Obnova trafostanice

Na kopci zvaný Kozí Horka nad Vyškovem stála po dlouhé roky nevyužívaná trafostanice. Vystavěna byla v období druhé světové války Wehrmachtem. Ozbrojené síly Velkoněmecké říše převzaly vedle ležící rozsáhlý vojenský areál a hned od roku 1939 pokračovaly v jeho rozšiřování. Vojenská trafostanice patřila mezi první inovace. Vliv tehdejší říšské architektury je patrný z formátu plných cihel nosného zdiva. Při rekonstrukci byly rovněž nalezeny keramické obklady s říšskými orlicemi.

Utilitární stavba byla součástí elektrické sítě a velké transformátory měnily napětí pro několika tisícovou posádku až do konce 20. století. Infrastruktura se potom začala rozvíjet jiným směrem a armáda se nepotřebného objektu zbavila.

Objekt dominuje křižovatce mezi městem a kasárnami. Původní trafostanice měla dvě podlaží s těžkým železobetonovým stropem.

Nové využití domu pro kanceláře a malý byt vyžaduje jinou světlou výšku než velké transformátory. Vybourání původního železobetonového stropu a vložení dvou nových ocelových stropních konstrukcí umožnilo prostor rozčlenit na tři podlaží. Všechny otvory ve fasádách však zůstaly zachovány, stejně tak technický výraz budovy. Nová okna jsou umístěna tak, aby si stavba ponechala svůj ráz i měřítko. Při pohledu zvenku tak není patrné členění na tři podlaží. Obvodové zdivo je tepelně izolováno a znovu obloženo cihelnými pásky podle původního vzhledu.

Celkový objem stavby byl zachován a doplněn vstupní terasou a balkonem ve třetím podlaží. Dřevěná terasa u vstupu využívá ocelových kolejí, které vedly do každých ze tří vrat hlavní fasády, a nahrazuje původní prostor pro manipulaci s elektrickým zařízením před domem. Černý ocelový balkon rozšiřuje plochu malého bytu a zpřístupňuje střechu po původním ocelovém žebříku. Černou barvou jsou odlišeny všechny nové ocelové konstrukce v domě.

Interiér je soudobý a jednoduchý. Podlahy jsou lité a stejným materiálem je sjednoceno i schodiště. Technický charakter domu se promítá do přiznaných ocelových stropních nosníků s vlnitým plechem a také do původní železobetonové konstrukce, která dominuje obytnému prostoru v nejvyšším podlaží. Spodní dvě kancelářská patra jsou vybavena velmi jednoduše, bez použití barev. Byt v posledním podlaží je doplněn dřevem, které navozuje příjemný pocit z obytného prostoru.

Před domem je nově vydlážděno parkoviště. Okolní neprostupné křoviny nahradila prozatím volná travnatá plocha. Postupně by měla zahrada znovu „kontrolovaně“ zarůst a trafostanice by se tak vrátila zpátky do své původní polohy – sama stárnoucí v zeleni u křižovatky a shlížející dolů na pole, lesy i město.