Pulitzer Foundation for the Arts
Profesor Jim Lutz, architekt a lektor University of Memphis, mě pozval na výlet do St. Louis, hlavním městě státu Missouri v USA. Stalo se tak v červenci 2004, během mého pobytu v USA a nakonec nás jelo celkem pět na celodenní výlet z místa našeho přechodného působení v Memphisu v Tennessee. Cíl byl předem jasný: Dvě moderní stavby se stejnou funkcí, sousedící vedle sebe, mající však různé majitele i tvůrce.
První z nich je Pulitzerova nadace umění od japonského architekta Tadao Ando. Jedná se o první realizaci tohoto architekta ve Spojených státech. V současnosti už jich je v USA několik.
Emily a Joseph Pulitzerovi se v roce 1989 rozhodli k rekonstrukci a rozšíření stávajícího objektu ve kterém nadace sídlila. V roce 1990 oslovili Tadao Ando jako architekta projektu. Postupně, jak se rozrůstal požadovaný program, dospěl klient v roce 1995 k rozhodnutí realizovat novostavbu na volném pozemku, počítající i s umístěním kancelářských a provozních prostor nadace. Zároveň se stalo součástí zadání i umístění stálé expozice děl dvou umělců - abstraktního malíře Ellswortha Kelly a sochaře Richarda Serry. Všichni tři umělci tvořili svá díla zároveň a ovlivňovali se navzájem.
Ando o svém díle říká: „Jsou to v podstatě dva jednoduché obdélníky. Ale jakmile jednou vstoupíte dovnitř, objevíte bohatý a komplexní prostor. Jakmile už jste jednou uvnitř, uvidíte věci, které se vám skrývají zvenčí. Doufám že tento akt vám pomůže pochopit že život skýtá všechna překvapení a zázraky pouze když si je sami dovolíte objevit.“
Stavba je realizována z neuvěřitelně hladkého monolitického betonu. Neuvěřitelné, a v našich podmínkách snad i neproveditelné. Postup při realizaci je možné spatřit na stránkách nadace. Doporučuji všem stavebním společnostem!
Zvenčí neprostupný „bunkr“ skrývá nádherné vnitřní prostory, o kterých jen zdánlivě napovídá prosklení horního podlaží a přesazená střecha, zdánlivě připomínající stavby F.L.Wrighta. Složitě klikatý přístup do vstupní haly je v úplném kontrastu s velkorysými prostorami uvnitř a hlavně s plochým bazénem v centru dispozice (cca 7 x 50 metrů), dělícím zvenku jednotný kubus na dva. Hlavní výstavní prostor, cca 7 x 56 metrů je na konci vysoký přes dvě podlaží, tedy 14 metrů. Na této stěně je obraz „Modrá černá“ od E. Kellyho. Podél hlavního sálu vede galerie s oknem k bazénu, který odráží světlo dovnitř stavby. Obraz je osvětlen střešním světlíkem přes celou šířku prostoru.
Dlouhodobý přítel Pulitzerových - sochař Richard Serra - měl ke své práci místo ve vnitřním nádvoří. Tedy venkovní plastika. Kdo zná práce tohoto umělce, nebude překvapen, jak nádherně spolu působí Andova stavba a Serrovy ocelové křivky. Je úžasné, že nádvoří mohlo být rozšířeno o druhou část, která patří Museu současného umění v St. Louis, druhé stavbě, o které jsem se zmínil v úvodu.
Vzhledem k tomu, že v interiérech Pulitzerovy nadace je zakázáno fotografovat, doporučuji zájemcům navštívit alespoň webové stránky.
Zároveň přikládám celý článek k oběma navštíveným stavbám od mého průvodce, profesora Jima Lutze, publikovaný v No.50., ze kterého jsem i vycházel při některých citacích.
První z nich je Pulitzerova nadace umění od japonského architekta Tadao Ando. Jedná se o první realizaci tohoto architekta ve Spojených státech. V současnosti už jich je v USA několik.
Emily a Joseph Pulitzerovi se v roce 1989 rozhodli k rekonstrukci a rozšíření stávajícího objektu ve kterém nadace sídlila. V roce 1990 oslovili Tadao Ando jako architekta projektu. Postupně, jak se rozrůstal požadovaný program, dospěl klient v roce 1995 k rozhodnutí realizovat novostavbu na volném pozemku, počítající i s umístěním kancelářských a provozních prostor nadace. Zároveň se stalo součástí zadání i umístění stálé expozice děl dvou umělců - abstraktního malíře Ellswortha Kelly a sochaře Richarda Serry. Všichni tři umělci tvořili svá díla zároveň a ovlivňovali se navzájem.
Ando o svém díle říká: „Jsou to v podstatě dva jednoduché obdélníky. Ale jakmile jednou vstoupíte dovnitř, objevíte bohatý a komplexní prostor. Jakmile už jste jednou uvnitř, uvidíte věci, které se vám skrývají zvenčí. Doufám že tento akt vám pomůže pochopit že život skýtá všechna překvapení a zázraky pouze když si je sami dovolíte objevit.“
Stavba je realizována z neuvěřitelně hladkého monolitického betonu. Neuvěřitelné, a v našich podmínkách snad i neproveditelné. Postup při realizaci je možné spatřit na stránkách nadace. Doporučuji všem stavebním společnostem!
Zvenčí neprostupný „bunkr“ skrývá nádherné vnitřní prostory, o kterých jen zdánlivě napovídá prosklení horního podlaží a přesazená střecha, zdánlivě připomínající stavby F.L.Wrighta. Složitě klikatý přístup do vstupní haly je v úplném kontrastu s velkorysými prostorami uvnitř a hlavně s plochým bazénem v centru dispozice (cca 7 x 50 metrů), dělícím zvenku jednotný kubus na dva. Hlavní výstavní prostor, cca 7 x 56 metrů je na konci vysoký přes dvě podlaží, tedy 14 metrů. Na této stěně je obraz „Modrá černá“ od E. Kellyho. Podél hlavního sálu vede galerie s oknem k bazénu, který odráží světlo dovnitř stavby. Obraz je osvětlen střešním světlíkem přes celou šířku prostoru.
Dlouhodobý přítel Pulitzerových - sochař Richard Serra - měl ke své práci místo ve vnitřním nádvoří. Tedy venkovní plastika. Kdo zná práce tohoto umělce, nebude překvapen, jak nádherně spolu působí Andova stavba a Serrovy ocelové křivky. Je úžasné, že nádvoří mohlo být rozšířeno o druhou část, která patří Museu současného umění v St. Louis, druhé stavbě, o které jsem se zmínil v úvodu.
Vzhledem k tomu, že v interiérech Pulitzerovy nadace je zakázáno fotografovat, doporučuji zájemcům navštívit alespoň webové stránky.
Zároveň přikládám celý článek k oběma navštíveným stavbám od mého průvodce, profesora Jima Lutze, publikovaný v No.50., ze kterého jsem i vycházel při některých citacích.
0 komentářů
přidat komentář
