Památník obětem komunismu

Idea památníku reflektuje rakovinný charakter komunismu, jenž během 40 let trvání prorostl celou společností. Hlavním motivem je zrcadlení. Tíha rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přenesena na každého, kdo k památníku přijde. Každý je nucen pohlédnout sám sobě do očí. V apelaci na osobní zodpovědnost tkví přesah do současnosti a budoucnosti. Nehmotný vzhled kontrastuje s masivními monumenty minulosti, památník je pokusem o redefinici svého typologického druhu. Není politickým gestem, je průsečíkem umění ve veřejném prostoru a architektury parku.
Objekt o rozměrech 3,2 x 4,5 x 0,7 m je tvořen dvěma zrcadlovými tabulemi pokoveného skla o tl. 18 mm (každá o hmotnosti cca 800 kg) vsazenými do ocelového rámu. V jeho patě je do dlažby zapuštěn zrcadlově převrácený nápis čitelný v odrazu: "sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ". Památník je umístěn v těžišti parku na křižovatce chodníků a kompozičně doplněn třemi 10 m dlouhými parkovými lavicemi z lepeného dřeva. Nepřímé osvětlení korun okolních stromů podporuje jeho éterický charakter.
Výtvarné řešení památníku navazuje na soutěžní návrh Památníku obětem totality na pražském Újezdě (Petr Janda, Aleš Kubalík), který získal 3. místo v soutěži v r. 2000. Pro soutěžní návrh do Liberce v r. 2003, byla původní idea přepracována a přizpůsobena sevřené situaci části zámeckého parku při Guttenbergově ulici. V následujících letech, v reakci na změnu rozložení sil politické reprezentace na liberecké radnici, ukázalo se umístění v parku určeném soutěží jako nerealizovatelné. Iniciativou autorů a části liberecké radnice bylo v letech 2003-06 nalezeno místo pro umístění památníku v parku při Jablonecké ulici, jehož se stal dominantou. Zde, ve svém definitivním umístění, vyniká jeho nehmotný charakter -  prolínání reflexe a průhlednosti, které kontaktuje návštěvníky parku s jeho ideou i vzájemně v pohledu skrz něj.