Nová budova ČSOB v Praze

Výborné zkušenosti ze soustředění značné části centrály ČSOB do jediné budovy v Radlicích v roce 2007 vedly banku k rozhodnutí přesunout do Radlic také zbývající součásti skupiny, zejména její dceřiné společnosti, a tedy k výstavbě druhé budovy v sousedství té první.

ČSOB se projevila jako v dobrém slova smyslu konzervativní a akceptovala pro zadání nového investičního záměru tři rozhodující charakteristiky prakticky shodně s těmi, z nichž vzešla budova předchozí. Byly jimi kontextuální architektura, sociálně orientované a strukturované pracovní prostředí a rovněž ekologicky a technologicky progresivní koncept stavění.

Desetiletý odstup od první bankovní budovy se ukázal téměř generačním a stal se ilustrací dynamiky vývoje v řadě oblastí stavění i požadavků na kancelářské pracovní prostředí. Ilustrací původně nechtěnou, neboť v uživatelsky oceňované dosavadní budově bylo mnohem více příkladů k následování a rozvíjení než k revizi či korekci.

Pro interpretaci prvního úkolu, spočívajícím v integraci budovy do prostředí radlického údolí, v respektu k sousedství a v požadované kultivovanosti bez okázalosti ve výrazu, bylo třeba použít instrumentů odpovídajících zvolené parcele na úbočí. Tématem se stalo zabydlení svahu při uchování jeho morfologie a zeleně, a předpokládanými prostředky tedy výrazná horizontalita navržené budovy a propojení požadovaných zelených střech se zelení sbíhající po úbočí z Dívčích hradů.

Architekti na zadání odpověděli návrhem nízkých pavilónů vsazených do svahu, s proporcemi v objemu i ve členění podporujícími horizontální rozměr. Masu návrší nechali prostoupit domem až k průčelí, které tvoří jakýsi sendvič prokládající hrubost osekávaných železobetonových říms (možná v reminiscenci na vybíhající vápencové desky opačné strany kopce, v Prokopském údolí) se strojařskou přesností vkládaných konstrukcí a transparentních interiérů.

Investor v přípravě na projekční fázi poměrně podrobně definoval očekávané sociální, psychologické a fyzikální (a v důsledku fyziologické) aspekty pracovního, či lépe životního prostředí v budově. Skutečnost, že budovu bude užívat jediná komunita, vedla k vytvoření nestandardního konceptu hierarchického uspořádání vnitřního prostředí – s živým, rušným společenským centrem a klidnými, tichými pracovními prostory ve vnějších segmentech.

Vzhledem ke vzrůstající mobilitě pracovníků, redukci rutinních činností a zvyšujícímu se množství forem komunikace totiž přestává být synonymem fyzického pracoviště pracovní stůl a stává se jím celá budova – a to od centrálních společenských prostor s kavárnou a sdílenými službami, živými a orientovanými na vzájemnou komunikaci, až po pracoviště pro soustředěnou a nerušenou individuální práci, střešní zahrady přitom nevyjímaje. Bylo přitom možné dovodit, že výměry ploch rušných segmentů postačí navrhovat ve zřetelně menší rozloze než plochy segmentů tichých, a to vedlo k zadání koncentrické struktury s důrazem na řešení citlivé otázky přechodů mezi jednotlivými jejími segmenty.

Architekti k tomu zvolili v zásadě hvězdicový koncept. Rušnější segmenty v něm formovali do podoby ústředního atria a jeho galerií – jakéhosi komunitního centra. Opačné, klidnější segmenty pak umístili v rozbíhajících se pavilónech s individuálními pracovišti, jež v každém patře obklopují haly ve svém středu. Tyto haly jsou komunikačními uzly, přes který se do pavilónu a k pracovištím nejklidnějšího segmentu přichází, a místy pro činnosti, jež každý potřebuje na pár kroků od pracovního stolu (tiskárny, čajové kuchyňky, místa pro operativní neformální rozhovory a telefonování), které však zároveň jiného člověka pracujícího v sousedství ruší.

