Městská radnice Aarhus
Århus Rådhus Bygning
Radnice ve druhém největším dánském městě vznikla podle vítězného návrhu Arne Jacobsena a Erika Møllera z roku 1937. Dokončena se dočkala až v průběhu druhé světové války, kterou přečkala bez úhony. Nová radnice byla zamýšlena jako sídlo demokratického vládnutí, zatímco město okupovali Němci. Celkové náklady včetně pozemku činily 9,5 milionu dánských korun. Od roku 1994 je chráněnou památkou a v roce 2006 byla zařazena do Kulturkanonen mezi dvanáct architektonických děl reprezentujících dánské kulturní dědictví.
Jacobsenův a Møller ův vítězný návrh počítal s kompozicí tří základních hmot asymetricky uspořádaných v parku Rådhusparken, který původně sloužil jako hřbitov. Čtyřpodlažní vstupní část obsahuje hlavní lobby, obřadní síň a zasedací sál městské rady. Na opačném konci se nachází nejnižší třípodlažní blok informačního centra s mírně zaoblenou střechou a samostatným vstupem z postranní ulice. Mezi přední vstupní částí a zadním objektem leží pětipatrový blok se dvěma řadami kanceláří a centrální chodbou s horními světlíky. Celou kompozici doplňuje štíhlá šedesátimetrová věž se dvěma mohutnými ciferníky o průměru 7 metrů. S věží původní projekt vůbec nepočítal a vznikla až na žádost občanů.
Zvenku radnice projevuje jasné uspořádání a konstrukční logiku. Fasáda se odvíjí od pravidelného čtvercového rastru. Na obvodový plášť bylo použito 6000 m² mramorových desek z norského Porsgrunnu. Mírně zešikmená střecha je z měděných plátů. Na rozdíl od chladného ztvárnění vnějšku působí interiér daleko přívětivějším dojmem. Radnice umě snoubí ideje modernismu se skandinávsky citlivým přístupem k přírodním materiálů a krajině. Návštěvníci prochází kolem strohého objektu do přívětivého lobby, kde byla architektova pozornost věnována každému detailu od mozaiky na podlaze, výmalbu a obklad stěn až po detaily zábradlí, svítidel a dveřních klik. Stěny jsou z bukového obkladu stěn a podlahu tvoří dubové parkety. Hlavní foyer je schopný pojmout až 600 návštěvníků. Mírně zaklenutý strop se štěrbinami posyktuje dostatek jižního světla, zatímco severně orientovaná prosklená stěna s výškou přes čtyři poschodí je orientovaná do parku (dnes k uměleckému muzeu). Hlavní foyer ze tří stran obíhá mírně zvlněné ochozy, kudy je přístup do zasedacích místností ve vyšších patrech.
Jacobsenův a Møllerův návrh lze v mnohém přirovnat k rozšíření radnice ve švédském Göteborgu (1913-37) od Erika Asplunda, kde se rovněž za vnějším přísným rastrem s ostrými liniemi se ukrývá rozjasněný interiér s měkkými liniemi a složený z teplých materiálů.
Jacobsenův a Møller ův vítězný návrh počítal s kompozicí tří základních hmot asymetricky uspořádaných v parku Rådhusparken, který původně sloužil jako hřbitov. Čtyřpodlažní vstupní část obsahuje hlavní lobby, obřadní síň a zasedací sál městské rady. Na opačném konci se nachází nejnižší třípodlažní blok informačního centra s mírně zaoblenou střechou a samostatným vstupem z postranní ulice. Mezi přední vstupní částí a zadním objektem leží pětipatrový blok se dvěma řadami kanceláří a centrální chodbou s horními světlíky. Celou kompozici doplňuje štíhlá šedesátimetrová věž se dvěma mohutnými ciferníky o průměru 7 metrů. S věží původní projekt vůbec nepočítal a vznikla až na žádost občanů.
Zvenku radnice projevuje jasné uspořádání a konstrukční logiku. Fasáda se odvíjí od pravidelného čtvercového rastru. Na obvodový plášť bylo použito 6000 m² mramorových desek z norského Porsgrunnu. Mírně zešikmená střecha je z měděných plátů. Na rozdíl od chladného ztvárnění vnějšku působí interiér daleko přívětivějším dojmem. Radnice umě snoubí ideje modernismu se skandinávsky citlivým přístupem k přírodním materiálů a krajině. Návštěvníci prochází kolem strohého objektu do přívětivého lobby, kde byla architektova pozornost věnována každému detailu od mozaiky na podlaze, výmalbu a obklad stěn až po detaily zábradlí, svítidel a dveřních klik. Stěny jsou z bukového obkladu stěn a podlahu tvoří dubové parkety. Hlavní foyer je schopný pojmout až 600 návštěvníků. Mírně zaklenutý strop se štěrbinami posyktuje dostatek jižního světla, zatímco severně orientovaná prosklená stěna s výškou přes čtyři poschodí je orientovaná do parku (dnes k uměleckému muzeu). Hlavní foyer ze tří stran obíhá mírně zvlněné ochozy, kudy je přístup do zasedacích místností ve vyšších patrech.
Jacobsenův a Møllerův návrh lze v mnohém přirovnat k rozšíření radnice ve švédském Göteborgu (1913-37) od Erika Asplunda, kde se rovněž za vnějším přísným rastrem s ostrými liniemi se ukrývá rozjasněný interiér s měkkými liniemi a složený z teplých materiálů.
0 komentářů
přidat komentář
