Parkovací dům Veranda
Rozvojová společnost města Rotterdamu (OBR) a Rotterdamská městská inspekce (STZ) pověřili Paul de Ruiter úkolem, aby vyřešil problémy s parkováním na stísněném území Veranda nedaleko stadionu Feyenoord a navrhl vícepodlažní parkovací dům s reprezentativní architektonický výrazem, který bude zapadat do urbanistické vize architekta Rudy Uytenhaaka. Parkoviště s kapacitou 650 vozů mělo také v přízemí obsahovat obchody a možnost pořídit si zde něco k jídlu a pití.
Paul de Ruiter se rozhodl využít této zakázky, aby vylepšil celkový obraz vícepodlažních parkovišť. Navrhl stavbu, který nemá zajímavý plášť pouze při pohledu z venku, ale také interiér, který je příjemným místem k pobytu. Hlavním bodem celého návrhu jsou lidé namísto aut.
VÍCEPODLAŽNÍ PARKOVIŠTĚ VERANDA
Poněvadž rozměry pozemku a výška stavby byly přesně určeny zónovacím projektem, tak se tým designerů sestavený Paul de Ruiterem výhradně pro tento projekt rozhodl umístit velkou část parkovacích stání do podzemních prostorů. Parkoviště Veranda je tak rozloženo do devíti pater kolem prázdného prostoru: čtyři parkovací úrovně jsou v podzemí a čtyři parkovací úrovně leží v nadzemní části. Přízemí obsahuje obchody a místa ke stravování.
Půdorys parkovacího domu má lichoběžníkový tvar se zaoblenými rohy a vrchní stavba v protiváze ke spodní stavbě. Výsledkem je pocit nepřetržitého krouživého pohybu směrem vzhůru a a dolů kolem velké otevřené části uprostřed stavby.
JEDNODUCHOST A EFEKTIVITA
Půdorys parkoviště je jednoduchý a zároveň efektivní. Auta se uvnitř lichoběžníkově tvarovaného půdorysu pohybují spirálovitě po nakloněných rampách kolem středu nahoru nebo dolů. Parkoviště pro auta je uspořádané podél vnějších zdí, vedle centrálního otevřeného prostoru a nakloněných jízdních pruhů. Vedle pozvolné přímo stoupající nebo klesající cesty, kterou přirozeně následujete, když hledáte místo k zaparkování, je zde také rychlá kruhová cesta pro výjezd ze čtyř nadzemních parkovacích podlaží. Jednotlivé parkovací úrovně jsou běžně přístupné pěším prostřednictvím proskleného panoramatického výtahu, který vystupuje do volného prostoru v centrální části.
DENNÍ SVĚTLO
Hlavní funkcí centrální otevřené části o rozměrech 16 x 22 metrů je umožnit proniknutí více světla a vzduchu do parkoviště, zlepšit prostředí v podzemních úrovních a zajistit, aby nebyly horší než v nadzemních podlažích. Pronikání světla je umocněno bílými stropy, podlahami, zdmi a pilíři, prázdným prostorem a do něj zakomponováné umělecké světelné instalace. Také v podzemí mohou návštěvníci snadno určit svoji polohu, poněvadž vidí oblohu a udržují si spojení s vnějším světem. Umístění obíhajících cest směrem nahoru a dolů kolem centrální otevřené části má tu výhodu, že návštěvníci mohou stále vidět, kde se lidé a auta nachází.
O to, že jsou spaliny aut odvedeny pryč ze stavby, se stará čtveřice přetlakových výfukových rour umístěných v zadní části stavby. V případě vypuknutí požáru se směr obrátí a stroje začnou foukat velké množství vzduchu do čtvrtého podzemního podlaží, že je oheň vyhnán centrálním otvorem ven.
