.
Vitráže jsou umístěny na zvláštní subkonstrukci v interiéru, kde dotvářejí a oživují vnitřní prostor.
Nižší hmota je obložena velkoformátovými fasádními deskami, který dává objektu monumentálnější měřítko a svým rafinovaným spárořezem hmotu prořezanou okny v různé výšce zkompaktňuje.
Fasáda je provedena s maximálním důrazem na detail tak, aby minimalistické pojetí mnělo maximální estetický efekt.