New Amsterdam Plein & Pavilion
Pavilon a náměstí Nový Amsterdam (plein v holandštině znamená náměstí, otevřený prostor) se nachází na Peter Minuit Plaza v Battery Parku v dolní části Manhattanu - v místě, kde se zrodil New York, tehdy jako Nový Amsterdam. Pavilon vznikl ke čtyřsetletému výročí od objevení zálivu Nizozemskou východoindickou společností a mohl být realizován díky štědrému daru 2,3 miliónů dolarů Nizozemského království New Yorku. Holanďané se tak fyzicky vracejí po 400 letech připomenout tuto událost a potvrdit své přátelství s New Yorkem.
Nizozemci byli první obyvatelé, kteří se na jižním cípu ostrova Manhattan usadili po objevení zálivu Henry Hudsonem v roce 1609, který se, ačkoliv byl Angličan, plavil pod holandskou vlajkou a založil zde Nové Nizozemí. V roce 1625 vznikl Nový Amsterdam po příchodu dalších obyvatel pod vedením holandského obchodníka Petra Minuita. Ten v roce 1626 porušil dohodu a od indiánů ostrov Manna-hata koupil za 24 dolarů (dalo by se to přirovnat ke dnešním 1000). Po bojích o nadvládu nad východním pobřežím Nového světa získali oblast do své moci Angličané a v roce 1667 vznikl New York (podle tehdy vládnoucího vévody z Yorku). Jižní cíp Manhattanu byl vždy strategickým bodem a procházel nejrůznějšími změnami. Byl místem obrany - vznikla zde pevnost a nacházelo se zde dělostřelectvo (odtud název Battery Park). V 19. století mu dominoval lodní průmysl, který se pak přesunul do Brooklynu a New Jersey, aby ustoupil kancelářím a komerci finančního centra. Aby se zabránilo naprostému finančnímu vytěžení nejlukrativnější části New Yorku, vznikla nezisková organizace The Battery Conservancy, která si vybojovala volné prostranství Battery Parku. New Amsterdam Plein & Pavilion je tak dalším pokračováním neustále se měnící podoby Dolního Manhattanu.
Dle slov architekta Ben van Berkela je právě Peter Minuit Plaza místo, kde se setkává historie s přítomností a budoucností - dnešní dopravní uzel, jehož okolí se každou chvíli mění v kontextu současných událostí, je zároveň místem tohoto města, které bylo jako první objeveno.
Nápad na zbudování pavilonu vznikl z pověření The Battery Conservancy ve spolupráci s newyorským oddělením parků a oddělením dopravy. Chtěli vytvořit orientační bod 21. století, který by zároveň vytvořil zázemí pro menší kultuní akce, ať už plánované nebo spontánní, sloužil by jako snadno identifikovatelné místo setkávání turistů i místních, označil by největší dopravní uzel v místě, kde se setkává veškerá možná doprava New Yorku (metro, autobusy, taxi, lodní doprava, kola i pěší) a samozřejmě by bylo možné si zde dát něco malého k jídlu (jsou zde pořádány farmářské trhy, kde lze zakoupit sezónní potraviny). Denně zde totiž projde více než 150 tisíc cestujících (ať místních či turistů) za prací, zábavou nebo pouze přestupujících.
Samotný expresivní a velmi skulpturální tvar lze interpretovat několika způsoby – ať je to podobnost typického holandského větrného mlýna nebo květina rozvíjející se do svého okolí nebo odkaz jeho čtyř křídel ke čtyřset letému výročí, nelze ale pochybovat o volném rozmachu a rozletu do okolí, kterému vévodí skleněné mrakodrapy. Pevný střed pavilonu je využit stálými funkcemi, na rozdíl od křídel, jejichž funkce může být proměnná s potřebou změny v okolí. V současnosti se zde nachází drobné občerstvení, informační stánek a zázemí pro výstavy a menší instalace. Pavilon rozděluje prostor do menších a soukromějších částí a vytváří tak poklidnější zóny v hektickém a uspěchaném místě. Jak sami architekti říkají, chtěli vytvořit venkovní obytný prostor.