Průchody mezi segmenty – tedy mezi tichými pracovišti u fasád a halami, stejně jako mezi halami a galeriemi, tvoří membrány. Ty jsou provozně a často i vizuálně zcela prostupné, mají však vlastnosti hlukových, provozních i psychologických filtrů. V hierarchii od nejrušnějších k nejklidnějším prostorám je tak možno vnímat výrazně odstupňovanou hlukovou hladinu. Zároveň sociálně strukturují prostředí – od prakticky privátních zón, přes polosoukromé – komunitní, až k prostorám zcela společným (architektura a urbanismus zde jsou jediným tématem).

Mimořádný důraz byl v zadání kladen na respektování co nejpřirozenějších a až archetypálních kvalit prostředí - světla, prostoru, zvuku, vzduchu a jeho proudění, tepla a teplot, barevnosti, materiálů a jejich povrchů, a v neposlední řadě také intuitivního užívání budovy a jejího vybavení. Úsilí o vytvoření fyziologicky pokud možno co nejpřirozenějšího stavu, jak jen je to v uzavřeném objektu a za rozumných technických a ekonomický podmínek možné, bylo společným průsečíkem architektonické a stavebně-technické koncepce.

Do návrhu architektů se propsaly jako transparentnost budovy s řadou prostorových plánů, prakticky kontinuální vizuální kontakt s vnějším prostorem – krajinou i oblohou, maximum denního světla, akustická různost a individualizace, ale také jako materiálová stratifikace prostor a značné množství místy až velmi husté zeleně.

Nová budova ČSOB v Praze – Radlicích je koncipována jako mimořádně progresivní a ohleduplná k životnímu prostředí.

Již v samotném počátku koncipování investičního záměru hrála orientace na šetrné přístupy k životnímu prostředí podstatnou roli. Byla jím volba lokality jako místa s výbornou obslužností hromadnou dopravou (metro, tramvaj), stejně jako následný výběr staveniště – jedná se totiž o brownfield, plochu, která byla dříve využívána jako staveniště při výstavbě metra.

Orientace na životní prostředí je zakódována v samotné prostorové koncepci objektu. Jedním z významných faktorů srovnatelných budov bývají tepelné zisky, které jsou negativním důsledkem velkých ploch prosklení, jež jsou zase velmi potřebné pro maximalizaci denního světla na pracovištích a přímého kontaktu s vnějším prostředím, což jsou biologicky, fyziologicky a psychologicky velmi žádoucí faktory. K eliminaci tepelných zisků významně přispívá orientace podélných pavilónů, jež využívá jako dominující severní a jižní fasády, což zohledňuje skutečnost, že východní a západní fasády přinášejí vzhledem k úhlu dopadu slunečních paprsků téměř třikrát vyšší tepelné zisky než mnohem příznivější fasády jižní a severní.

V radlickém údolí také výrazně převládají západní větry a k využití tohoto faktoru je hlavní atrium se svým podstřešním prostorem orientováno tak, aby bylo proudění, tedy tlak a sání venkovního vzduchu, využito za pomoci systému klapek k odvětrání teplého a odpadního vzduchu.

Energie pro vytápění a chlazení budovy je získávána tepelnými čerpadly ze systému zemních vrtů. Rozsah tohoto pole nemá v ČR srovnání a budova tak patří mezi dvacítku evropských budov dané kategorie s touto špičkovou technologií (přičem všechny tyto objekty pocházejí až z posledních let, kdy technologický vývoj umožnil aplikaci pro takto rozsáhlé objekty).

Rozsah navrženého vrtného pole je kapacitně kalkulován tak, aby připravovaný technologický koncept vůbec nemusel počítat s klasickou kotelnou a tedy spalováním plynu pro vytápění či ohřev vody. Objekt totiž zahrnuje důslednou rekuperaci tepla vznikajícího při provozu a vedle kalkulace tepla daného přítomností osob, kancelářské techniky a samozřejmě také vedle zisků ze slunečního záření prostřednictvím fasády pro vytápění důsledně využívá přebytečnou energii z kuchyní, servroven, apod.

Množství energie získávané ze zemního masivu je prakticky dostatečné také pro letní chlazení. Pouze v době tropických teplot se počítá s tím, že chladicí výkon podpoří nevelký hybridní chladicí agregát.

