Museum umění Punta della Dogana
Centro d’arte contemporanea François Pinault Foundation
Nebeské ticho. Jemnost minimalismu. Ostrov klidu uprostřed ruchu Benátek, davu turistů, plynoucí vody a záplavě italských gest u kávy, to je Punta della Dogana, museum umění v samém centru Benátek. Nachází se mezi Canale Grande a Canale Guidecca, na úplném konci ostrova ve čtvrti Dorsoduro. Muzeum je tvořeno z objektů Dogana da Mar a Punta della Dogana, které mají podobu trojuhelníku kopírující tvar ostrova, kde se právě tyto dva kanály střetávají.
Dogana da Mar je stará celní budova, okem dohlédnutelná z Náměstí svatého Marka. V okolí se také nachází Benátský patriarchát a Santa Maria della Salute. Dogana da Mar byla používána pro lodění a jako celnice již na počátku 15. století. Dočasná stavba, která zde byla postavena pro uložení zboží a pro pracovníky celnice byla nahrazena budovou Punta della Dogana, jejíž stavba začala v roce 1677.
Arkádový styl budovy je důsledkem výstavby budovy v různých epochách. Na vrcholku budovy jsou sochy boha Atlase, které symbolizují svrchovanost Benátské republiky. Dva otroci nad sebou drží zlatou kouli, na níž stojí socha bohyně Fortuny. Tato socha je ze 17. století a otáčí se podle směru větru. Poslední rekonstrukce objektu byla provedena Alvisem Pigazzim v roce 1838.
Budova byla prázdná po celá desetiletí. Snahy proměnit budovu v apartmány nebo hotel se nevydařily. Až v období od ledna 2008 do března 2009 se objekt dočkal rekonstrukce, která stála 20 000 000 eur. Obnovu financoval François Pinault, francouzský miliardář a sběratel umění, který s městem podepsal dohodu na 33 let. Na obnovu si přizval japonského architekta Tadaa Anda.
Už okenní mříže v pravidelném rastru předznamenávají Andovu strohost. Doprostřed dispozice umístil krychlový prostor z typického pohledového betonu, který měl přecházet do exteriéru směrem k Náměstí svatého Marka. Na tento prostor mělo navazovat molo, taktéž betonové. Vnější část se nepodařila zrealizovat a tak Andovy zásahy se týkají především interiéru.
Zdi interiéru byly ponechány bez povrchové úpravy a cihly uvnitř byly nahrazeny šetrně. Místnosti, které byly odděleny příčkami postavenými během minulých dvou století, byly nahrazeny paralelními, pravoúhlými sály. Střecha byla nahrazena střechou podobnou s dřevěnými štíty a byla doplněna o vikýř. Nové podlahy byly vyrobeny z neizolovaného a leštěného betonu, na některých místech je podlaha krytá linoleem.
Dogana da Mar má štukovaný cihlový exteriér, který byl obnoven bez přidání nových prvků a je tím pádem jedinou částí budovy, která zůstala v původním stylu. Kosmetické vady a štuky byly opraveny a poškozené oblasti byly vyztuženy nerezovými oporami. Oblasti, kde byly cihly viditelné, byly ponechány.
Když jsme museum umění Punta della Dogana navštívili, probíhala výstava Accrochage, která je tvořena z Pinaultových sbírek a spíše než o tematickou výstavu se jedlo o experiment založený na základním pravidlu: bylo vybráno osmdesát děl, která nebyla nikdy vystavena v benátských muzeích. Většinou se jednalo o díla s minimálními gesty. Hlavním smyslem byla prázdnota či minimální barevnost a pro některá díla až propast mezi momentem a historií umění.
Tato výstava skvěle dotvářela Andovu myšlenku a umocnila tak zklidnění v kontrastu s okolním životem Benátek.
Dogana da Mar je stará celní budova, okem dohlédnutelná z Náměstí svatého Marka. V okolí se také nachází Benátský patriarchát a Santa Maria della Salute. Dogana da Mar byla používána pro lodění a jako celnice již na počátku 15. století. Dočasná stavba, která zde byla postavena pro uložení zboží a pro pracovníky celnice byla nahrazena budovou Punta della Dogana, jejíž stavba začala v roce 1677.
Arkádový styl budovy je důsledkem výstavby budovy v různých epochách. Na vrcholku budovy jsou sochy boha Atlase, které symbolizují svrchovanost Benátské republiky. Dva otroci nad sebou drží zlatou kouli, na níž stojí socha bohyně Fortuny. Tato socha je ze 17. století a otáčí se podle směru větru. Poslední rekonstrukce objektu byla provedena Alvisem Pigazzim v roce 1838.
Budova byla prázdná po celá desetiletí. Snahy proměnit budovu v apartmány nebo hotel se nevydařily. Až v období od ledna 2008 do března 2009 se objekt dočkal rekonstrukce, která stála 20 000 000 eur. Obnovu financoval François Pinault, francouzský miliardář a sběratel umění, který s městem podepsal dohodu na 33 let. Na obnovu si přizval japonského architekta Tadaa Anda.
Už okenní mříže v pravidelném rastru předznamenávají Andovu strohost. Doprostřed dispozice umístil krychlový prostor z typického pohledového betonu, který měl přecházet do exteriéru směrem k Náměstí svatého Marka. Na tento prostor mělo navazovat molo, taktéž betonové. Vnější část se nepodařila zrealizovat a tak Andovy zásahy se týkají především interiéru.
Zdi interiéru byly ponechány bez povrchové úpravy a cihly uvnitř byly nahrazeny šetrně. Místnosti, které byly odděleny příčkami postavenými během minulých dvou století, byly nahrazeny paralelními, pravoúhlými sály. Střecha byla nahrazena střechou podobnou s dřevěnými štíty a byla doplněna o vikýř. Nové podlahy byly vyrobeny z neizolovaného a leštěného betonu, na některých místech je podlaha krytá linoleem.
Dogana da Mar má štukovaný cihlový exteriér, který byl obnoven bez přidání nových prvků a je tím pádem jedinou částí budovy, která zůstala v původním stylu. Kosmetické vady a štuky byly opraveny a poškozené oblasti byly vyztuženy nerezovými oporami. Oblasti, kde byly cihly viditelné, byly ponechány.
Když jsme museum umění Punta della Dogana navštívili, probíhala výstava Accrochage, která je tvořena z Pinaultových sbírek a spíše než o tematickou výstavu se jedlo o experiment založený na základním pravidlu: bylo vybráno osmdesát děl, která nebyla nikdy vystavena v benátských muzeích. Většinou se jednalo o díla s minimálními gesty. Hlavním smyslem byla prázdnota či minimální barevnost a pro některá díla až propast mezi momentem a historií umění.
Tato výstava skvěle dotvářela Andovu myšlenku a umocnila tak zklidnění v kontrastu s okolním životem Benátek.
Ivo Stejskal, 2016
0 komentářů
přidat komentář
