Ovenecká 33
Kreativní koncept (Tereza Porybná)
Celý život mě zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic – mezilidských, kulturních, žánrových, druhových. Baví mě hrát si na pomezí. Stejně tak i v rámci designu Ovenecké 33 jsme experimentovali s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem. Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Prostor, v němž se nikdy nemusíte vracet zpět stejnou cestou. Prostor, který je svébytný, ale přesto pořád proměnlivý, jako galerie nebo divadelní scéna, nebo jako já. Měla jsem štěstí, že jsem našla architekta, který mým představám rozuměl. Zpočátku jsem pro inspiraci poukazovala na tvorbu Luise Barragána, Valentiny Schlegel či Bijoye Jaina, ale postupně se architektonický návrh od těchto velkých inspirací odpoutával a byt nacházel svůj vlastní hlas a výraz. Do minimalistického základu jsme zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny; třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně nebo tajný vchod v knihovně. Měla jsem možnost do našeho eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích. Právě díky těm drobným zážitkům, jako probírání se kusy kamenů, ze kterých pak vznikl obraz na terrazové podlaze, barvení přízí do jacquardu, sestavování sklíček do skleněné mozaiky, jsem mohla lépe pochopit různé tvůrčí procesy a řemesla a také porozumět předmětům, které mne nyní v mém domově obklopují. Je pro mne důležité znát příběh mého bytu, abych jej mohla sdílet a zvát tvůrce na rezidenční umělecké pobyty, skrze které se byt dále mění.
Architektonické řešení (Objektor architekti)
Přicházíme do prázdného prostoru s podlahovou plochou kolem dvou set metrů čtverečních. První pocit z bytu je čistě horizontální. Z historického domu zbyly obvodové stěny a z novodobé přestavby jen masivní betonový skelet. Ten je oporou, bez které by se prostor doslova zřítil. Zmizelá historie domu a jasná horizontalita otevřeného prostoru nabízí nezatížený prostor pro imaginaci.
Rekonstrukci jsme pojmuli jako živou scénografii proměnlivých a stálých kulis. Tvoříme rámec, který bude doplňován, aktualizován, používán. Pohybujeme se na hraně návrhů výstavních opor a adjustací jednotlivých artefaktů. Statickým betonovým skeletem rytmizujeme vloženou obíhací dispozici s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se mění v denní době, pohybu slunce, ve štukových kresbách stěn. Některé atmosféry jsou prchavé, mizející v čase, jiné jsou statické, jistě prožitelné a spojené s fyzickým pohybem.
Byt dnes poskytuje zázemí pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro investorku s tímto netradičním zadáním - přistoupit k návrhu bytu jako k výtvarné instalaci, vytvářet scény a zákoutí, které si uživatel vybírá podle nálady.
Slunný prostor vstupu ovládají tektonicky výrazné figury nárožního štukového pítka a vestavěného tkaného trůnu. Neutrální barevnost oživuje sytě zelené podbarvení z přilehlé koupelny. Přísná geometrie knihovny graduje průchodem skrze průvlak do obytného prostoru. Materialita podlah a stropních kreseb napovídá o členění dispozic na tři části - na společenský prostor, rezidenční prostor s ateliérem a na ložnici majitelky bytu. Soukromí je zajištěno přísným oddělením ložnice od společenské části a pozvolna mixuje tři atmosféry. Štuková ložnice s odkládacími nikami přechází přes klenutou koupelnu až do vertikální lamelové šatny s tajným průchodem do vstupní chodby.
Ostatní zóny bytu do sebe plynule vstupují, hranice mezi nimi je rozvolněná. Soukromí lze regulovat vertikálními posuvnými prvky. Koupelna ateliéru je pojata v přísném modulu čtverce. Jeho strohost rozptyluje vitráž propouštějící barevné odrazy světla. Z neutrální bílé barvy se tak stává pestrobarevná stínohra.
Těžiště hlavního společenského prostoru ovládá terazzová kompozice s betonovým barem. Ten je doplněn volně posouvatelnými prvky. Materialita štuků, jilmového dřeva, podlahové stěrky a betonů dává vyniknout vloženým artefaktům.
Nejlepší projekty vznikají se skvělými klienty. Jejich nejcennější vlastností je velkorysost, která umožňuje porušovat zaběhlá pravidla. Vše je jinak a přitom tak stejné. Děkujeme za příležitost.
