Modlitebna Církve bratrské na Praze 13
Třináctka - křesťanské centrum Luka
Církev bratrská je evangelickou církví navazující na tradici Jednoty bratrské. Je také jednou z mála českých křesťanských církví, jejichž členská základna narůstá. V nedávné době dva sbory / farnosti postavily kultivované nové modlitebny / kostely v Litomyšli a Černošicích. Sbor na Praze 13 oproti nim nabízí jiný příběh než je realizace novostavby na zelené louce: jde o stěhování z podnájmu do podnájmu.
Křesťané na Praze 13 založili samostatnou farnost / sbor bez místa ke scházení. Po tříletém konání bohoslužeb v učebně fyziky na gymnáziu se jim naskytla příležitost pronajmout si u metra Luka havarijní prostory a po rekonstrukci sjednotit roztříštěné aktivity na jediné adrese. Stěhování bylo pojato jako příležitost přizpůsobit si komerční prostory na míru byť v rámci značně omezených finančních možností. Limity kromě pidirozpočtu představoval i samotný objekt kolaudovaný v pohnutém roce 1989 jako rádoby obchodní pavilon pro přilehlé sídliště. Neexistují žádné páteřní rozvody, vše je stavěno, jakoby to bylo rovnou opravováno. Dále zde byl požadavek majitele objektu na instalaci kazetových podhledů, aby měl volný přístup k chronicky poruchovým instalacím nebo předepsaný dodavatel lina či třeba lištové trasování elektřiny. Přijali jsme toto omezení jako součást konceptu interiéru. Zároveň jsme se záměrně vyhýbali snaze o „kostelizaci“ prostor a jejich přeměně na místo, kde se snadno dojímají ateisté. Zajímalo nás spíš civilní prostředí s mírně znejisťujícím nádechem, které vybízí ke svobodě, než citace ze sakrální paměti architektury, které indikují stereotypy „zbožného“ vystupování. Vyvarovat se zavedených představ o prostředí, kterým se křesťané prezentují, nám bylo umožněno na přímou objednávku investora, jehož snahou je na sídlištích na Praze 13 rozbíjet stereotypy nejen o křesťanství.
Úprava dispozice se řídila minimalizací nákladných stavebních zásahů v poměru k získané efektivitě provozu. Dvě pole skeletu zabírá modlitebna, další pole tvoří zadní část sálu, která slouží při nedělních bohoslužbách pro rodiče s dětmi, přes týden jako mateřské centrum. Součástí komplexu je i kancelář kazatele, tři další kanceláře, dvě klubovny, dvě kuchyňky, vysokokapacitní hygienické zázemí včetně sprchy a časem přibude i boulderová stěna.
Nástupní prostor do modlitebny je řešen adekvátně „sídlištnímu“ kontextu, ve kterém bude dál postupně přibývat intervencí typu tag a graffiti. Obří spodky a podprsenku na betonové stěně naproti vstupu jsme nechali přetřít na modro a namalovali na ni – mírně provokativně – siluetu starého evangelického kostela. Zbytek jsme pojednali nástřiky loga sboru přes šablonu. Reakcí jako začmárání kříže nebo vylití barvy na chodník před vstupem jsme se již dočkali. Považujeme to za legitimní součást projevu na anonymním veřejném prostranství v nepovedených urbánních souvislostech, nemáme s tím problém ani my ani investor. Projekt byl po celou dobu zpracování veřejně prezentován a konzultován s celým společenstvím a proveditelné výstupy byly zapracovány. Dodělávky a zařizování interiéru se odehrávalo za dobrovolné pomoci členů sboru. Židle jsou finacovány ze samostatné sbírky pod heslem „kup si svoji židli“. Reakce uživatelů na podle nich „extrémní pojetí interiéru“ jsou příznivé, po prvních měsících provozu stále roste zájem o podpronájmy dalších křesťanských organizací. Oficiální název komplexu je nyní Třináctka - křesťanské centrum Luka.
Křesťané na Praze 13 založili samostatnou farnost / sbor bez místa ke scházení. Po tříletém konání bohoslužeb v učebně fyziky na gymnáziu se jim naskytla příležitost pronajmout si u metra Luka havarijní prostory a po rekonstrukci sjednotit roztříštěné aktivity na jediné adrese. Stěhování bylo pojato jako příležitost přizpůsobit si komerční prostory na míru byť v rámci značně omezených finančních možností. Limity kromě pidirozpočtu představoval i samotný objekt kolaudovaný v pohnutém roce 1989 jako rádoby obchodní pavilon pro přilehlé sídliště. Neexistují žádné páteřní rozvody, vše je stavěno, jakoby to bylo rovnou opravováno. Dále zde byl požadavek majitele objektu na instalaci kazetových podhledů, aby měl volný přístup k chronicky poruchovým instalacím nebo předepsaný dodavatel lina či třeba lištové trasování elektřiny. Přijali jsme toto omezení jako součást konceptu interiéru. Zároveň jsme se záměrně vyhýbali snaze o „kostelizaci“ prostor a jejich přeměně na místo, kde se snadno dojímají ateisté. Zajímalo nás spíš civilní prostředí s mírně znejisťujícím nádechem, které vybízí ke svobodě, než citace ze sakrální paměti architektury, které indikují stereotypy „zbožného“ vystupování. Vyvarovat se zavedených představ o prostředí, kterým se křesťané prezentují, nám bylo umožněno na přímou objednávku investora, jehož snahou je na sídlištích na Praze 13 rozbíjet stereotypy nejen o křesťanství.
Úprava dispozice se řídila minimalizací nákladných stavebních zásahů v poměru k získané efektivitě provozu. Dvě pole skeletu zabírá modlitebna, další pole tvoří zadní část sálu, která slouží při nedělních bohoslužbách pro rodiče s dětmi, přes týden jako mateřské centrum. Součástí komplexu je i kancelář kazatele, tři další kanceláře, dvě klubovny, dvě kuchyňky, vysokokapacitní hygienické zázemí včetně sprchy a časem přibude i boulderová stěna.
Nástupní prostor do modlitebny je řešen adekvátně „sídlištnímu“ kontextu, ve kterém bude dál postupně přibývat intervencí typu tag a graffiti. Obří spodky a podprsenku na betonové stěně naproti vstupu jsme nechali přetřít na modro a namalovali na ni – mírně provokativně – siluetu starého evangelického kostela. Zbytek jsme pojednali nástřiky loga sboru přes šablonu. Reakcí jako začmárání kříže nebo vylití barvy na chodník před vstupem jsme se již dočkali. Považujeme to za legitimní součást projevu na anonymním veřejném prostranství v nepovedených urbánních souvislostech, nemáme s tím problém ani my ani investor. Projekt byl po celou dobu zpracování veřejně prezentován a konzultován s celým společenstvím a proveditelné výstupy byly zapracovány. Dodělávky a zařizování interiéru se odehrávalo za dobrovolné pomoci členů sboru. Židle jsou finacovány ze samostatné sbírky pod heslem „kup si svoji židli“. Reakce uživatelů na podle nich „extrémní pojetí interiéru“ jsou příznivé, po prvních měsících provozu stále roste zájem o podpronájmy dalších křesťanských organizací. Oficiální název komplexu je nyní Třináctka - křesťanské centrum Luka.
0 komentářů
přidat komentář
