Kirchner Museum Davos

Současná podoba budovy muzea davosského rodáka Ludwiga Kirchnera pochází z veřejné soutěže vyhlášené nadací Ludwiga Kirchnera 4. srpna 1989. Porota vybrala 20. října nejlepší návrh švýcarsko-amerického architektonického dua Annette Gigon a Mike Guyer. Základní kámen nového muzea byl položen 5. dubna 1991 a první návštěvníci mohli do muzea vstoupit již 4. září 1992.
Muzeum Ludwiga Kirchnera byla první velká zakázka týmu Gigon/Guyer. I přes tento fakt se stalo muzeum jedním ze vzorových příkladů tohoto typologického druhu. Především práce s vnitřním prostorem, osvětlení a koexistence vystavených exponátů s architekturou muzea patří mezi největší devizy muzea. Hlavním úkolem návrhu bylo vytvoření výstavního prostoru, který by vystaveným exponátům nekonkuroval a ani jejich vnímání přehnaně nezesiloval. V souvislosti s expresionistickými díly Ludwiga Kirchnera, který již během studia opustil svět architektury a plně se vrhnul do víru fascinujícího malířského expresionismu, to byla jistě strategie správná.
Muzeum sestává ze čtyř výstavních místností, jejichž výraz je minimalisticky uměřený - bílé stěny, dubové parkety na podlaze a zcela mléčně prosklený strop. Výstavní místnosti jsou seskupeny do téměř Sitteovské kompozice a i sami autoři přiznávají jistou inspirační paralelu mezi tradiční urbanistickou strukturou Davosu a kompozicí muzea. Propojující chodba se místy rozšiřuje do zálivů-náměstí, odkud se můžete z expresionistického dusna nadechnout svěžího výhledu na majestátnou kulisu Alp tyčících se nad střechami domů Davosu. To byl také jeden ze záměrů autorů, kteří chtěli vtáhnout hlavní inspirační zdroj Kirchnerova díla až do interiéru muzea, což se očividně podařilo. Základním materiálem chodby je pohledový beton, na rozdíl od čistě bílé omítky výstavních sálů.
Většina výstavních řešení Kirchnerova muzea patří nebo se stala etalonem muzeální architektury 90. let 20. století. Především osvětlení proskleným stropem, který svou hmotou propouští do interiéru rozptýlené přirozené světlo, je s úspěchem aplikováno na mnoha dalších objektech, mimo jiné i v Kunstmuseum Liechtenstein. V případě slabé intenzity slunečního záření vypomůže systém zářivek. Je důležité zmínit vertikální řešení světlíků, které jako čepice ukončují kubusy výstavních sálů. Toto řešení bylo zvoleno v důsledku velkorysé sněhové nadílky (Davos leží ve výšce 1500 m.n.m.).
Obvodový plášť muzea je proveden ve skleněném obkladu. Ten kombinuje jak sklo čiré, tak matné a reflexní. Skleněný plášť využívá ostrého alpského slunce a přivádí do interiéru podle potřeby buď přímé nebo naopak rozptýlené světlo. Důležitá je také tepelně izolační funkce předsazené skleněné fasády.
Pokud hledáte vzorovou ukázku moderního muzea umění, pak Kirchnerovo muzeum v Davosu nesmí ve vašem výčtu chybět. S minimálními výrazovými prostředky dokázali Gigonová s Guyerem vydolovat ze zadání architektonické maximum. Především prostorová skladba výstavních sálů nedá architektonickým návštěvníkům nadlouho pokojně spát.




Dvojice curyšských architektů by si mohla zařídit slušnou praxi úzce zaměřenou jen na produkci muzeí. Kirchner Museum je prvním jejich společným projektem. Stavět museum je prestižní otázkou pro mnoho architektů, kde se můžou odpoutat od zažitých konvencí komerčního stavění a vystavět si za cizí peníze vlastní pomník. Obyvatelé Davosu si Gigon & Guyer oblíbili natolik, že po Kirchner Museu následovaly další tři zajímavé zakázky a to jsou teprve na počátku své kariéry. Na kompozici rozvržení kubusů se spolupodílel i Rémy Zaugg.