Interiér přízemí a suterénu Tančícího domu

Projekt řeší dostavbu prostor přízemí a suterénu, původně určených jako prodejní plochy, nyní koncipovaných jako víceúčelový pronajímatelný prostor. Lze říci, že dílo je výsledkem souboje s limity "roztančené stavby", které se však staly mnohdy i inspirací.
Přízemí je řešeno jako velkoprostor s přístupem jednak od hlavní recepce, jednak z exteriéru – směr od nábřeží. Prostor je vybaven "recepčněrautovacím" pultem, který svým tvarem a orientací nepreferuje výrazně žádný z obou vstupů. Dalším výrazným prvkem interiéru jsou stávající železobetonové sloupy. (Sloup představuje prostorový tvar vybízející k výtvarnému pojednání – jeden ze základních prvků historické architektury). Z této inspirace vychází návrh kovového opláštění sloupu a dynamické hlavice tvořené pnutým materiálem Barrisol (perforace a průsvitnost tohoto materiálu je využita zároveň pro odvod vzduchu a osvětlení). Stejný materiál je použiti pro celkový podhled. Poněkud neuspořádaný rytmus stávajících oken je sjednocen dřevěnými teakovými horizontálními žaluziemi a parapetem, kryjícím tělesa vytápění.
Těleso schodiště je vloženo do upraveného stavebního otvoru. Jedná se o kruhové typové schodiště z hliníkových litých stupňů, podle návrhu architekta Stanislava Fialy, doplněné skleněným zábradlím a ocelovou podestou.
Suterén obsahuje konferenční sál pro padesát osob, oddělitelný posuvnou stěnou. Venkovní terasa je doplněna dřevěnou dubovou stěnou zvýrazňující oddělení terasy od prostoru vnitrobloku.
Učinili jsme zajímavou zkušenost při vymýšlení interiéru "roztančené stavby", která ukrývá mnoho technicko-prostorových záludností. Lze říci, že dílo je výsledkem souboje s těmito limity, které se však staly mnohdy i inspirací. Nechceme popisovat či analyzovat tento proces, neboť by to bylo zdlouhavé a pravděpodobně nudné – výsledek je jistě zajímavější.