Pobřežní promenáda

© Alejo Bagué

Benidorm je pravděpodobně nejlepší ukázkou španělského města, které bylo na poměrně malém území s extrémně vysokou hustotou zástavby masivně zasaženo turistickým průmyslem a volnočasovými aktivitami. Tento model se ukázal být daleko účinější než ničení rozlehlých pozemků městy, která devět měsíců v roce zejí prázdnotou a téměř je nelze udržovat.
V soutěži na přestavbu 1,5 kilometru dlouhé západní pobřežní promenády jsme s ohledem na to, co nabízí ostatní promenády ve světě, předložili zcela radikální inovaci. Ta nespočívá pouze ve vytvoření ochranné hranice, jakémsi závěsu mezi městem a mořem, ale stavba samotná se stává veřejným místem přispívajícím k řadě různých aktivit.
Promenádu, která je místem se svým vlastním životem, tvoří organické linie připomínajícími přírodní zvlněné tvary s řadou vypuklých a vydutých částí vytvářejících sérii vykonzolvaných plošin a krytých úrovní určených ke hrám, schůzkám, trávení volného času a rozjímání.
Prostorová kompozice promenády podporuje přirozený odtok dešťové vody, umožňuje instalaci kolektorů a inženýrských sítí, odstraňuje architektonické překážky pro tělesně postižené, spojuje pláž s podzemními parkovišti a stává se plnohodnotným prvkem napomáhajícím při přechodu mezi městem a pláží.
Návrh, který vznikl při náhodném rozhodnutí pracovat s křivočarým lemováním (uspořádaných ve vrstvách a platformách) však není nahodilý, ale stanovuje jej soubor pevných geometrických pravidel a modulů, aby šlo usnadnit realizaci celé stavby.
Využívá se zde obdobná strategie jako u barcelonské botanické zahrady (zde to byla příroda), kterou zde přebírá každodenní život. Křivočaré tkanivo se postupně splétá dohromady, nabývá tekoucích forem, ale přitom stále dodrže několik pevně daných geometrických pravidel.
Povrchy promenád se vzájemně kříží, rozchází a mění výškové úrovně, čímž vytváří vybíhající platformy konkávních či konvexních tvarů, aniž by musely přímo zasahovat do pískových pláží.