Muzeum a výzkumné centrum Madinat al-Zahra
Conjunto Arqueológico Madinat al-Zahra
Na úpatí hor na západním předměstí andaluzské Córdoby leží pozůstatky rozlehlého paláce chalífy Abd ar-Rahmana III založeného v první polovině 10. století. Madinat al-Zahra (arabsky “zářící město“) bylo hlavním městem muslimského al-Andalusu až do roku 1010, kdy bylo v občanské válce vyplněno a zcela opuštěno. První archeologické práce na místě započaly v roce 1910 a doposud bylo odkryto necelých 10 procent z celkové rozlohy města. S příchodem nového milénia přibylo důstojné návštěvnické centrum s muzeem a také zázemí pro archeology. Letos v červenci přibyl Madinat al-Zahra na seznamu kulturních památek UNESCO.
Autory nového vstupního objektu do archeologického areálu Madinat al-Zahra je madridský pár Fuensanta Nieto a Enrique Sobejano. Samotná budova působí jako historické naleziště, neboť je uprostřed ortogonálně koncipované zahrady zanořená do terénu a příchozí návštěvní zprvu vidí pouze nízké stěny z bílého betonu a střechu překrývají rozměrné pláty z cortenového plechu.
Z dálky tak lze stavbu snadno přehlédnout nebo zaměnit s okolními ruinami. Rozlehlou dispozici definovanou přísně ortogonální sítí prostupuje řada atrií a úzkých dvorů distribuujících sluneční paprsky až do druhého podzemního podlaží. Většina návštěvníků se zdrží pouze v horním podlaží, kde se nachází prodej lístků, obchod se suvenýry, restaurace, knihovna, přednáškový sál a výstavní expozice. Poměrně větší část objektu je vyhrazena archivům a vědeckým pracovištím, kam však nemá veřejnost přístup.
Výzkumné centrum Madinat al-Zahra dokazuje, že romantický obraz ruin nemusí sloužit pouze k nostalgickým vzpomínkám, ale také jako inspirační zdroj pro nové svébytné stavby.
Autory nového vstupního objektu do archeologického areálu Madinat al-Zahra je madridský pár Fuensanta Nieto a Enrique Sobejano. Samotná budova působí jako historické naleziště, neboť je uprostřed ortogonálně koncipované zahrady zanořená do terénu a příchozí návštěvní zprvu vidí pouze nízké stěny z bílého betonu a střechu překrývají rozměrné pláty z cortenového plechu.
Z dálky tak lze stavbu snadno přehlédnout nebo zaměnit s okolními ruinami. Rozlehlou dispozici definovanou přísně ortogonální sítí prostupuje řada atrií a úzkých dvorů distribuujících sluneční paprsky až do druhého podzemního podlaží. Většina návštěvníků se zdrží pouze v horním podlaží, kde se nachází prodej lístků, obchod se suvenýry, restaurace, knihovna, přednáškový sál a výstavní expozice. Poměrně větší část objektu je vyhrazena archivům a vědeckým pracovištím, kam však nemá veřejnost přístup.
Výzkumné centrum Madinat al-Zahra dokazuje, že romantický obraz ruin nemusí sloužit pouze k nostalgickým vzpomínkám, ale také jako inspirační zdroj pro nové svébytné stavby.
0 komentářů
přidat komentář
