Kongresové centrum s hotelem
Stadthalle Chemnitz Kultur- und Kongresszentrum
Víceúčelová městská hala v tehdejším východoněmeckém Karl-Marx-Stadt (dnešním Chemnitz / Saské Kamenici) vznikla podle návrhu místního architekta Rudolfa Weißera v letech 1969-74. Hala stojí na severním okraji historického centra, které však bylo na konci 2. světové války téměř celé zničeno, což socialistickým urbanistům usnadnilo vizi modernistického města uprostřed zeleně.
Rozlehlý soubor je založen na hexagonálním modulu a to včetně vodních plocha i přilehlého parku s uměleckými plastikami. Zapojení umělců je patrné také v interiéru: ocelové vstupní dveře navrhl Achim Kühn, pohyblivou sochu Galileo ve foyer pochází od Fritze Cremera, dále pokračuje v hliníkovém reliéfu od Christy Sammlersové a nástěnné malbě od Horsta Zickelbena.
Na obklad soklu bylo použito více než 4000 m² rudého porfyru z nedalekého kamenolomu v saském Rochlitz. Fasáda horní části velkého sálu byla ztvárněna ornamentálními betonovými tvárnicemi, které navrhl sochař Hubert Schiefelbein. Zavěšený plášť devětadvacetipodlažní dominanty hotelové věže (nejvyšší budovy v Saské Kamenici) je z hliníkových panelů. Samonosný podhled ve vstupním foyer, který navrhl Gerhard Reppold, pomáhá nejen ve zlepšení akustických podmínek v předsálí, ale také dokonalé vyplňuje nepravidelný půdorys. Kongresové centrum disponuje velkým sálem s kapacitou 1828 míst (3034 stojících diváků), malým sálem pro 564 diváků a salónem tzv. Tropický dům pro 160 hostů. V roce 1976 byly do velkého sálu instalovány jedny z největších varhan, které lze spatřit ve světských stavbách. V roce 2011 se uskutečnila soutěž na rozšíření městské haly a kongresového centra, v níž zvítězili berlínští architekti studioinges.
Rozlehlý soubor je založen na hexagonálním modulu a to včetně vodních plocha i přilehlého parku s uměleckými plastikami. Zapojení umělců je patrné také v interiéru: ocelové vstupní dveře navrhl Achim Kühn, pohyblivou sochu Galileo ve foyer pochází od Fritze Cremera, dále pokračuje v hliníkovém reliéfu od Christy Sammlersové a nástěnné malbě od Horsta Zickelbena.
Na obklad soklu bylo použito více než 4000 m² rudého porfyru z nedalekého kamenolomu v saském Rochlitz. Fasáda horní části velkého sálu byla ztvárněna ornamentálními betonovými tvárnicemi, které navrhl sochař Hubert Schiefelbein. Zavěšený plášť devětadvacetipodlažní dominanty hotelové věže (nejvyšší budovy v Saské Kamenici) je z hliníkových panelů. Samonosný podhled ve vstupním foyer, který navrhl Gerhard Reppold, pomáhá nejen ve zlepšení akustických podmínek v předsálí, ale také dokonalé vyplňuje nepravidelný půdorys. Kongresové centrum disponuje velkým sálem s kapacitou 1828 míst (3034 stojících diváků), malým sálem pro 564 diváků a salónem tzv. Tropický dům pro 160 hostů. V roce 1976 byly do velkého sálu instalovány jedny z největších varhan, které lze spatřit ve světských stavbách. V roce 2011 se uskutečnila soutěž na rozšíření městské haly a kongresového centra, v níž zvítězili berlínští architekti studioinges.
0 komentářů
přidat komentář
