MetaCity CZ
Expozice České a Slovenské republiky na 10. bienále architektury v Benátkách
NG v říjnu 2005 vypsala výběrové řízení na projekt, který bude vystaven v Novotného pavilonu. Vyzvala architekty působící na 11 vysokých školách, na nichž se architektura studuje. Do výběrového řízení přišlo 12 prací ze tří architektonických škol v Česku (FA ČVUT, FA TUL, VŠUP) a dvou na Slovensku (VŠVU a FUTU). Porota nakonec rozhodla, že v Benátkách bude instalován projekt architektonického ateliéru Ivan Kroupa Architekti a Ateliéru Ivana Kroupy na FA ČVUT. Celou tuto snahu okomentoval SuperBlog dvěma větami: „Studentské práce pověšené na lešení. Nejsme si jistí, co to má sdělovat.“
Původní téma X. mezinárodní výstavy architektury znělo - MetaCity. Velké město, velkoměsto, do něhož se soustředí stále větší a větší množství lidí a architektura nestačí vytvářet plnohodnotné prostředí všem, všude, vždy. Město, které rychle mění svůj způsob života, své funkce, které se rozpadá se do menších celků, z města se vytváří seskupení částí, jejichž vzájemná závislost se v praktickém životě uvolňuje, a zároveň tyto části tvoří jakousi kontinuální sídelní strukturu, v níž mizí tradiční hranice a proměňují se tradiční vazby.
Česká republika se svými 10 milióny obyvatel je de facto celá jedním velkým MetaCity. S krajinou jako parkem mezi jednotlivými skupinami osídlení, s jedním velkým, mnoha středními a ještě více malými a hodně malými sídly. Kde jedno začíná a kde končí, už není důležité, hranice se stírají, pohyb lidí zrychluje, vzdálenosti zkracují. Téma MetaCity se dotýká celé země, ne jednoho vybraného území. Není to budoucnost, v MetaCity žijeme.
A je nutno se rychle začít ptát, jaká je v tomto městě role architektury, role architekta …
Nejen toho současného, s vyhraněným názorem a svým způsobem již ukotveného někde v různě vzdálené minulosti. Ale jaká je role architekta budoucího, toho, který se teprve formuje, sbírá podněty a v různém stupni spolupracuje a zároveň soupeří, s tím, kdo jej k profesi připravuje.
Ke zpracování tématu, které je vzrušující výzvou a vyžaduje nový pohled na architekturu, se Národní galerie v Praze, která připravuje instalaci v českém a slovenském pavilonu, rozhodla vyzvat poněkud jiný okruh tvůrců, než bylo doposud tradiční. Vyzvala k účasti tvůrce, kteří zároveň bezprostředně vychovávají budoucí architekty. Ze 14 osobností, které tuto výzvu vyslyšely, vybrala pak k prezentaci výstavní projekt Ivana Kroupy.
Architekt a jeho studenti, jeho žáci a jejich společný názor na současné město. Velké město. MetaCity.
Město je pro Ivana Kroupu tématem, kterému se v různých pohledech a v různých úrovních řešení věnuje systematicky. Město a jeho přeměny, konverze, zahušťování v architektuře; město, a jeho jednotlivé městské částí, periferie, městská krajina a expanze města do krajiny. Je nejen tématem jeho vlastní práce, ale stejně tak tématem, kterému se soustavně věnuje se svými studenty na fakultě architektury Technické univerzity v Praze.
Expozice představuje především studentské projekty. V tématech, které zahrnují nejrozmanitější pohledy na architektonické – společenské – problémy současné meta City Česká republika. Život na samotě, život v malém městě, život v sídelním městě, budoucí život v devastované a postupně rekultivované krajině. Pohyb lidí – po lesních pěšinách, po vodě, po dálnici. Ve městě nejde o rozšiřování jeho už tak velké plochy, městské prostředí je kultivováno, doplňováno novými objekty, které mu chybí.
V rámci těchto prací, jež jsou představeny souborným filmem a samostatnými videoinstalacemi skupin studentských prací, jsou zahrnuty i vybrané reálné stavby Ivana Kroupy.
Původní téma X. mezinárodní výstavy architektury znělo - MetaCity. Velké město, velkoměsto, do něhož se soustředí stále větší a větší množství lidí a architektura nestačí vytvářet plnohodnotné prostředí všem, všude, vždy. Město, které rychle mění svůj způsob života, své funkce, které se rozpadá se do menších celků, z města se vytváří seskupení částí, jejichž vzájemná závislost se v praktickém životě uvolňuje, a zároveň tyto části tvoří jakousi kontinuální sídelní strukturu, v níž mizí tradiční hranice a proměňují se tradiční vazby.
Česká republika se svými 10 milióny obyvatel je de facto celá jedním velkým MetaCity. S krajinou jako parkem mezi jednotlivými skupinami osídlení, s jedním velkým, mnoha středními a ještě více malými a hodně malými sídly. Kde jedno začíná a kde končí, už není důležité, hranice se stírají, pohyb lidí zrychluje, vzdálenosti zkracují. Téma MetaCity se dotýká celé země, ne jednoho vybraného území. Není to budoucnost, v MetaCity žijeme.
A je nutno se rychle začít ptát, jaká je v tomto městě role architektury, role architekta …
Nejen toho současného, s vyhraněným názorem a svým způsobem již ukotveného někde v různě vzdálené minulosti. Ale jaká je role architekta budoucího, toho, který se teprve formuje, sbírá podněty a v různém stupni spolupracuje a zároveň soupeří, s tím, kdo jej k profesi připravuje.
Ke zpracování tématu, které je vzrušující výzvou a vyžaduje nový pohled na architekturu, se Národní galerie v Praze, která připravuje instalaci v českém a slovenském pavilonu, rozhodla vyzvat poněkud jiný okruh tvůrců, než bylo doposud tradiční. Vyzvala k účasti tvůrce, kteří zároveň bezprostředně vychovávají budoucí architekty. Ze 14 osobností, které tuto výzvu vyslyšely, vybrala pak k prezentaci výstavní projekt Ivana Kroupy.
Architekt a jeho studenti, jeho žáci a jejich společný názor na současné město. Velké město. MetaCity.
Město je pro Ivana Kroupu tématem, kterému se v různých pohledech a v různých úrovních řešení věnuje systematicky. Město a jeho přeměny, konverze, zahušťování v architektuře; město, a jeho jednotlivé městské částí, periferie, městská krajina a expanze města do krajiny. Je nejen tématem jeho vlastní práce, ale stejně tak tématem, kterému se soustavně věnuje se svými studenty na fakultě architektury Technické univerzity v Praze.
Expozice představuje především studentské projekty. V tématech, které zahrnují nejrozmanitější pohledy na architektonické – společenské – problémy současné meta City Česká republika. Život na samotě, život v malém městě, život v sídelním městě, budoucí život v devastované a postupně rekultivované krajině. Pohyb lidí – po lesních pěšinách, po vodě, po dálnici. Ve městě nejde o rozšiřování jeho už tak velké plochy, městské prostředí je kultivováno, doplňováno novými objekty, které mu chybí.
V rámci těchto prací, jež jsou představeny souborným filmem a samostatnými videoinstalacemi skupin studentských prací, jsou zahrnuty i vybrané reálné stavby Ivana Kroupy.
Radomíra Sedláková, kurátorka pavilonu
0 komentářů
přidat komentář
