V kontextu zdravotnických staveb je rehabilitační klinika na pomezí mezi nemocnicí a lázněmi. Považovali jsme za důležité vytvořit civilní budovu, ve které se stírají hranice mezi veřejným a ústavním. Tento pavilon navíc leží na hranici mezi nemocnicí a městem a spoluutváří vstup do celého areálu. Tvář stavby tak určuje tvář celé nemocnice. Vstup je umístěn na ose hlavní a jediné přístupové komunikace do areálu nemocnice a je kryt výrazným převisem zajištěným konzolovými stěnovými nosníky v úrovni patra. Dům je ve svahu, jehož převýšení je více než jedno patro. Vlivem zářez do terénu má východní fasáda kontakt s terénem na úrovni přízemí, což je využito pro hlavní vstup a vstupní piazzettu a západní fasáda má kontakt s terénem na úrovni patra. Polovina pokojů má terasy a kontakt s terénem. Dispozice je založena na podélně orientovaném 5-ti traktu. V přízemí jsou ambulance, bazén, elektroléčba, vodoléčba, ale také kavárna s výstupem na piazzetu. V patře je lůžkové dvoj oddělení se společným servisním zázemím ve středovém traktu. V posledním ustupujícím patře jsou cvičebny fyzioterapie a zázemí personálu. Dominantním prvkem je vertikální průlom vzniklý odsunutím východního traktu, který umožňuje bazilikální osvětlení nejnižší úrovně přízemí denním světlem. Na úrovni přízemí vzniká vnitřní "kolonáda" a na úrovni patra galerie. Hmota objektu je záměrně redukována do formy moderní vily.