Pozemek prázdninové chalupy v Horní Blatné má specifickou polohu. Nachází se na okraji památkové zóny, na hranici mezi původními horskými objekty památkového zájmu a stavbami mladšími, na historické prostředí nijak nereagujícími, se vzorem v emancipované městské vile či univerzálním rekreačním objektu.
Koncept stavby vychází z kontextu místa a dá se popsat několika přehlednými body. Orientace stavby odpovídá sklonu přirozeně rostlého terénu, podélná osa je položena po vrstevnici, hřeben souběžně s cestou. Přímá je návaznost na historickou stopu se snahou o maximální šetrnost k rostlému terénu, vybrána byla lokace s ohledem na jednou již zastavěné místo. Hmota odpovídá původní horské zástavbě, je adicí hlavního podélného objemu s dominantní plochou zastřešení a měřítkově drobných i tvarově lapidárních prvků do výsledné kompozice.
Celek je důsledně komponován podle pravidel symetrie, obě průčelí jsou vepsána do čtverce, který je základním modulem. Samotná modulace následně vychází z jednoduchého dělení na poloviny, čtvrtiny, osminy či je naopak jeho násobkem. Je to tradiční způsob bez potřeby složitého vyměřování či čtení kót z výkresu.
Symetrie i modulace jsou užity s jistou lehkostí a volností, typickou pro drobné lidové stavby minulosti, kdy se os užívalo jen jako vodící linie a samotné stavební prvky se často přikláněly na jednu či druhou stranu. Právě tato bezstarostnost při stavění dává lidovým stavbám dodnes obdivovanou malebnost.
Práce s historickou stopou i návaznost na tradici je podtržena skrytou citací hmoty drobné lidové stavby v kompozici fasád. Štíty v tradiční formě jsou vnímány při pohledu z širšího okolí, definují stavbu a podtrhují horizontalitu střechy vyvedenou v místně obvyklém systému tmavých čtvercových šablon. Ty se přelévají ze štítů na přístavby, tak jak je to typické v horské či podhorské stavební tradici.
Systému adice, tedy přikládání drobných prvků k hlavní hmotě, je plně podřízen podsystém zasklení. Drobná okna střešní či ve štítech jsou volně „rozhozena" po plášti stavby. Oproti tomu rozměrnější soudobé zasklívací prvky určené ke dnes již samozřejmému spojení interiéru s exteriérem jsou vždy sdruženy do jednoho, hmotově lapidárního dílu s možností instalace uzavíratelných okenic.
Všechny užité fasádní materiály, kámen, dřevo, omítka, šablony, jsou v místě obvyklé a jejich barevnost i úprava povrchu odpovídají nárokům památkové zóny. Celek domu je koncipován se snahou o harmonii s prostředím.
Nová stavba zónu původních horských staveb zastoupených blíže středu sídla, zónu tradičního tvarosloví jednoznačně rozšiřuje, je její součástí. Svým kvalitním soudobým řešením detailů stavby odpovídá na novodobé objekty v těsném sousedství.
Pavel Fanta