Konieczného Archa
Největší hodnotou pozemku je nádherný nerušený výhled. Konceptem domu je tedy vytvořit rám, jenž jej vymezí. Jako nejvhodnější se ukázal být jednopodlažní dům zcela otevřený vůči horské krajině, jenž nabízí stejný výhled z celého interiéru.
Protože se parcela nachází v naprosté divočině, vyvstal problém bezpečnosti. Řešení jsme nalezli v „natočení“ stavby tak, že se země dotýká pouze jeden roh, zatímco zbytek je zavěšen nad úpatím kopce. Díky tomuto řešení se část přízemí, v níž jsou situovány ložnice, zvýšila na úroveň patra. Kvůli skutečnosti, že dům má velké plochy prosklené, mě manželka požádala o možnost účelného uzavírání vchodové strany. Objevila se tak desetimetrová zeď a padací most, jež v sobě kombinují funkci schodů a okenic.
Umístění domu na strmém svahu v sobě neslo vysoké riziko sesuvu půdy, jež je v polských horách stále častější. Aby se zamezilo pohybu podloží, začali jsme na dům nahlížet jako na most, pod nímž dešťová voda přirozeně protéká.
Horská krajina, stejně jako místní stavební předpisy si vynutily sedlovou střechu. Dům přijal formu typické stodoly, stojící na třech tenkých stěnách.
Aby stavba získala jednolitost, byly zdi stlačeny rovinami „obrácené“ střechy, lehce vyzdvižené nad zem. Jejich sklon zvýšil pocit bezpečí. A tak jsme v podstatě vytvořili dům se dvěma střechami, jež jej chrání proti vodě – dům, jenž začal připomínat archu plující nad terénem. Po nějakém čase jsem si ve snaze nerušit tento dojem uvědomil, že nejlepší zahradní úpravou bude její absence, nejlepším plotem dočasná honácká ohrada, nejlepším přístupem pár kamenů. Současně měla být stavba levná a jednoduchá. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl izolovat ji zevnitř; betonová hmota se navenek stala konečnou – pohledovou. Zbavil jsem se tak komplikovaných detailů a povrchů, které byly nahrazeny litým betonem od místního výrobce. Optimální izolací se ukázala být stříkaná izolační pěna, která slouží také jako parotěsná zábrana.
Protože se parcela nachází v naprosté divočině, vyvstal problém bezpečnosti. Řešení jsme nalezli v „natočení“ stavby tak, že se země dotýká pouze jeden roh, zatímco zbytek je zavěšen nad úpatím kopce. Díky tomuto řešení se část přízemí, v níž jsou situovány ložnice, zvýšila na úroveň patra. Kvůli skutečnosti, že dům má velké plochy prosklené, mě manželka požádala o možnost účelného uzavírání vchodové strany. Objevila se tak desetimetrová zeď a padací most, jež v sobě kombinují funkci schodů a okenic.
Umístění domu na strmém svahu v sobě neslo vysoké riziko sesuvu půdy, jež je v polských horách stále častější. Aby se zamezilo pohybu podloží, začali jsme na dům nahlížet jako na most, pod nímž dešťová voda přirozeně protéká.
Horská krajina, stejně jako místní stavební předpisy si vynutily sedlovou střechu. Dům přijal formu typické stodoly, stojící na třech tenkých stěnách.
Aby stavba získala jednolitost, byly zdi stlačeny rovinami „obrácené“ střechy, lehce vyzdvižené nad zem. Jejich sklon zvýšil pocit bezpečí. A tak jsme v podstatě vytvořili dům se dvěma střechami, jež jej chrání proti vodě – dům, jenž začal připomínat archu plující nad terénem. Po nějakém čase jsem si ve snaze nerušit tento dojem uvědomil, že nejlepší zahradní úpravou bude její absence, nejlepším plotem dočasná honácká ohrada, nejlepším přístupem pár kamenů. Současně měla být stavba levná a jednoduchá. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl izolovat ji zevnitř; betonová hmota se navenek stala konečnou – pohledovou. Zbavil jsem se tak komplikovaných detailů a povrchů, které byly nahrazeny litým betonem od místního výrobce. Optimální izolací se ukázala být stříkaná izolační pěna, která slouží také jako parotěsná zábrana.
0 komentářů
přidat komentář
