Kuřecí vesnice - ekologická farma

Kokošvaroš je unikátní projekt kurníku v malé chorvatské vesnici Rakov Potok nedaleko Samoboru. Místní farma, která je známá nejen svou ekologickou drůbežárnou, ale také jako turisticko-vzdělávací centrum, má návštěvníkům přiblížit chov slepic. Na začátku projektování bylo zjištění, že místní předškoláci netuší, "odkud se berou vajíčka", což bylo poměrně překvapivé, protože se jedná o venkovskou oblast.
Proto vznikla myšlenka vytvořit víceúčelový areál, který by sloužil jako běžná drůbežárna a zároveň místo, kam by bylo možné přivést návštěvníky. Odtud tedy pramenila prvotní myšlenka: mělo se jednat o malou "vesnici", jakési sídliště se všemi základními funkcemi, jako je bydlení, služby, náměstí, ulice a veřejné budovy. Aby byl návštěvníkům umožněn přístup, vznikla v samém středu "veřejná" ulice. Jedná se o společný centrální prostor, který vizuálně spojuje jednotlivé kurníky, ale nenarušuje základní funkci chovu drůbeže. Centrální oblast Kokošvaroš umožňující přístup chovatelům (krmení, údržba, úklid) i návštěvníkům je pak obklopena ubytovacími/obytnými jednotkami pro kuřata.
Prvním úkolem bylo skloubit funkční požadavky ekologické a rodinné farmy. Druhou výzvou bylo, aby současný vzhled - za použití tradičních materiálů - stále obsahoval kouzlo venkovského kurníku. Všechny objekty přesně plní své funkce a také velmi přísné předpisy pro ekologický chov drůbeže. Poskytují kuřatům co nejlepší zázemí a současně usnadňují farmářům jejích práci i údržbu. Použité materiály jsou typické pro hospodářské budovy ve zdejší oblasti (neopracované smrkové dřevo a pletivo). Vzhledem k omezenému rozpočtu byly veškeré práce provedeny amatérskými zámečníky, sousedy a investorovými přáteli.
Vzhledem k různým funkcím a účelům má Kokošvaroš celkem tři různé typy kurníků. V první skupině je umístěno 400 nosnic, ve druhé asi 100 brojlerů a ve třetí 30 slepic se svými kuřaty. Prostor pro slepice s kuřaty se nachází v centru. Oplocený prostor má svůj vlastní venkovní výběh. Nosnice jsou umístěny ve čtyřech "blocích", jeden pro každé ze čtyř různých plemen.
Všechny kurníky jsou zvýšené nad terén, jejich boční stěny lze téměř kompletně otevřít. Pod zdviženými kurníky vznikl zastíněný venkovní prostor. Možnost otevřít boční stěny usnadňuje přístup k vyjímatelným podestýlkým a jejich čištění. Nejběžnější typ kurníku byl navržen pro nosnice. Každá jednotka je pro 25 slepic a jednoho kohouta. Je zde jasně oddělen prostor pro spánek a pro hnízdění. To vše lze snadno vypozorovat jak z půdorysu tak i celkového tvaru kurníku. Místo pro spaní muselo navazovat na rozmístění hřadů . Tyto tyče musely být umístěny v přesně určeném úhlu a vzdálenostech od sebe (vertikálně i horizontálně). Ve druhé části kurníku se nachází hnízdiště, které musí být snadno přístupné jak pro chovatele, tak pro návštěvníky: proto je přední strana otevíratelná. Druhý typ jednotky je určen pro slepice s kuřaty. Tuto část utváří měkké a oblé tvary, aby nebránily návštěvníkům v pohybu kolem.
Vzhledem k tomu, že třetí typ kurníku byl určen pro chov brojlerů, nebylo potřeba kromě požadované velikosti dodržovat příliš mnoho parametrů. Tuto jednotku nakonec tvoří obyčejný box obdélníkového tvaru s pultovou střechou a rovnou podlahou. Tato konstrukce pokryla hlavní požadavky. Protože se také jedná o turistický projekt, bylo třeba doplnit také orientační systém pro návštěvníky. Kokošvaroš má svou vizuální identitu: vlastní erb, vlastní vlajku, pojmenované náměstí a dokonce i uliční číslování.