Mediathéka a komunitní centrum v Mokré

Návrh budovy sloužící kulturním a společenským účelům patří bezpochyby k nejčestnějším úkolům architekta. Úsilí směřující k vytvoření důstojného prostředí, naplněného řádem, vnitřním smyslem a dokonce vyjadřujícího přiměřenou vznešenost a monumentalitu se však v praxi setkává s celou řadou problémů. Od moderní architektury většinou očekáváme impozantní zářící novostavby, zatímco využití chátrajících a esteticky bezcenných budov je vnímáno jako úkol spíše podřadný. Přestavba objektu uhelné kotelny v Mokré je v tomto směru příkladem bezesporu výjimečným. Profesionalita architekta se v tomto případě odráží právě ve schopnosti přijmout nutná omezení, vtělit je do jednotné koncepce a nastolit řád tam, kde jinak vládne chaos.
Stávající panelová zástavba sídliště v Mokré je důsledkem překotného rozvoje obce, která postupně téměř ztratila venkovské měřítko, aniž zde přitom vzniklo nové kulturní a společenské ohnisko odpovídající současnému životnímu stylu. Marně hledáme ulice a náměstí, spatříme jen obytné bloky rozptýlené v indiferentním prostoru sídliště, kde jedinou orientaci poskytují brutální číslice na nárožích budov. Situace dosud příliš dobře známá z mnoha míst v republice. Překotné revitalizace panelových staveb, prováděné bez jakékoliv estetické koncepce, situaci neřeší, spíše jen prodlužují agonii stavebnictví bez architektury. Velkou předností Mokré je však dramatický terén a přírodní rámec lesnaté a kopcovité krajiny, který si navzdory masivní těžbě vápence dodnes zachoval svůj půvab. Opuštěná uhelná kotelna zaujímá v tomto kontextu významné místo na vyvýšené terase, z níž se otevírají výhledy do krajiny. Pozemek znehodnocený kdysi umístěním "slepého" hranolu kotelny získává díky novému využití vyšší smysl, který mu právem náleží. Pro tento významový posun je příznačný osud vysokého komína, přiléhajícího k jižní fasádě objektu. Pokus o jeho zbourání nebo alespoň výraznější snížení ztroskotal díky mimořádné kvalitě materiálu, z něhož je postaven - cementu zdejší výroby. Komín byl nakonec zachován jako nosič anténní soustavy a následně osazen znakem obce a hodinami. Světle šedý nátěr dodává štíhlému hranolu minimalistický charakter a nefunkční komín je proměněn v nevšední věž - vertikální dominantu s pozitivním modernistickým nábojem.
Autoři přestavby se v první etapě soustředili na ztvárnění hlavního průčelí mediathéky. Původní těžkopádné průčelí bylo odlehčeno kultivovaným skleněným pláštěm osazeným do hliníkových profilů, který sice respektuje členění původních nosných konstrukcí, ale současně promyšleně skrývá a opravuje jejich proporce. Nečekaně monumentálního výrazu průčelí bylo dosaženo předsunutím ocelové konstrukce lodžie doplněné velkorysým schodištěm v plné šíři budovy. Průčelí je ostře a přesně rámováno ocelovým profilem, zatímco podhled a vnitřní stěny lodžie pokrývá dřevěný obklad v přírodní barvě jako jemná podšívka pláště. Autorský záměr vyniká zejména večer při promyšleném scénickém osvětlení, když se dřevo zlatě rozzáří proti modrému nebi, čímž je vyrovnán modrozeleně chladný lesk skla. Celému objektu včetně komína-věže vládne klidná, přísně symetrická geometrie, změkčená příjemným obloukem betonové rampy. Průčelí sebevědomě ovládá prostor nově vznikajícího náměstí, členěného čtvercovou sítí dlažby. Plánovaná výsadba veřejné zeleně v budoucnu pohledově uzavře celý prostor a zmírní tak rušivé vlivy okolí. Na první pohled osvětlené průčelí připomíná divadelní jeviště, což je další funkcí budovy, která tak vytváří rámec pro společenské akce pod širým nebem. Další fasády jsou připraveny pro dokončení zateplovacím systémem a zavěšenou provětrávanou fasádou. Stavba nového monumentálního průčelí před starší budovu však není v historii architektury ničím neobvyklým. Podobným způsobem byly průběžně přestavovány a vrstveny historické paláce, radnice a chrámy. Napětí mezi různými stavebními etapami a vrstvami v nás s odstupem času zanechává dramatický dojem ze zachycení procesu proměny stavby v čase.
V interiéru mediathéky nacházíme původní železobetonové vazníky jako výrazný prvek. Rozdílné úrovně podlah jsou vyrovnány velkorysou rampou, zatímco nedostatek oken v obvodovém plášti je kompenzován jednoduchými světlíky, umístěnými nad klíčové body dispozice. Hloubková orientace dispozice, která se odvíjí od vstupního průčelí, je posílena směrem snižujícího se stropu a podlahy. Toto uspořádání prochází souběžně všemi prostorami, uspořádanými kolem centrální chodby s další rampou. Specifické prostorové uspořádání kotelny bylo zcela přepodstatněno a nenásilně využito k vytvoření svébytného výrazu interiéru. Pro vnitřní prostory byly zvoleny výrazné teplé barvy, červená pro středovou zeď, žlutá pro podlahu a oranžová pro sedací nábytek, zatímco boční stěny bez oken byly utlumeny světlou šedí. Optimistickou atmosféru doplňuje mobiliář ve světlé přírodní barvě dřeva a stříbřitý válec pultu. Hloubku prostoru posiluje dokonce i směr zavěšení zářivkových svítidel. Vzniká prostor, jemuž převrstvení a změna funkce nejsou překážkou, ale dodávají mu zakotvenost, identitu a příběh. Autoři projektu se hlásí k inspiraci zdánlivě banální a bezcennou budovou, kterou se nesnaží skrývat, ale naopak vyzdvihnout.
Kritický divák, který bude mediathéku v Mokré srovnávat s nákladnými novostavbami, může konstatovat, že se zde neodehrálo nic významného pro současnou architekturu. Když ale staneme před průčelím mediathéky, pochopíme, že zde bylo dosaženo maximum, snad mnohem více, než bychom mohli očekávat od novostavby. Jednoznačnost myšlenky, monumentalita a přesvědčivost výrazu překonávají všechny obtíže etapovité přestavby. Mediathéka a komunitní centrum v Mokré je výjimečným osamělým příkladem v době, kdy stovky chátrajících budov z období minulého století čekají na důstojné využití, z jehož architektonické kvality a provedení bychom mohli posuzovat standard a úroveň naší doby.