Mariánský kostel v Neviges

„Každý, kdo nemá odvahu zhřešit, nemusí být nutně svatým nebo dobrý architektem, ale spíše jen nudným.“
Městečko Neviges leží pět kilometrů severně od Wuppertalu. Nevelké historické jádro se ukrývá v údolí potoka Hardenberger obklopeného zalesněnými kopci. Vyhledávaným poutním místem se Neviges stalo, když se františkánskému mnichovi Anfonsi Schirley zjevila v roce 1676 Panna Maria a vnukla mu myšlenku vydat se na hrad Hardenberg (na kopci nad Neviges), kde měla být uctívána.
Když se pak po vážné nemoci uzdravil münsterský biskup Ferdinand von Fürstenberg, podnikl rovněž cestu do Neviges a uhradil částku potřebnou na dokončení františkánského kláštera. V roce 1688 svolil k duchovním poutím také generální vikář v Kolíně nad Rýnem a Papež Klement XII. Přislíbil všem poutníkům do Neviges sejmutí jejich hříchů. Počet poutníků každoročně stoupal až v roce 1954 přesáhl 300 000 návštěvníků, na což nebyl místní chrám dimenzován. Římskokatolická farnost se proto v roce 1960 rozhodla vybudovat nový kostel Panny Marie Královny míru. Na místo se silným duchovním příběhem byl přizván architekt Gottfiried Böhm, který sice nezvítězil v architektonické soutěži, ale měl nejlepší předpoklady (byl synem Dominikuse Böhma, který v první polovině minulého století vybudoval v Německu nejvíce sakrálních budov a společně s Gottfriedem postavil osm kostelů. Gottfried Böhm navíc po druhé světové válce úzce spolupracoval s Rudolfem Schwarzem, který byl autorem nejvýznamnějších katolických kostelů v Německu ve druhé polovině 20. století) a kardinál Josef Frings jeho projekt prosadil. Böhm použil výrazové prostředky moderní architektury. Z brutalistních betonových forem (7 500 kubíků betonu a 510 tun oceli) přitom ovane středověký duch a nepřehlédnutelný tvar do stísněného historické prostředí překvapivě zapadá. Stavba mohutné železobetonové konstrukce trvala pouhé dva roky a kostel vysvětil 22. května 1968 čínský biskup Vitus Chang Tso-huan. Výsledná podoba může připomíná horské pohoří nebo plátěný stan, pod nímž se věřící setkávají. Monolitická konstrukce s opískovaným povrchem nedisponuje žádnou dodatečnou tepelnou izolací nebo ochranou proti vodě. Předpokládalo se totiž pouze sezóní využí během letních poutí. Rozvržení interiéru již vycházelo ze závěrů Druhého vatikánského koncilu (1965). Člověku bližšímu prostředí reformované církve má napomoci dlažba, která volně přechází z exteriéru do kostela a také, že hlavní lodi se nachází pouliční lampy. S kapacitou více než 6 000 míst je kostel po kolínské katedrále druhou největší sakrální stavbou v místní arcidiecézi.
Zajímavostí je, že Karol Wojtyła navštívil kostel v Neviges v roce 1978 pouhé tři týdny před svým zvolením a jmenování papežem. Smutnou skutečností je pak, že poutní kostel založený roku 1675, františkáni na konci minulého roku po dlouhých 340 letech opustili.