Most Václava Rendera
Architektonické řešení
Stavba mostu nesoucího jméno významného olomouckého barokního tvůrce Václava Rendera, je součástí rozsáhlejšího souboru protipovodňových opatření, jež zvyšují kapacitu koryta Moravy na úroveň téměř čtyřsetleté vody formou regulovaného koryta s novými nábřežními zdmi a přemostěními.
Koncepce konstrukčního a architektonického řešení respektuje kontext historického jádra městské památkové rezervace Olomouce. Snaží se potlačit dopravní charakter stavby a spíše se vztahuje svým tvaroslovím i detailem k člověku, než k autu, či tramvaji. Ve své formě návrh vychází z historického mostu, jenž na daném místě stál od konce 19. století až do 8. května 1945. Stává se tak jistou formou aluze na tuto historickou stavbu, aniž by se však vzdal odkazu na současnou dobu. Oblouky přiznávají struktivnost konstrukce svými táhly, přičemž výškový profil obloukových nosníků je minimalizován. Boční oblouky svými podélnými pásnicemi s vertikálním propojením přímo odkazují na nýtovanou ocelovou konstrukci historického mostu. Prostřední dvoupolové oblouky jsou zdvojeny a rozdělují tak most dva na sobě nezávislé konstrukční celky, jejich podélná oblouková linie je výtvarnou metaforou pohybu přes řeku, transferu z jednoho břehu na druhý.
V souvislosti s umístěním stavby do historického centra byla věnována pozornost zvládnutí detailů mostní konstrukce, zábradlí i spodní části mostní konstrukce nad pochozí bermou. Vnitřní oblouky jsou vyloženy zlatým obkladem, vzniklá linie výtvarně podtrhuje plynulou křivku hlavní ocelové nosné konstrukce. Na obloucích jsou umístěny výtvarné prvky pro zabránění přístupu. Zábradlí podél chodníků je navrženo jako montovaná sestava ze svařovaných ocelových profilů s oboustrannou vyplní z nerezových sítí a se zabudovaným osvětlením chodníku.
Konstrukční řešení
Z důvodů etapizace výstavby most sestává ze dvou konstrukcí, levé a pravé. Staticky se u každé konstrukce a každého jejího hlavního nosníku jedná o spojitý nosník o dvou polích. Konstrukce jako celek je šikmo uložená na opěry i střední podpěru. Kratší pole má teoretické rozpětí 14,2 m, hlavní pole 38,3 m, celková délka mostu je pak 63,3 m. Celý most má šířku 26,3 m. Vnější nosníky nejsou v krátkém poli obloukem vyztuženy, v dlouhém poli má oblouk absolutní konstrukční výšku 4,835 m. Vnitřní nosníky mají v kratším poli oblouk výšky 2,48 m bez závěsů, v delším pak výšky 5,585 m. Závěsy jsou využity ve všech obloucích delších polí. Hlavní nosníky jsou tvořeny krajními podélníky vytvořenými z truhlíků, proměnného průřezu, v hlavním poli vyztuženými obloukem. Podélníky mají v hlavním poli konstantní průřez 1250 mm x 400 mm, u vnějších oblouků nad podpěrou dochází ke změně průřezu, na svařovaný truhlík 650 mm x 400 mm. Osová vzdálenost hlavních nosníků je konstantní 9 275 mm. Oblouky jsou navrženy z uzavřeného svařovaného profilu o rozměrech 500 mm x 600 mm. Průřez je doplněn vnitřními výztuhami, které prochází vně dolní pásnicí truhlíku v místě závěsů. Hlavní nosníky jsou propojeny soustavou příčníků a podélníků vynášejících železobetonovou mostovku a tramvajovou trať. Typické dolní příčníky a podélníky jsou navrženy jako svařované I-profily proměnné výšky, dolní líce jsou zalícovány. Příčníky nad opěrami a podpěrou jsou vytvořeny svařením z plechů do tvaru uzavřeného průřezu obdélníkového tvaru o rozměrech 535 mm x 600 mm. Na příčníky navazuje na vnější straně konzola vynášející chodník pro pěší.
Provádění stavby
Montáž a taktéž výsun probíhal po částech v pořadí pravá a levá mostní konstrukce. K volbě principu vysouvání konstrukce v podélné ose přispíval fakt velmi stísněného prostoru v předmostí s hustou zástavbou a taktéž nutnost navázat práce na provizorní tramvajový provoz. Konstrukce byly postupně smontovány na montážních podpěrách pomocí mobilních jeřábů z úrovně komunikace. Před zahájením výsunu byla konstrukce částečně vystrojena bedněním pro následnou betonáž mostovky. Po dokončení montáže na levém břehu byla konstrukce uložena na výsuvné vozíčky pevně spojené s nosnou konstrukcí, které pojížděly po výsuvné dráze zřízené na místě montážní plochy. Začátek konstrukce ve směru výsunu byl vybaven dlouhým výsuvným krakorcem. Pohon výsunu byl zajištěn pomocí tlačné hydraulické soustavy kotvené do výsuvné dráhy.