Jakkoliv vypadá pavilon futuristicky, jeho nosná konstrukce je tradiční ocelová kostra, která tvoří hlavní rámec a dřevěná žebra nesoucí vrstvy pláště z překližky, tepelné izolace a corianu. Corian byl vybrán pro své tepelně tvárné vlastnosti, díky nimž lze docílit téměř jakéhokoliv tvaru. To umožnilo zhmotnit fluidní formu pavilonu, kdy se střecha volně přelévá do stěny a ta přechází opět ve střechu. Při výrobě pláště spolupracovalo UN Studio s firmou DuPont, která corian vyvinula a vyrábí. Ačkoliv je schránka pavilonu z pevného a netransparentního materiálu otevírá se dostatečně svému okolí prosklenými křídly. Pavilon byl vyroben za 9 měsíců ve Virginii, převezen a seskládán z jednotlivých částí na místě.
V rámci ekologického a ekonomického přístupu se snaží náklady na provoz minimalizovat zateplením, využíváním přirozeného příčného provětrání a LED diodového osvětlení (zpočátku při oslavách čtyřsetletého výročí byla konána každou půlnoc světelná LED diodová představení, která byla součástí návrhu architektů a měla připomenout zakladatele Nového Amsterdamu Petra Minuita, jehož jméno v holandštině znamená půlnoc). Za ne zcela ekonomický lze považovat přístup k výběru materiálů při tvorbě dočasné stavby, jakou by pavilon měl být. Ben van Berkel ale naopak vidí výhody pavilonu, jakožto typologického druhu, právě v jeho dočasnosti a v tom, že nabízí možnost zkoušení nových konceptů a nápadů (prostorových, tvaroslovných i fyzikálních). Pavilon není totiž utilitárně omezen jako budovy určené k dlouhodobému fungování a využívání, nabízí tak testování nových možností, které pak mohou být využity v běžném stavebnictví.
Během hurikánu Sandy, který se prohnal New Yorkem koncem října 2012, byla velká část Dolního Manhattanu zatopena až několika metry vody. To mělo obrovský dopad na celý Battery Park, jehož rekonstrukce byla dokončena před několika lety a který byl pokryt nánosy bahna a slané vody. Ještě měsíc poté probíhaly dobrovolnické práce, které uvedly místo do původního stavu. Ani amsterdamský pavilon povodni neunikl a ocitl se pod vodou.
Nizozemci byli první obyvatelé, kteří se na jižním cípu ostrova Manhattan usadili po objevení zálivu Henry Hudsonem v roce 1609, který se, ačkoliv byl Angličan, plavil pod holandskou vlajkou a založil zde Nové Nizozemí. V roce 1625 vznikl Nový Amsterdam po příchodu dalších obyvatel pod vedením holandského obchodníka Petra Minuita. Ten v roce 1626 porušil dohodu a od indiánů ostrov Manna-hata koupil za 24 dolarů (dalo by se to přirovnat ke dnešním 1000). Po bojích o nadvládu nad východním pobřežím Nového světa získali oblast do své moci Angličané a v roce 1667 vznikl New York (podle tehdy vládnoucího vévody z Yorku). Jižní cíp Manhattanu byl vždy strategickým bodem a procházel nejrůznějšími změnami. Byl místem obrany - vznikla zde pevnost a nacházelo se zde dělostřelectvo (odtud název Battery Park). V 19. století mu dominoval lodní průmysl, který se pak přesunul do Brooklynu a New Jersey, aby ustoupil kancelářím a komerci finančního centra. Aby se zabránilo naprostému finančnímu vytěžení nejlukrativnější části New Yorku, vznikla nezisková organizace The Battery Conservancy, která si vybojovala volné prostranství Battery Parku. New Amsterdam Plein & Pavilion je tak dalším pokračováním neustále se měnící podoby Dolního Manhattanu.
Dle slov architekta Ben van Berkela je právě Peter Minuit Plaza místo, kde se setkává historie s přítomností a budoucností - dnešní dopravní uzel, jehož okolí se každou chvíli mění v kontextu současných událostí, je zároveň místem tohoto města, které bylo jako první objeveno.