Celý život mě zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic – mezilidských, kulturních, žánrových, druhových. Baví mě hrát si na pomezí. Stejně tak i v rámci designu Ovenecké 33 jsme experimentovali s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem. Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Prostor, v němž se nikdy nemusíte vracet zpět stejnou cestou. Prostor, který je svébytný, ale přesto pořád proměnlivý, jako galerie nebo divadelní scéna, nebo jako já. Měla jsem štěstí, že jsem našla architekta, který mým představám rozuměl. Zpočátku jsem pro inspiraci poukazovala na tvorbu Luise Barragána, Valentiny Schlegel či Bijoye Jaina, ale postupně se architektonický návrh od těchto velkých inspirací odpoutával a byt nacházel svůj vlastní hlas a výraz. Do minimalistického základu jsme zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny; třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně nebo tajný vchod v knihovně. Měla jsem možnost do našeho eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích. Právě díky těm drobným zážitkům, jako probírání se kusy kamenů, ze kterých pak vznikl obraz na terrazové podlaze, barvení přízí do jacquardu, sestavování sklíček do skleněné mozaiky, jsem mohla lépe pochopit různé tvůrčí procesy a řemesla a také porozumět předmětům, které mne nyní v mém domově obklopují. Je pro mne důležité znát příběh mého bytu, abych jej mohla sdílet a zvát tvůrce na rezidenční umělecké pobyty, skrze které se byt dále mění.
Architektonické řešení (Objektor architekti)
Přicházíme do prázdného prostoru s podlahovou plochou kolem dvou set metrů čtverečních. První pocit z bytu je čistě horizontální. Z historického domu zbyly obvodové stěny a z novodobé přestavby jen masivní betonový skelet. Ten je oporou, bez které by se prostor doslova zřítil. Zmizelá historie domu a jasná horizontalita otevřeného prostoru nabízí nezatížený prostor pro imaginaci.
Rekonstrukci jsme pojmuli jako živou scénografii proměnlivých a stálých kulis. Tvoříme rámec, který bude doplňován, aktualizován, používán. Pohybujeme se na hraně návrhů výstavních opor a adjustací jednotlivých artefaktů. Statickým betonovým skeletem rytmizujeme vloženou obíhací dispozici s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se mění v denní době, pohybu slunce, ve štukových kresbách stěn. Některé atmosféry jsou prchavé, mizející v čase, jiné jsou statické, jistě prožitelné a spojené s fyzickým pohybem.
Byt dnes poskytuje zázemí pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro investorku s tímto netradičním zadáním - přistoupit k návrhu bytu jako k výtvarné instalaci, vytvářet scény a zákoutí, které si uživatel vybírá podle nálady.
Slunný prostor vstupu ovládají tektonicky výrazné figury nárožního štukového pítka a vestavěného tkaného trůnu. Neutrální barevnost oživuje sytě zelené podbarvení z přilehlé koupelny. Přísná geometrie knihovny graduje průchodem skrze průvlak do obytného prostoru. Materialita podlah a stropních kreseb napovídá o členění dispozic na tři části - na společenský prostor, rezidenční prostor s ateliérem a na ložnici majitelky bytu. Soukromí je zajištěno přísným oddělením ložnice od společenské části a pozvolna mixuje tři atmosféry. Štuková ložnice s odkládacími nikami přechází přes klenutou koupelnu až do vertikální lamelové šatny s tajným průchodem do vstupní chodby.
Ostatní zóny bytu do sebe plynule vstupují, hranice mezi nimi je rozvolněná. Soukromí lze regulovat vertikálními posuvnými prvky. Koupelna ateliéru je pojata v přísném modulu čtverce. Jeho strohost rozptyluje vitráž propouštějící barevné odrazy světla. Z neutrální bílé barvy se tak stává pestrobarevná stínohra.
Těžiště hlavního společenského prostoru ovládá terazzová kompozice s betonovým barem. Ten je doplněn volně posouvatelnými prvky. Materialita štuků, jilmového dřeva, podlahové stěrky a betonů dává vyniknout vloženým artefaktům.
Nejlepší projekty vznikají se skvělými klienty. Jejich nejcennější vlastností je velkorysost, která umožňuje porušovat zaběhlá pravidla. Vše je jinak a přitom tak stejné. Děkujeme za příležitost.
2 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
:)))
rorejs
09.11.23 08:04
Pecka
09.11.23 10:10
zobrazit všechny komentáře