FASÁDNÍ TECHNOLOGIE
Aby se podařilo vytvořit dynamický a zároveň jasný obraz stavby, tak Paul de Ruiter musel věnovat – zevnitř i zvenku – velkou pozornost detailům a materiálům na fasádě. Fasáda vícepodlažního parkoviště Veranda je složená z horizontálních hliníkových pásů střídaných s úzkými pásy zrcadlového skla. Aby se podařilo na fasádě spojit plasticitu a transparenci, tak Paul de Ruiter speciálně vyvinul perforované a skládané hliníkové panely. Aby se podařilo dosáhnout požadovaného výsledku, musel být způsob dírkování a skládání odzkoušen na mnoha panelech. Sklo a hliníkové panely jsou vloženy do vytlačovaných profilů, které byly
také speciálně navrženy pro tento projekt. Z vnitřku fasáda funguje jako difúzní stěna propouštějící denní světlo a dává zlomkovitý pohled na vnější svět.
DOHLED NAD DETAILEM
Kromě prostorového a funkčního návrhu je vícepodlažní parkoviště Veranda lehce identifikovatelné také díky detailům. Pro zajištění, aby ustupující horní patra zůstala hladkým nepřerušovaným vzorem z linek, musel designér i stavitel pracovat s velkou přesností. V místech, kde se střetávají přímé, zakřivené a diagonální linie, nesmí být patrný žádný prudký přechod. Přesnost byla vyžadována také u zakřiveného skla na kulatých rozích. Proto musela být každá skleněná fasádní tabule vytvořena podle přesných rozměrů a poté na místě jako skládačka spojena dohromady. Na stříbrošedých zrcadlových pásech, které přerušují hliníkovou fasádu se odráží slunce. To vytváří pestré výjevy a dává stavbě jedinečný výraz.
Specifická fasáda vícepodlažního parkoviště Veranda měla za následek vznik abstraktního a dynamického pláště, který dává stavbě elegantní vzhled s jejími kulatými rohy a rotací.
PŘEDBĚŽNÝ VÝZKUM
Ještě před přijetím zakázky na vícepodlažní parkoviště Veranda, Paul de Ruiter uskutečnil analýzu parkovišť. Provedl měření a analýzy zaměřené na silné a slabé stránky různých návrhů. Jeho závěrem bylo, že mnoho parkovišť není ke svým uživatelům přívětivých. Například v podzemních garážích není často dostatek světla, třebaže denní světlo významně pomáhá při poskytování orientace a pocitu bezpečí. Denní světlo může být využíváno k označení východů a vytvoření spojnice mezi podzemními parkovacími úrovněmi a vnějším světem. Kromě toho zde není dostatečný prostor, což ubírá na kvalitě parkoviště. V průběhu let lidé i auta rostli a počet starších lidí potřebujících více místa k manévrování se zvýšil. Paul de Ruiterova zjištění vedly k tomu, že byla věnována zvláštní pozornost jasným cestám, parkovacím stáním s dostatečnou velikostí, usnadnění parkování, dostupnosti denního světla a docílení kontaktu s vnějším světem.
INTERAKCE
Architekt navrhující vícepodlažní parkoviště musí rozumět širokému okruhu různých disciplin jako například pozemní stavitelství a interiérové návrhářství. Velkou výzvou bylo vytvořit architektonický návrh ze vzájemné interakce mezi těmito disciplínami. U této zakázky se Paul de Ruiter rozhodl od samého začátku intenzivně spolupracovat geotechnickými a stavebními inženýry poradenské společnosti ABT a dodavatelem Dura Vermeer. To vedlo k efektivnímu postupu, důmyslným řešením a použití různorodých inovačních technik. Jednotný přístup k návrhu byl také jedním z důvodů, že se navzdory velmi krátké době projektování podařilo vícepodlažní parkoviště Veranda realizovat v plánovaném termínu a s předepsaným finančním rozpočtem.
NEOBVYKLÁ KONSTRUKČNÍ METODA
Při budování podzemních parkovacích úrovní byl použitý neobvyklý stavební postup; metoda stěna-strop. U této metody se nezačíná jako obvykle u hotové výkopové jámy, kde je konstrukce stavěna od základu, ale stavební proces je zde obrácen. Výkopové práce nejdříve proběhly do hloubky první parkovací úrovně, kde pak byla položena první podlaha suterénu. Podlaha je konstruovaná tak, aby ji ze všech stran podporovaly štětové základové stěny. Poté je zemina pod stropem vytěžena a položeno následující podlaží, pozvolna se postupuje směrem dolů. Odstraněná hornina se dopravovala skrz středový otvor v patrech, prázdný prostor.