Stavba mostu nesoucího jméno významného olomouckého barokního tvůrce Václava Rendera, je součástí rozsáhlejšího souboru protipovodňových opatření, jež zvyšují kapacitu koryta Moravy na úroveň téměř čtyřsetleté vody formou regulovaného koryta s novými nábřežními zdmi a přemostěními.
Koncepce konstrukčního a architektonického řešení respektuje kontext historického jádra městské památkové rezervace Olomouce. Snaží se potlačit dopravní charakter stavby a spíše se vztahuje svým tvaroslovím i detailem k člověku, než k autu, či tramvaji. Ve své formě návrh vychází z historického mostu, jenž na daném místě stál od konce 19. století až do 8. května 1945. Stává se tak jistou formou aluze na tuto historickou stavbu, aniž by se však vzdal odkazu na současnou dobu. Oblouky přiznávají struktivnost konstrukce svými táhly, přičemž výškový profil obloukových nosníků je minimalizován. Boční oblouky svými podélnými pásnicemi s vertikálním propojením přímo odkazují na nýtovanou ocelovou konstrukci historického mostu. Prostřední dvoupolové oblouky jsou zdvojeny a rozdělují tak most dva na sobě nezávislé konstrukční celky, jejich podélná oblouková linie je výtvarnou metaforou pohybu přes řeku, transferu z jednoho břehu na druhý.
V souvislosti s umístěním stavby do historického centra byla věnována pozornost zvládnutí detailů mostní konstrukce, zábradlí i spodní části mostní konstrukce nad pochozí bermou. Vnitřní oblouky jsou vyloženy zlatým obkladem, vzniklá linie výtvarně podtrhuje plynulou křivku hlavní ocelové nosné konstrukce. Na obloucích jsou umístěny výtvarné prvky pro zabránění přístupu. Zábradlí podél chodníků je navrženo jako montovaná sestava ze svařovaných ocelových profilů s oboustrannou vyplní z nerezových sítí a se zabudovaným osvětlením chodníku.
Konstrukční řešení
Z důvodů etapizace výstavby most sestává ze dvou konstrukcí, levé a pravé. Staticky se u každé konstrukce a každého jejího hlavního nosníku jedná o spojitý nosník o dvou polích. Konstrukce jako celek je šikmo uložená na opěry i střední podpěru. Kratší pole má teoretické rozpětí 14,2 m, hlavní pole 38,3 m, celková délka mostu je pak 63,3 m. Celý most má šířku 26,3 m. Vnější nosníky nejsou v krátkém poli obloukem vyztuženy, v dlouhém poli má oblouk absolutní konstrukční výšku 4,835 m. Vnitřní nosníky mají v kratším poli oblouk výšky 2,48 m bez závěsů, v delším pak výšky 5,585 m. Závěsy jsou využity ve všech obloucích delších polí. Hlavní nosníky jsou tvořeny krajními podélníky vytvořenými z truhlíků, proměnného průřezu, v hlavním poli vyztuženými obloukem. Podélníky mají v hlavním poli konstantní průřez 1250 mm x 400 mm, u vnějších oblouků nad podpěrou dochází ke změně průřezu, na svařovaný truhlík 650 mm x 400 mm. Osová vzdálenost hlavních nosníků je konstantní 9 275 mm. Oblouky jsou navrženy z uzavřeného svařovaného profilu o rozměrech 500 mm x 600 mm. Průřez je doplněn vnitřními výztuhami, které prochází vně dolní pásnicí truhlíku v místě závěsů. Hlavní nosníky jsou propojeny soustavou příčníků a podélníků vynášejících železobetonovou mostovku a tramvajovou trať. Typické dolní příčníky a podélníky jsou navrženy jako svařované I-profily proměnné výšky, dolní líce jsou zalícovány. Příčníky nad opěrami a podpěrou jsou vytvořeny svařením z plechů do tvaru uzavřeného průřezu obdélníkového tvaru o rozměrech 535 mm x 600 mm. Na příčníky navazuje na vnější straně konzola vynášející chodník pro pěší.
Provádění stavby
Montáž a taktéž výsun probíhal po částech v pořadí pravá a levá mostní konstrukce. K volbě principu vysouvání konstrukce v podélné ose přispíval fakt velmi stísněného prostoru v předmostí s hustou zástavbou a taktéž nutnost navázat práce na provizorní tramvajový provoz. Konstrukce byly postupně smontovány na montážních podpěrách pomocí mobilních jeřábů z úrovně komunikace. Před zahájením výsunu byla konstrukce částečně vystrojena bedněním pro následnou betonáž mostovky. Po dokončení montáže na levém břehu byla konstrukce uložena na výsuvné vozíčky pevně spojené s nosnou konstrukcí, které pojížděly po výsuvné dráze zřízené na místě montážní plochy. Začátek konstrukce ve směru výsunu byl vybaven dlouhým výsuvným krakorcem. Pohon výsunu byl zajištěn pomocí tlačné hydraulické soustavy kotvené do výsuvné dráhy.
Architekti DRNH
0 komentářů
přidat komentář
