Knihovna svaté Jenovéfy
La bibliothèque Sainte-Geneviève
Knihovna svaté Jenovéfy leží v pátém pařížském obvodu na vrcholku kopce rovněž zasvěceného Jenovéfě pohřbené v 6. století ve zdejším klášteře svatých Apoštolů, který na sklonku 18. století
nahradil impozantní Pantheon (Jacques-Germain Soufflot a Jean-Baptiste Rondelet, 1758-90).
Základy knihovny dotvářející sever náměstí Place du Panthéon představují sbírky klášterní knihovny, o níž jsou první písemné zmínky již ze 12. století. S převratem Velké francouzské revoluce byl klášter zrušen, knihovna zestátněna a jako jedna z mála podobných institucí zpřístupněna veřejnosti. V roce 1828 knihovna získala dekret zaručující zisk povinného výtisku z oboru teologie, filozofie, práva a lékařství. Sbírky byly také rozšiřovány během Napoleonova válečného tažení Evropou. Po Napoleonově pádu knihovna disponovala 110 000 knihami a rukopisy (v současnosti má dva miliony svazků). Již na sklonku 18. století se instituce potýkala s akutním nedostatkem místa k uskladnění publikací i studiu, ale až v roce 1843 byl schválen Labroustův projekt nové knihovny, v prosinci 1850 byla stavba dokončena a od 4. února 1851 byla opět přístupná veřejnosti. Knihovna v současnosti slouží pěti pařížským univerzitám.
Zvenku relativně strohou fasádu střídá bohatě zdobený interiér. Kromě kamenných girland jsou na novorenesanční fasádě již jen jména 810 slavných básníků, myslitelů a vědců vytesaná mezi pilastry pod okny osvětlujícími studovnu. V přízemí se po obou stranách centrální vstupní haly nachází kanceláře a neveřejné archivy. Zadní schodišťové hale před vstupem do čtenářského sálu vévodí nástěnná malba, která je kopií slavné Rafaelovy fresky Athénská škola (1510) nacházející se ve vatikánském Apoštolském paláci a zobrazující všechny antické myslitele. Ze schodišťové haly se vstupuje přímo do hlavní studovny o rozměrech 84,73m x 21,03m s výškou přes dvě poschodí a knižními regály po celém obvodu. Uprostřed čtenářské sálu o rozloze 1780 m² se nachází 16 litinových sloupů podpírajících dvojici obloukových nosníků vynášejících valbovou střechu. Stěny hlavní studovny jsou až do výše pěti metrů obklopeny regály. Úzký ochoz horní galerie je přístupný po jednoramenném schodišti v každém rohu sálu. Další knižní regály jsou ukryty ve zdvojených stěnách ve horním patře).
Za ponechání odhalené železné konstrukce v reprezentativních prostorách si Labrouste vysloužil kritiku od Gottfrieda Sempera, který v době dokončování knihovny zrovna pobýval v pařížském exilu. Filigránské ocelové konstrukce naopak imponovaly celé následující generaci francouzských architektů a vliv můžeme spatřit v projektech Eugène Viollet-le-Duca či realizacích Gustave Eiffela.
nahradil impozantní Pantheon (Jacques-Germain Soufflot a Jean-Baptiste Rondelet, 1758-90).
Základy knihovny dotvářející sever náměstí Place du Panthéon představují sbírky klášterní knihovny, o níž jsou první písemné zmínky již ze 12. století. S převratem Velké francouzské revoluce byl klášter zrušen, knihovna zestátněna a jako jedna z mála podobných institucí zpřístupněna veřejnosti. V roce 1828 knihovna získala dekret zaručující zisk povinného výtisku z oboru teologie, filozofie, práva a lékařství. Sbírky byly také rozšiřovány během Napoleonova válečného tažení Evropou. Po Napoleonově pádu knihovna disponovala 110 000 knihami a rukopisy (v současnosti má dva miliony svazků). Již na sklonku 18. století se instituce potýkala s akutním nedostatkem místa k uskladnění publikací i studiu, ale až v roce 1843 byl schválen Labroustův projekt nové knihovny, v prosinci 1850 byla stavba dokončena a od 4. února 1851 byla opět přístupná veřejnosti. Knihovna v současnosti slouží pěti pařížským univerzitám.
Zvenku relativně strohou fasádu střídá bohatě zdobený interiér. Kromě kamenných girland jsou na novorenesanční fasádě již jen jména 810 slavných básníků, myslitelů a vědců vytesaná mezi pilastry pod okny osvětlujícími studovnu. V přízemí se po obou stranách centrální vstupní haly nachází kanceláře a neveřejné archivy. Zadní schodišťové hale před vstupem do čtenářského sálu vévodí nástěnná malba, která je kopií slavné Rafaelovy fresky Athénská škola (1510) nacházející se ve vatikánském Apoštolském paláci a zobrazující všechny antické myslitele. Ze schodišťové haly se vstupuje přímo do hlavní studovny o rozměrech 84,73m x 21,03m s výškou přes dvě poschodí a knižními regály po celém obvodu. Uprostřed čtenářské sálu o rozloze 1780 m² se nachází 16 litinových sloupů podpírajících dvojici obloukových nosníků vynášejících valbovou střechu. Stěny hlavní studovny jsou až do výše pěti metrů obklopeny regály. Úzký ochoz horní galerie je přístupný po jednoramenném schodišti v každém rohu sálu. Další knižní regály jsou ukryty ve zdvojených stěnách ve horním patře).
Za ponechání odhalené železné konstrukce v reprezentativních prostorách si Labrouste vysloužil kritiku od Gottfrieda Sempera, který v době dokončování knihovny zrovna pobýval v pařížském exilu. Filigránské ocelové konstrukce naopak imponovaly celé následující generaci francouzských architektů a vliv můžeme spatřit v projektech Eugène Viollet-le-Duca či realizacích Gustave Eiffela.
0 komentářů
přidat komentář
