Památník písemnictví na Moravě
Stálá expozice v Benediktinském opatství Rajhrad
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Jestli mám mluvit za sebe, pak původní prázdnota barokního prostoru musela být plnější. Naplnit či zaplnit totiž můžeme vždy jenom prostor. Ten je však nyní černou bednou rušen. Důsledně. Mnoho se tam hýbě, mnoho svítí.
Jaké jsou prostory monitorů a projekcí? Jakým způsobem v nich "jsme"?
Při pohledu na předposlední fotku ze stavby mě naskočily slova jednoho moudrého muže, který často poukazoval na paradox, že v dnešní době se památky opravují do podoby novostaveb a novostavby staví do podoby památek.
Proč stávající krásné klenby nejevící žádný havarijní stav jsou dokonale vyspraveny a přetřeny primalexem polar a oproti tomu jsou výklenky pro exponáty barvičkami uměle patinovány, navozující pocit historie, materiálu?
Nemělo by to být náhodou naopak, stávajícímu prostoru ponechán duch jeho věku a nová vestavba čistá, chcete-li abstraktní?