Maison du peuple

V roce 1940 bylo zpřístupněno dílo, které spíš než na funkcionalistické myšlenky té doby navazuje daleko hlouběji v historii na inženýrské objevitelství Maurice Koechlina. V době sílícího nacismu, který se snažil v Německu zadupat funkcionalismus do země (národní socialismus měl svůj vlastní stavební sloh), vybrala městská rada Clichy v čele se svým socialistickým starostou pro stavbu Lidového domu (Maison du peuple) dvojici architektů Marcel Lods a Eugène Beaudouin, kterým pomáhal konstruktér Jean Prouvé a inženýr Vladimir Bodiansky. Vícefunkční sál se musel umět proměnit na tržnici pro 1500 osob, slavnostní sál pro 2000 lidí, zasedací halu pro 1500 lidí a divadlo nebo kino pro 1100 diváků. Na stavbu nebyl použit beton ani malta. Nosnou konstrukci tvoří ocelový skelet z válcované oceli a obvodový plášť sendvičové panely z válcovaného plechu s vnitřní tepelnou izolací. V konstrukci šel Jean Prouvé ještě dál. Strop prvního patra se dá složit a odstranit, střecha nad hlavním sálem stejně jako okolní zeď se dají odsunout. Kovové je i schodiště se zábradlím, stěny i pisoáry na záchodech. Plech však v agresivním pařížském podnebí trpí. Všichni si uvědomují výjimečnost této stavby stejně jako celé tvorby Jeana Prouvé, a proto si dali s nákladnou rekonstrukcí načas (dlouhých osm let 1995-2003). Už v roce 1983 byl dům zapsán mezi významné francouzské historické památky.