Paul de Ruiter se rozhodl využít této zakázky, aby vylepšil celkový obraz vícepodlažních parkovišť. Navrhl stavbu, který nemá zajímavý plášť pouze při pohledu z venku, ale také interiér, který je příjemným místem k pobytu. Hlavním bodem celého návrhu jsou lidé namísto aut.
VÍCEPODLAŽNÍ PARKOVIŠTĚ VERANDA
Poněvadž rozměry pozemku a výška stavby byly přesně určeny zónovacím projektem, tak se tým designerů sestavený Paul de Ruiterem výhradně pro tento projekt rozhodl umístit velkou část parkovacích stání do podzemních prostorů. Parkoviště Veranda je tak rozloženo do devíti pater kolem prázdného prostoru: čtyři parkovací úrovně jsou v podzemí a čtyři parkovací úrovně leží v nadzemní části. Přízemí obsahuje obchody a místa ke stravování.
Půdorys parkovacího domu má lichoběžníkový tvar se zaoblenými rohy a vrchní stavba v protiváze ke spodní stavbě. Výsledkem je pocit nepřetržitého krouživého pohybu směrem vzhůru a a dolů kolem velké otevřené části uprostřed stavby.
JEDNODUCHOST A EFEKTIVITA
Půdorys parkoviště je jednoduchý a zároveň efektivní. Auta se uvnitř lichoběžníkově tvarovaného půdorysu pohybují spirálovitě po nakloněných rampách kolem středu nahoru nebo dolů. Parkoviště pro auta je uspořádané podél vnějších zdí, vedle centrálního otevřeného prostoru a nakloněných jízdních pruhů. Vedle pozvolné přímo stoupající nebo klesající cesty, kterou přirozeně následujete, když hledáte místo k zaparkování, je zde také rychlá kruhová cesta pro výjezd ze čtyř nadzemních parkovacích podlaží. Jednotlivé parkovací úrovně jsou běžně přístupné pěším prostřednictvím proskleného panoramatického výtahu, který vystupuje do volného prostoru v centrální části.
DENNÍ SVĚTLO
Hlavní funkcí centrální otevřené části o rozměrech 16 x 22 metrů je umožnit proniknutí více světla a vzduchu do parkoviště, zlepšit prostředí v podzemních úrovních a zajistit, aby nebyly horší než v nadzemních podlažích. Pronikání světla je umocněno bílými stropy, podlahami, zdmi a pilíři, prázdným prostorem a do něj zakomponováné umělecké světelné instalace. Také v podzemí mohou návštěvníci snadno určit svoji polohu, poněvadž vidí oblohu a udržují si spojení s vnějším světem. Umístění obíhajících cest směrem nahoru a dolů kolem centrální otevřené části má tu výhodu, že návštěvníci mohou stále vidět, kde se lidé a auta nachází.
O to, že jsou spaliny aut odvedeny pryč ze stavby, se stará čtveřice přetlakových výfukových rour umístěných v zadní části stavby. V případě vypuknutí požáru se směr obrátí a stroje začnou foukat velké množství vzduchu do čtvrtého podzemního podlaží, že je oheň vyhnán centrálním otvorem ven.
FASÁDNÍ TECHNOLOGIE
Aby se podařilo vytvořit dynamický a zároveň jasný obraz stavby, tak Paul de Ruiter musel věnovat – zevnitř i zvenku – velkou pozornost detailům a materiálům na fasádě. Fasáda vícepodlažního parkoviště Veranda je složená z horizontálních hliníkových pásů střídaných s úzkými pásy zrcadlového skla. Aby se podařilo na fasádě spojit plasticitu a transparenci, tak Paul de Ruiter speciálně vyvinul perforované a skládané hliníkové panely. Aby se podařilo dosáhnout požadovaného výsledku, musel být způsob dírkování a skládání odzkoušen na mnoha panelech. Sklo a hliníkové panely jsou vloženy do vytlačovaných profilů, které byly
také speciálně navrženy pro tento projekt. Z vnitřku fasáda funguje jako difúzní stěna propouštějící denní světlo a dává zlomkovitý pohled na vnější svět.
