Scharounova budova divadla ve Wolfsburgu má společně s Aaltovým
kulturním centrem (1962) a Taeschnerovou radnicí (1958) prostorově uzavírat jižní vstup na pěší zónu. Místem pro nové divadlo byl zvolen severovýchodní svah kopce Klieversberg zakončující hlavní osu ulice Porschestraße. Scharoun nechtěl tuto komunikační osu příliš zdůrazňovat ani k ní připojovat další těžiště. Jeho návrh počítal s rozložení relativně velké hmoty do lineární stavby kopírující vrstevnice. Výsledná kompozice citlivě sledující svah ve výsledku není z dálky téměř patrná. Největší naskupení hmot je směrem k sousední městské hale, kde se obě budovy výškově srovnávají. Jednotlivě vnitřní funkce (foyer, jeviště, šatny, administrativa) jsou zvenku jasně rozpoznatelné a z objektu je lze snadno vyčíst (trychtýřovité hlediště se jasně propisuje do vnějšího tvaru celého domu). K hlavní hmotě divadelního sálu se jako rozevlátá stuha táhnou směrem na východ k hlavnímu vstupu jednotlivé předprostory (pokladna, šatna, výstavní sál, bufet a chodby ke korzování). Tato část podporující společenský život během přestávek působí dojmem lehkého altánu maximálně proskleného do okolního parku. Sál pro přibližně 800 diváků (777 místo pro hudbu a 833 pro divadlo plus 120 míst k stání) je naopak zcela uzavřen s výjimkou dvoupodlažního foyer, kudy se návštěvníci dostávají na horní balkón. Scharoun v tomto případě ustoupil od bohatého členění hlediště známého z berlínské filharmonie a spokojil se s jednoduchým zalomením sedadlových řad (soutěžní návrh přitom ještě počítal s asymetrickou forbínou členění řad sedadel v poměru 1:2). Střední velikost sálu zaručuje uspokojivou vzdálenost diváků od jeviště dostatečně silný kulturní zážitek.
