V roce 2011, kdy se částečně zřítily zdi hradu Matrera nedaleko španělského Cádizu (datujícího se do 9. století), se město rozhodlo obnovit zbývající věž s hlavním cílem zabránit dalšímu zhroucení a zachránit zbývajících částí hradu.
Tato výzva padla do rukou španělského architekta Carlose Quevedo Rojase, jehož návrh získal souhlas regionální vlády Andalusie a byl plně v souladu se zákonem o historickém dědictví 13/2007, který zakazuje mimetické rekonstrukce a vyžaduje použití materiálů, které jsou odlišné od těch původních.
Slovy autora:
„Cílem této intervence bylo dosáhnout tří základních bodů: konstrukčně stabilizovat ohrožené části hradu; jasně odlišit nové výplně od původní stavby (vyhýbat se napodobujícím rekonstrukcím, které náš zákon zakazuje) a celkově obnovit původní hmotu, strukturu a tonalitu původní věže. Podstatou projektu tedy není, aby byl obrazem budoucnosti, ale spíše odrazem jeho vlastní minulosti, vlastního původu.“Tato polemická obnova hradu vyvolala širokou mezinárodní diskuzi ohledně dalšího vývoje obnovy historického dědictví. Strana Izquierda Unida (Sjednocená levice - španělské politické hnutí, pozn. překl.) uvedla, že stavbu předloží Výboru pro kulturu andaluského parlamentu, aby zjistila, zda byla obnova hradu výsledkem, který ministerstvo kultury očekávalo. Na druhou stranu je třeba poukázat na to, že zatímco dříve se o budovu zajímali ojedinělí návštěvníci, tak dnes se v oblasti stala novou turistickou atrakcí.
Proč způsobila rekonstrukce hradu založená na technice anastylózy, se kterou se můžeme setkat po celém světě, tolik kontroverze? Jde skutečně o
„masakr historického dědictví“, jak napsala některé média? Nebo si myslíte, že by celá rekonstrukce mohla být provedena lépe?
Carquero Arquitectura