Nápad na zbudování pavilonu vznikl z pověření The Battery Conservancy ve spolupráci s newyorským oddělením parků a oddělením dopravy. Chtěli vytvořit orientační bod 21. století, který by zároveň vytvořil zázemí pro menší kultuní akce, ať už plánované nebo spontánní, sloužil by jako snadno identifikovatelné místo setkávání turistů i místních, označil by největší dopravní uzel v místě, kde se setkává veškerá možná doprava New Yorku (metro, autobusy, taxi, lodní doprava, kola i pěší) a samozřejmě by bylo možné si zde dát něco malého k jídlu (jsou zde pořádány farmářské trhy, kde lze zakoupit sezónní potraviny). Denně zde totiž projde více než 150 tisíc cestujících (ať místních či turistů) za prací, zábavou nebo pouze přestupujících.
Samotný expresivní a velmi skulpturální tvar lze interpretovat několika způsoby – ať je to podobnost typického holandského větrného mlýna nebo květina rozvíjející se do svého okolí nebo odkaz jeho čtyř křídel ke čtyřset letému výročí, nelze ale pochybovat o volném rozmachu a rozletu do okolí, kterému vévodí skleněné mrakodrapy. Pevný střed pavilonu je využit stálými funkcemi, na rozdíl od křídel, jejichž funkce může být proměnná s potřebou změny v okolí. V současnosti se zde nachází drobné občerstvení, informační stánek a zázemí pro výstavy a menší instalace. Pavilon rozděluje prostor do menších a soukromějších částí a vytváří tak poklidnější zóny v hektickém a uspěchaném místě. Jak sami architekti říkají, chtěli vytvořit venkovní obytný prostor.
Jakkoliv vypadá pavilon futuristicky, jeho nosná konstrukce je tradiční ocelová kostra, která tvoří hlavní rámec a dřevěná žebra nesoucí vrstvy pláště z překližky, tepelné izolace a corianu. Corian byl vybrán pro své tepelně tvárné vlastnosti, díky nimž lze docílit téměř jakéhokoliv tvaru. To umožnilo zhmotnit fluidní formu pavilonu, kdy se střecha volně přelévá do stěny a ta přechází opět ve střechu. Při výrobě pláště spolupracovalo UN Studio s firmou DuPont, která corian vyvinula a vyrábí. Ačkoliv je schránka pavilonu z pevného a netransparentního materiálu otevírá se dostatečně svému okolí prosklenými křídly. Pavilon byl vyroben za 9 měsíců ve Virginii, převezen a seskládán z jednotlivých částí na místě.
V rámci ekologického a ekonomického přístupu se snaží náklady na provoz minimalizovat zateplením, využíváním přirozeného příčného provětrání a LED diodového osvětlení (zpočátku při oslavách čtyřsetletého výročí byla konána každou půlnoc světelná LED diodová představení, která byla součástí návrhu architektů a měla připomenout zakladatele Nového Amsterdamu Petra Minuita, jehož jméno v holandštině znamená půlnoc). Za ne zcela ekonomický lze považovat přístup k výběru materiálů při tvorbě dočasné stavby, jakou by pavilon měl být. Ben van Berkel ale naopak vidí výhody pavilonu, jakožto typologického druhu, právě v jeho dočasnosti a v tom, že nabízí možnost zkoušení nových konceptů a nápadů (prostorových, tvaroslovných i fyzikálních). Pavilon není totiž utilitárně omezen jako budovy určené k dlouhodobému fungování a využívání, nabízí tak testování nových možností, které pak mohou být využity v běžném stavebnictví.
Během hurikánu Sandy, který se prohnal New Yorkem koncem října 2012, byla velká část Dolního Manhattanu zatopena až několika metry vody. To mělo obrovský dopad na celý Battery Park, jehož rekonstrukce byla dokončena před několika lety a který byl pokryt nánosy bahna a slané vody. Ještě měsíc poté probíhaly dobrovolnické práce, které uvedly místo do původního stavu. Ani amsterdamský pavilon povodni neunikl a ocitl se pod vodou.
0 komentářů
přidat komentář