Elementy pro přenos tepla nebo chladu do kancelářského prostoru, tedy koncovými jednotkami jsou sálavé systémy vytápění a chlazení, zabudované přímo ve stropní konstrukci (BKT), doplněné v exponovaných místech budovy povrchovými sálavými panely (oBKT). Teplem a chladem jsou zásobovány také výměníky vzduchotechnických zařízení.

Vrtné pole slouží nejen pro čerpání energie, ale zároveň také pro její dlouhodobé ukládání. V letním období je ukládána tepelná energie a v zimním období naopak chlad (správněji -teplo je odčerpáváno). Zemní masiv, jenž je systémem ohřátý v letním období, lze účinněji využívat pro vytápění při nástupu zimy a naopak zase v zimě ochlazenou hmotu lze efektivněji využít pro chlazení v létě.

Zjednodušeně řečeno, mohutný energetický zásobník umožní uložit s minimálními energetickými nároky energetické zisky z letního období do zimy a naopak využít v zimě podchlazeného zemního masivu v období letním.

Zároveň je třeba zdůraznit, že na rozdíl od použití klasických chladicích systémů, které odvádějí přebytečné teplo do ovzduší, je jeho ukládání v letních dnech do země daleko ohleduplnější k okolnímu prostředí, neboť nedochází k dalšímu zvyšování teplot vzduchu v okolí budovy a v lokalitě.

Podobným, avšak nesrovnatelně kratším cyklem je tepelný cyklus den / noc. Budova jej umí rovněž využít, a to prostřednictvím akumulační schopnosti a tepelné setrvačnosti vnitřních konstrukcí, zejména železobetonových stropních desek, a spolu s nimi také veškerých hmot uvnitř objektu.

V kancelářské budově musí vzhledem k uživatelské zátěži k chlazení vnitřních prostor na příznivou teplotu v denní, pracovní době docházet prakticky po 8-9 měsíců v roce. Po většinu tohoto období je přitom k dispozici dostatek venkovního chladu v noci, neboť jen výjimečně noční teploty neklesají pod 20°C.

Jímání a redistribuce nočního chladu do denních hodin probíhá kombinací přirozeného větrání a volného chlazení. Řízeným otevíráním pláště, většinou vybraných oken, bude možno zdarma předchladit objem vnitřního vzduchu a veškeré povrchy v interiéru. Vedle toho je možno aktivně chladit médiem také hmotu masivních stropních desek tak, aby následující den mohly radiací a konvekcí udržovat příznivé nižší teploty prostředí po celou pracovní dobu.

V neposlední řadě objekt využívá také nerovnosti tepelných zisků a ztrát mezi protilehlými, k opačným světovým stranám orientovanými průčelími a prostory. V přechodném období je totiž třeba za slunného dne prostory u jižních fasád chladit, zatímco prostory u fasád severních je nutno dotápět. Pomocí tepelných čerpadel bude proto přebytečná energie z prostor u jižních fasád distribuována do prostor severních.

Vzhledem ke zmíněným, prakticky celoročním přebytkům tepla (prakticky po 3/4 roku z vlastního provozu a ve zbylé, zimní čtvrtině z dostatečně kapacitních energetických zemních vrtů) připravujeme další, progresivní rozšíření.

Je jím energetické propojení se sousední, starší budovou ČSOB, což umožní poskytnout z nové budovy zimní dodávky levnější, zemní energie k vytápění budovy starší a redukovat tak odběr ze stávající plynové kotelny. Toto propojení dovolí aplikovat celoroční cyklus ukládání a pozdějšího čerpání energie na obě budovy, což nabídne optimalizaci – zejména dovolí využít k podzimnímu předehřátí zemního masivu také teplo ze starší budovy, což zvýší jeho kapacitu pro zimní vytápění obou budov.

Toto propojení, přestože na něm oba objekty nebudou nijak závislé, je mimo jiné také zajímavé pro snížení provozních rizik, neboť přináší žádoucí zálohování chlazení a vytápění obou budov a současnou diverzifikaci zdrojů energie. Očekává se, že vyjma zvláště chladných či teplých období roku bude moci být případný výpadek topení nebo chlazení v jedné z budov (ať už plánovaný či mimořádný) nahrazen zásobováním z budovy druhé.

