Rekonstrukce a přístavba vilky v Horních Počernicích

Rodinná vilka se zahradou v Horních Měcholupech na křižovatce ulic Jívanská a Třebešovská byla postavena dle nedatovaných původních plánů zřejmě někdy na přelomu 20-tých a 30-tých let minulého století. Dle členění vnitřní dispozice se jednalo o rodinnou vilku. V přízemí se nacházel jednopodlažní vstupní prostor s přístupem do dvou samostatně oddělených pokojů. Po schodišti do patra byly přístupné další dva pokoje. Dům byl částečně podsklepen. Podkroví nebylo využíváno.

Vnější architektonické ztvárnění domu odpovídalo jeho vnitřnímu členění, tehdejším stavebním zvyklostem a požadavkům. Kromě výraznějších architektonických prvků na vstupní fasádě (arkýř / balkon, obloukem proražený fronton) nevykazoval dům výraznější výtvarné či architektonické prvky. Veškerá reprezentativní funkce domu se tedy odehrávala při jeho vstupní fasádě soustředěné k severovýchodnímu nároží pozemku na křižovatku ulic Jívanská a Třebešovská. Reprezentativní funkce této části pozemku byla posílena i kvalitativně výraznější skladbou zeleně (vertikály tújí, okrasné keře a stromy atd.) 

Dům neměl jiné propojení se zahradou než skrze svůj hlavní vstup. Zřejmě dle tehdejších zvyklostí nemovitostí na okraji města bylo "propojení" domu se zahradou v podstatě pouze užitkové. Větší část pozemku (který se z pohledu přístupu nachází na opačné straně pozemku tj. na jeho jižní a jihovýchodní straně), byla věnována nikoli přístupu a reprezentaci, ale práci a užitku. Tato část zahrady byla věnována ovocným stromům a dříve zřejmě i pěstebním záhonům. Pro uskladnění výpěstků byl v domě přítomen sklep. Do této části zahrady neměl dům v podstatě žádná okna tzn. žádné optické či jiné propojení.

Současný majitel a investor celé rekonstrukce koupil vilku na inzerát se sdělením, že je po celkové rekonstrukci! Ukázalo se však, že jde pouze o v těchto případech běžnou "kašírku" kdy se dům "omaluje" novou barvou, vymění se kohoutky v koupelnách a "rekonstrukce" je hotova!

Stavební kondice domu nebyla nejhorší nicméně si snaha o uvedení stavebních konstrukcí domu do stavu odpovídajícího současné době vyžádala některé zásadnější zásahy jako např.
-    posílení žb desky mezi  sklepem a přízemím novou vloženou ocelovou konstrukcí,
-    kompletní výměnu trámového stropu mezi přízemím a patrem,
-    výrazné posílení dřevěné konstrukce krovu a doplnění některých chybějících částí konstrukce,

Z architektonického hlediska bylo zásadním motivem celé akce přeměnit vilku na vnitřně otevřený objekt, propojený a komunikující se zahradou.
Byl zachován a přestavěn původní hlavní vstup do domu na severozápadě, který byl výrazově posílen novou stavbou schodiště a květníku a provozně rozšířen (vzhledem k požadavku druhého směru přístupu od parkovacího stání pro automobily) o nové rameno schodiště.
Do zahrady byla vestavěna nová veranda ("salla terrena"), která tvoří spolu s velko-formátovým posuvným oknem obývací části hlavní propojení vilky s jižní části dnes plánované  pobytové zahrady. Veranda tvoří svou konstrukcí stále ještě krytý prostor mezi obývací částí a zahradou (interiérem a exteriérem). Střešní část verandy vytváří balkón pro ložnice v patře.
Vilka tedy díky svým novým přístavbám (vstup se schodištěm a veranda se schodištěm) výrazněji komunikuje (provozně i opticky) se svým okolím.

Vnitřní dispozice domu zaznamenala také výrazných změn. Motiv / Idea propojování byla i zde realizována / zhmotněna v následujících změnách:
-    Byla probourána nová dvoupatrová komunikační hala se schodištěm do patra i podkroví.
-    Byly maximálně propojeny prostory přízemí. Jde v podstatě o jeden prostor členěný ústřední zdí s krbem. Kolem této zdi se odehrávají jednotlivé činnosti (kuchyně, jídelna, posezení s krbem, přístup na  verandu / zahradu, posezení v knihovně atd.

V barevnosti a materiálech jsme se snažili o jednoduchost a střízlivost, které by domu propůjčili určitou míru důstojnosti. Bílá a světlá šedá tak zdá se zapůsobily. Vzhledem k běžnému českému okolí barevných a někdy až "cukrárensky" laděných příbytků v sousedství působí dnes vilka velmi přirozeně, elegantně a její jednoduchá barevnost dává vyniknout i rostlinám a zeleni, která se v její bezprostředním okolí nachází.
Motiv cihelného obkladu, který se stal výrazným prvkem nových přístaveb a který se objevil i na některých nových prvcích fasád (okolo oken na schodišti, okolo nových snížených francouzských oken na arkýři) byl zvolen jednak pro svou schopnost přinést domu přítomnost kvalitního ručně zpracovaného řemeslného detailu a jednak jako citace materiálu a řemeslného postupu, který byl na stavbách rodinných vil dobově přítomen. Na výsledku je dle mého názoru zřejmé, že díky tomuto materiálu jsou nové prvky stavby nejen výrazné a čitelné, ale na druhou stranu je vnímáme také jako přirozenou a integrální součást domu - jako by tam vždy byly.