Rekonstrukce a přístavba domu v bývalé dělnické kolonii

Stávající rodinný jednopodlažní dům se sedlovou střechou s plechovou krytinou, prorostlý s okolními domy, jak už konstrukcemi, tak i sítěmi. Pochází z 30. let 20. století, byl postaven jako jeden z mnoha provizorních domků v nouzové dělnické kolonii na dně zavřeného lomu. Částečnou rekonstrukcí prošel začátkem 90. let 20. století, kdy byly upraveny otvory ve zdivu a dostal do nich plastová okna, plechovou střechu a nový kotel.

Dispoziční řešení domu je důsledkem letitého zastavování uliček mezi domy chaotické a zdaleka neodpovídá dnešním potřebám. Každá místnost má podlahu v jiné výšce, světlé výšky místností jsou nízké (2.15 m), lokálně se objevuje vlhkost a s tím spojená plíseň. Dispozice jsou tmavé.

Snahou navrhované úpravy je celou dispozici vyčistit a objekt stavebně oddělit od domů okolních, včetně vybudování vlastních přípojek technické infrastruktury, a navýšit užitnou plochu objektu. Zároveň přinést do interiéru co nejvíce přirozeného světla. Jako nejjednodušší možnost se nabízí zvednutí celé stavby, což se nám ale vzhledem k lokalitě, při použití normových světlých výšek, nejeví jako šťastné řešení. Stavbu chceme zachovat co nejnižší, proto navrhujeme navýšení užitné plochy uskutečnit částečným zastavěním stávajícího dvorku novou jednopodlažní přístavbou.

Hmotově by ale měl být stále patrný původní objekt, od nové části pohledově oddělený. Původní část navrhujeme hmotově sjednotit a zjednodušit (přístavky jsou nově zastřešeny plochou střechou v jedné rovině). Šikmá střecha je pokryta opět plechem, ale nově v antracitové barvě (původní byl červený), která odkazuje na původní použití černých asfaltových pásů jako krytiny u původních nouzových domků, kdy byla střešní krajina celé lokality různorodá, podtrhující "vlaštovčí hnízdo", tak typické pro dané území. Celý původní objem je zateplen minerální vatou a omítnut.

Nová přístavba je celá řešena s plochou střechou, stěny jsou sendvičové, kdy pohledové části do exteriéru tvoří vyzdívka z cihel plných pálených, z bouracích prací na původním domě. Cihly mají odkazovat na prvotní obyvatele lokality, kteří byli často zaměstnanci nedalekých cihelen, z kterých si stavební materiál nosili. Cihly jsou doplněny o pohledové betony (sokl, atika), které vybíhají do dvora v jednoduché přestřešení nad venkovním sezením.

Ploché střechy jsou pojaté jako zelené extenzivní, nad novou přístavbou doplněné o malou pobytovou terasu. Vnitřní zdivo, dozdívky apod. jsou navrženy z broušených keramických tvárnic.

Dispozičně došlo v návrhu k posunutí vstupu do domu do nové přístavby, která je celá navržena s co nejmenší konstrukční výškou (světlá výška uvnitř jen 2.3 m a stropy řešené jako pohledová železobetonová deska). Na vstup navazuje chodba, kterou lze projít domem do dvora, hned za dveřmi při vstupu je navržen technický kout, na druhé straně je za posuvnými dveřmi navržena malá lichoběžníková pracovna (reaguje na tvar pozemku). Před dveřmi do dvora chodba zatáčí podél krytého venkovního sezení a míří do původního objektu, podél ní je navržena knihovna, v které jsou umístěny dveře na samostatné wc a do koupelny, která je uvnitř prosvětlena střešním světlíkem. Jak již bylo zmíněno v úvodu, původní dům byl v návrhu uvnitř celý vyčištěn a jsou do něj umístěny obytné místnosti, v části pod sedlovou střechou je umístěn obývací pokoj s jídelním stolem (v této části je prostor je zcela otevřen a prosvětlen shora střešními okny) a kuchyňský kout, z kterého lze vejít do malé šatny a po schodišti vystoupat do ložnice, která se vikýřem otevírá ke skále lomu. Z obývacího pokoje jsou navrženy dveře do části s bývalými přístavky, místo kterých je nyní navržen jeden pokoj, sloužící dětem. Pokoj navazuje na malé vnitřní atrium. Atrium osvětluje přes sedací okno i hlavní obytný prostor.

Jak již bylo výše zmíněno – z venku je rekonstrukce s přístavbou pohledově kombinací železobetonu, starých cihel plných pálených, omítky, zelené vegetační střechy a antracitových klempířských prvků. Výplně otvorů jsou navrženy jako hliníkové, s trojsklem, stejně tak i vstupní dveře, které jsou celoprosklenné a umožňují kolemjdoucím průhled přes dům až do dvora. V interiéru se jedná o kombinaci různých přírodních materiálů. Nová přístavba má na podlaze ve hmotě probarvenou dlažbu, stará část pak třívrstvou dřevěnou dubovou lamelu. Celým domem prochází přírodní březová překližka (nábytky, obklad vstupu, dveře, podhled obývacího pokoje a ložnice), lokálně překližka probarvená (modrá – odpočinkový kout obývacího pokoje, růžová – kuchyň). Stěny koupelny, wc a plochy nad kuchyňskou linkou jsou navrženy z marockého štuku. Štít a vždy jedna stěna v dětském pokoji, pracovně a ložnici je navržena jako černá hliněná s řezankovým zlatavým vsypem. Stropy jsou pohledové železobetonové s otiskem dřevěných desek, pohledový beton přechází i v nový nadvlak nad novým prosklením (HS portál) z obývacího pokoje do dvora, včetně nových nosných pilířů kolem něj. Zbytek stěn je "klasicky omítnutý" a opatřen bílým nátěrem.

Venkovní dvůr je částečně přestřešen, pod přesahem je navrženo venkovní sezení a umístěn původní zahradní krb (gril). Střecha má v sobě otvor, který přináší přirozené osvětlení do vstupní chodby. Je vynesena dvěma pozinkovanými ocelovými sloupy a navazuje na žb vnitřní strop. Vlastní dvůr je vydlážděn žulovým odsekem, v kombinaci s plochami z česaného betonu a plochami pro vegetaci. Do zahrady přechází pobytovými dřevěnými schody (stejné dřevo je použito i ve vnitřním atriu a na venkovní terase).

Technologicky je dům napojen na přívod silnoproudu, plynu, vody a jednotné kanalizace. Vytápění zajišťuje plynový kotel a teplovodní podlahové vytápění. V obytné místnosti jsou navržena krbová kamna na dřevo. Teplá voda je uchovávána v bojleru. Je navržena i rekuperační jednotka pro nucené větrání. Ložnice v podkroví bude vybavena klimatizací. Dešťové vody budou zachytávány do podzemní nádrže a následně použity pro zálivku zahrady a pro splachování v domě.

Lokalita si drží ducha z 80. let 20. století, kdy byla známá jako umělecká čtvrť, této době vzdává hold otiskem umělce TIMA na pohledových betonech, bustou sv. Metoděje (jako patrona Moravy a spolupatrona Evropy) od sochaře Vladimíra Matouška v nice na štítě a volnou vnitřní štítovou stěnou v obytném prostoru, kterou lze zaplnit obrazy, plakáty, fotografiemi a jinými artefakty dle chuti a uvážení obyvatelů domu.