Památník Tomáše Bati
Památník Tomáše Bati uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně-vzdělávacího charakteru, vrcholící na ose parku objektem muzea. Plány však změnila nenadálá smrt zakladatele obuvnického impéria, který v roce 1932 zahynul krátce po startu z nedalekých Otrokovic při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu.
M ísto muzea tak byl postaven památník a z osmi studijních ústavů pak pouze dva (1936–38), které architektonicky navázaly na budovu památníku. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.
Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury, moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V prvních deseti letech jej navštívilo 1,5 miliónů osob.
Svému poslání přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen skleněný plášť. Kulturní činnost (již pod hlavičkou přejmenovaného Domu umění) se podařilo znovu obnovit v červnu 1948, zahájením přehlídky výtvarného umění XI. Zlínského salónu.
V letech 1954-55 objekt přestavěl akademický architekt Eduard Staša, aby více než 55 let sloužil současně Filharmonii pracujících a Oblastní galerii výtvarného umění Gottwaldov. Dům umění (původně tedy Památník Tomáše Bati) byl v roce 1985 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
P ři úvahách o obnově Památníku Tomáše Bati se uvažovalo v evropských a celosvětových souvislostech. Závěry odborné konference z října 2006 zněly jednoznačně – navrátit Památníku jeho původní podobu a ideovou funkci s tím, že využití má být přizpůsobeno stavbě, nikoliv naopak.
T yto závěry v roce 2011 schválilo Zastupitelstvo města Zlína a v roce 2012-2014 byla na jejich základě vytvořena architektonická studie obnovy.
F ilharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně získala nové prostory v Kongresovém centru, Krajská galerie výtvarného umění působiště v budově 14|15 Baťova institutu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.
Náročná realizace obnovy probíhala v letech 2016-18, financována Ministerstvem kultury, výnosy z veřejné sbírky a městem Zlín. To se také společně s rodinou Baťů, městem Möhlin a dalšími významnými donátory, které oslovila Nadace Tomáše Bati, finančně podíleli na realizaci hlavního exponátu, monumentální repliky letounu JU F13.
Architektonická ikona a vrchol Gahurovy urbanistické tvorby znovu otevřel dveře veřejnosti.
M ísto muzea tak byl postaven památník a z osmi studijních ústavů pak pouze dva (1936–38), které architektonicky navázaly na budovu památníku. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.
Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury, moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V prvních deseti letech jej navštívilo 1,5 miliónů osob.
Svému poslání přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen skleněný plášť. Kulturní činnost (již pod hlavičkou přejmenovaného Domu umění) se podařilo znovu obnovit v červnu 1948, zahájením přehlídky výtvarného umění XI. Zlínského salónu.
V letech 1954-55 objekt přestavěl akademický architekt Eduard Staša, aby více než 55 let sloužil současně Filharmonii pracujících a Oblastní galerii výtvarného umění Gottwaldov. Dům umění (původně tedy Památník Tomáše Bati) byl v roce 1985 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
P ři úvahách o obnově Památníku Tomáše Bati se uvažovalo v evropských a celosvětových souvislostech. Závěry odborné konference z října 2006 zněly jednoznačně – navrátit Památníku jeho původní podobu a ideovou funkci s tím, že využití má být přizpůsobeno stavbě, nikoliv naopak.
T yto závěry v roce 2011 schválilo Zastupitelstvo města Zlína a v roce 2012-2014 byla na jejich základě vytvořena architektonická studie obnovy.
F ilharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně získala nové prostory v Kongresovém centru, Krajská galerie výtvarného umění působiště v budově 14|15 Baťova institutu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.
Náročná realizace obnovy probíhala v letech 2016-18, financována Ministerstvem kultury, výnosy z veřejné sbírky a městem Zlín. To se také společně s rodinou Baťů, městem Möhlin a dalšími významnými donátory, které oslovila Nadace Tomáše Bati, finančně podíleli na realizaci hlavního exponátu, monumentální repliky letounu JU F13.
Architektonická ikona a vrchol Gahurovy urbanistické tvorby znovu otevřel dveře veřejnosti.
oficiální stránky statutárního města Zlín
0 komentářů
přidat komentář