DOHLED NAD DETAILEM
Kromě prostorového a funkčního návrhu je vícepodlažní parkoviště Veranda lehce identifikovatelné také díky detailům. Pro zajištění, aby ustupující horní patra zůstala hladkým nepřerušovaným vzorem z linek, musel designér i stavitel pracovat s velkou přesností. V místech, kde se střetávají přímé, zakřivené a diagonální linie, nesmí být patrný žádný prudký přechod. Přesnost byla vyžadována také u zakřiveného skla na kulatých rozích. Proto musela být každá skleněná fasádní tabule vytvořena podle přesných rozměrů a poté na místě jako skládačka spojena dohromady. Na stříbrošedých zrcadlových pásech, které přerušují hliníkovou fasádu se odráží slunce. To vytváří pestré výjevy a dává stavbě jedinečný výraz.
Specifická fasáda vícepodlažního parkoviště Veranda měla za následek vznik abstraktního a dynamického pláště, který dává stavbě elegantní vzhled s jejími kulatými rohy a rotací.
PŘEDBĚŽNÝ VÝZKUM
Ještě před přijetím zakázky na vícepodlažní parkoviště Veranda, Paul de Ruiter uskutečnil analýzu parkovišť. Provedl měření a analýzy zaměřené na silné a slabé stránky různých návrhů. Jeho závěrem bylo, že mnoho parkovišť není ke svým uživatelům přívětivých. Například v podzemních garážích není často dostatek světla, třebaže denní světlo významně pomáhá při poskytování orientace a pocitu bezpečí. Denní světlo může být využíváno k označení východů a vytvoření spojnice mezi podzemními parkovacími úrovněmi a vnějším světem. Kromě toho zde není dostatečný prostor, což ubírá na kvalitě parkoviště. V průběhu let lidé i auta rostli a počet starších lidí potřebujících více místa k manévrování se zvýšil. Paul de Ruiterova zjištění vedly k tomu, že byla věnována zvláštní pozornost jasným cestám, parkovacím stáním s dostatečnou velikostí, usnadnění parkování, dostupnosti denního světla a docílení kontaktu s vnějším světem.
INTERAKCE
Architekt navrhující vícepodlažní parkoviště musí rozumět širokému okruhu různých disciplin jako například pozemní stavitelství a interiérové návrhářství. Velkou výzvou bylo vytvořit architektonický návrh ze vzájemné interakce mezi těmito disciplínami. U této zakázky se Paul de Ruiter rozhodl od samého začátku intenzivně spolupracovat geotechnickými a stavebními inženýry poradenské společnosti ABT a dodavatelem Dura Vermeer. To vedlo k efektivnímu postupu, důmyslným řešením a použití různorodých inovačních technik. Jednotný přístup k návrhu byl také jedním z důvodů, že se navzdory velmi krátké době projektování podařilo vícepodlažní parkoviště Veranda realizovat v plánovaném termínu a s předepsaným finančním rozpočtem.
NEOBVYKLÁ KONSTRUKČNÍ METODA
Při budování podzemních parkovacích úrovní byl použitý neobvyklý stavební postup; metoda stěna-strop. U této metody se nezačíná jako obvykle u hotové výkopové jámy, kde je konstrukce stavěna od základu, ale stavební proces je zde obrácen. Výkopové práce nejdříve proběhly do hloubky první parkovací úrovně, kde pak byla položena první podlaha suterénu. Podlaha je konstruovaná tak, aby ji ze všech stran podporovaly štětové základové stěny. Poté je zemina pod stropem vytěžena a položeno následující podlaží, pozvolna se postupuje směrem dolů. Odstraněná hornina se dopravovala skrz středový otvor v patrech, prázdný prostor.
Architectenbureau Paul de Ruiter bv
0 komentářů
přidat komentář
