Kulturní centrum Nicolai

V centru města Kolding poblíž hradu Koldinghus se nachází areál pěti bývalých školních budov, které uzavírají společné nádvoří o délce 100 metrů. Každá budova reprezentuje periodu z Dánské historie školství od první z roku 1856 až po poslední otevřenou v roce 1909. Všechny mají svou vlastní identitu. Liší se jak různým materiálovým použitím (cihly bílé, cihly červené, omítky), tak i stavebně. Budovy již delší dobu nesloužily svým účelům, nicméně dvě z nich byly zapsány jako kulturní dědictví. Ze školního nádvoří se stalo parkoviště. V roce 2002 město Kolding jako investor vyhlásilo soutěž na konverzi a rozšíření komplexu na nové budoucí kulturní centrum města. Na projektu začaly spolupracovat dvě architektky: Kristine Jensens jako krajinářská architektka a Dorte Mandrup se svým atelierem.
Dvůr vytváří základnu, společný prostor mezi domy s různými funkcemi. Domy: filmu, dědictví a historie, dětí, tvůrčí dílny a hudby. Motiv tak vychází z pěti skupin uživatelů, kteří se během projektování podíleli na konkretizování programu a vytváření budoucího harmonogramu. Pět uměleckých domů, každý s vlastní funkcí a identitou, uzavírající mezi sebou společný prostor.
Muselo dojít k propojení všech historických budov rozdílných jak materiálově, tak stavebně za použití nového sjednocujícího materiálu – zkorodovaného železa, který se tak stal přírůstkem každé ze stávajících staveb. Stěny z mohutných cortenových desek vytvářejí pocit jednoty. Některé povrchy byly úplně nahrazeny, některé ponechány v původním stavu a některým byly čitelně přidány nové části. Podél celé západní strany prostoru byla postavena dlouhá kontinuální zeď z cortenových plátů. Povrch dvora zůstal asfaltový, ale je oživen jasně bílými plastovými kruhy, které vytvářejí vazby mezi jednotlivými domy. Bílá kola vyzívají k chůzi od jednoho bodu ke druhému.
První dům sestává z kavárny. Kavárna uvnitř přechází přes 2 patra, čímž je krásně prosvětlena. Spolu se dvorem je spojena terasou. Ke kavárně s restaurací náleží neziskové umělecké kino art, taky videotéka a kanceláře místní televizní stanice.
Další dům “historie a dědictví“ (house of heritage) sestává z archivu místní historie a na to navazující studijní kanceláře, přednáškový sál a konferenční prostory.
Dům dětí je prostor otevřen všemožným druhům dětských aktivit. Prostory pro divadlo, tančení a pro práci v různých dílnách na probíhajících workshopech. Budova nese témata, která jsou při pohybu uvnitř  prostorově propojená a postupně se otevírají. Jeskyně, les a nebe. Funkčně se jedná divadlo, dále prostor pro tančení a pohyb otevřen nahoru přes 2 patra se zavěšenými lany. A nahoře dílny pro permanentně probíhající workshopy.
Dům umění a řemesel slouží hlavně jako prostory pro místní umělce.
Dům hudby je objekt bývalé tělocvičny, ke které byly přistaveny nové části – vstupní foyer s intimním vstupním nádvořím opět z cortenových plátů.
Dvůr nemá pouze jeden centrální prostor. Stává se místem pro různé aktivity, které odkazují k tématům jednotlivých domů. Nachází se zde venkovní scéna s možností promítání filmů, taky kruhové auditorium. Je zde možnost pořádat koncerty či divadelní hry. Vznikají tu také prostory pro možné expozice nebo trhy. Místo, kde si děti mohou hrát a ostatní se setkávat. Prostor jasně komunikuje se všemi pěti programy. Objevuje se tak možnost nové typologie kreativního a dynamického kulturního centra.