Fasáda nové budovy umožňuje přirozené větrání jak každého pracoviště, tak provětrávání veškerých prostor budovy. Systém automaticky řízených a specificky rozmístěných oken a otvírek pracuje s vnějším vzduchem celoročně - v době přijatelných venkovních teplot jsou vnitřní prostory větrány pouze okny a vzduchotechnické jednotky nejsou vůbec spouštěny. Je tak nejen důsledně využíván energetický potenciál mas vnějšího vzduchu pro aktuální vnitřní klima a předchlazování konstrukcí, ale rovněž k udržení vysokého obsahu záporných iontů ve vnitřním prostředí jako fyziologicky významného parametru.

Jako samozřejmost jsou již brány automaticky řízené systémy pohyblivého vnějšího stínění proti nežádoucím tepelným ziskům a pro podporu vnitřní tepelné stability, vytvářející druhou obálku objektu, jež však zároveň zachovávají vizuální kontakt s vnitřním prostředím a napomáhají transparentnosti a prosvětlení budovy denním světlem.

Možno zmínit rovněž použití trojskla, a to vedle tepelněizolačních zvukověizolačních schopností předem pro vytvoření tepelného komfortu přiblížením vnitřní povrchové teploty prosklených ploch teplotě vnitřního prostoru.

Fasáda budovy a hlavní i malá atria zajišťují maximum denního světla na každém pracovišti. V době, kdy denní světlo nedostačuje, jsou pracoviště i všechny další uživatelské prostory budovy automaticky plynule přisvětlovány LED svítidly s přímo-nepřímým osvětlením. V prostorách pracovišť se jedná o variabilní systém stojacích lamp komunikujících mezi sebou k eliminaci kontrastů v prostoru. Osvětlení je efektivně řízeno přítomnostními čidly a je tedy v provou pouze v době přítomnosti osoby, a v případě kancelářských pracovišť je jí také individuálně, podle potřeby lokálně korigováno.

Budova je „chytře“ řízena se snímáním mnoha parametrů komfortu vnitřního prostředí: teplota, vlhkost, oxid uhličitý, etc. Funkční celky jsou podrobně vyhodnocovány jak s ohledem na kvalitu pracovního prostředí, tak z hlediska spotřeby energie. Řízení vysoké setrvačnosti akumulačních stropů využívá predikci budoucích stavů prostřednictvím integrovaného systému, zahrnující mj. předpověď počasí, předpokládanou obsazenost pracovišť v nadcházejících dnech, apod.

Objekt je vybaven technologií jímání, úpravy a zpětného využívání dešťových vod pro závlahu.

V neposlední řadě, veškeré střechy budovy jsou koncipovány jako pobytové zahrady z rostlin a stromů typických pro přirozenou flóru v lokalitě. Zahrady slouží nejen jako prakticky integrální součást pracovního prostoru, ale zejména pro retenci dešťových vod v místě a k eliminaci efektu tepelného ostrova měst („heat island“) v lokalitě, což svým dílem přispěje k příznivému mikroklimatu.

Podzemní parkoviště je vybaveno napojovacími body pro standardní i rychlé dobíjení elektromobilů i elektrokol.

Pro řízení průchodů a vstupů je instalována uživatelsky příjemné biometrické technologie palm vein – čtení krevního řečiště dlaně procházející osoby. Při provozu jednacích místností a dalších prostor je používáno rezervačních systémů s lokální i dálkovým použitím a kontrolou přítomnosti.

Shrnuto, budova je koncipována a následně projektována s prioritami, jimiž jsou ohleduplnost k životnímu prostředí, optimální pracovní prostředí (nejen fyziologicky, ale také psychologicky a sociálně) a ekonomická efektivita.

Poskytuje přitom také vysokou flexibilitu a minimalizuje provozní rizika – příkladně eliminací plynu je redukována vitální závislost na pouze jediném médiu – el. energii, a to ještě po jistou dobu prakticky zajistitelném autonomně, prostřednictvím dieselgregátů.

Díky všem výše uvedeným technologiím a použitému ekologickému materiálu budova SHQ dosáhla na nejvyšší úroveň certifikace LEED Platinum v komplexní kategorii New Development. Ta garantuje efektivitu jak při výstavbě, tak především využívání a provozu objektu, a tedy celkovou šetrnost k životnímu prostředí.