Muzeum vody
Pavilon vody je součástí obřího komplexu parku věnovaného dobývání moře Holanďany ve východní části země, kde vznikají nové hráze a čerpadla. Park je plný starých strojů - rypadel, bagrů, buldozerů a jejich obřích součástí; nechybí zde ani akvárium s všemožnými potvorami a také muzeum o dobývání moře. Posledním přírůstkem je pavilon vody od holandské skupiny NOX a architekta Oosterhuise.
Zajímavý je na celém projektu proces vzniku, který je plně symbiotizován s CAAD technologiemi a vznikl v podstatě naskládáním profilů na křivku, která koresponduje s osou prohlídky. Vznikl tak stříbřitý trup hydry, hlavička je provedena v černé, jako poukázání na spolupráci dvou subjektů při návrhu pavilonu. Zvenčí připomíná pavilon vody spíše spermii, která se chystá vplout do oceánu a trochu jej rozvlnit.
Již exteriér napovídá, že interiér nebude žádná legrace a také že ne. Uvnitř nenajdete žádný pravý úhel, chodíte po zvlněných skořepinách, za triko vám teče voda, později zjistíte, že stojíte v kaluži, zvuky působí jako v břiše velryby, zajímavá hra reflektorů rozesívá po stěnách šum vody a je to vůbec bomba. V poslední části vystoupíte na peřej a shlédnete valnou část pavilonu shora. Je to nádherná stavba.
P.S. Tohle možná platilo několik měsíců po otevření. Oslavný text vznikl po Honzově návštěvě v roce 1998. Druhá návštěva muzea a shlédnutí vnitřní expozice pokazí náladu snad každému člověku se zbytkem vkusu. Ne její podobu měli architekti jen částečný vliv.
Zajímavý je na celém projektu proces vzniku, který je plně symbiotizován s CAAD technologiemi a vznikl v podstatě naskládáním profilů na křivku, která koresponduje s osou prohlídky. Vznikl tak stříbřitý trup hydry, hlavička je provedena v černé, jako poukázání na spolupráci dvou subjektů při návrhu pavilonu. Zvenčí připomíná pavilon vody spíše spermii, která se chystá vplout do oceánu a trochu jej rozvlnit.
Již exteriér napovídá, že interiér nebude žádná legrace a také že ne. Uvnitř nenajdete žádný pravý úhel, chodíte po zvlněných skořepinách, za triko vám teče voda, později zjistíte, že stojíte v kaluži, zvuky působí jako v břiše velryby, zajímavá hra reflektorů rozesívá po stěnách šum vody a je to vůbec bomba. V poslední části vystoupíte na peřej a shlédnete valnou část pavilonu shora. Je to nádherná stavba.
P.S. Tohle možná platilo několik měsíců po otevření. Oslavný text vznikl po Honzově návštěvě v roce 1998. Druhá návštěva muzea a shlédnutí vnitřní expozice pokazí náladu snad každému člověku se zbytkem vkusu. Ne její podobu měli architekti jen částečný vliv.
Petr Šmídek
0 komentářů
přidat komentář
