Integrální společenství regionu Olivenza

Pohoří Alor na jihozápadě Pyrenejského pololostrova tvoří sopečné formace z tmavé břidlice, granitu a místního metamorfovaného kamene známého jako „pálený mramor“. Mezi nestabilními morénovými svahy a planinou s řekou Guadiana leží město Olivenza obehnané fortifikační zdí, které byly překonány až rozpínající se moderní výstavbou. Projekt se nachází mezi dvěma strážními věžemi San Jorge a San Benito de la Contienda s výhledem na pohoří Alor a věží Cubo del Castillo de Olivenza. V průběhu navrhování se okolní pozemky začaly zaplňovat rozvolněnou nízkou obytnou zástavbou.
Po vzoru akce-reakce jsme se rozhodli pro koncentraci ITC (Integral Territorial Center) založeného na hlubokých anachronických odkazech: tmavé skalní masivy, objemy obranných věží, kameny v rozoraném poli, chladná síň u tradičního domu v provincii Extremadura.
Podobně jako loď uvízlá na moři se budova odvolává ke vzdáleným horizontům, které v tomto případě značí okolní zemědělská krajina. Prefabrikované betonové díly se asymetricky naklání. Podobně jako obyvatelé bájné Atlantidy odvážně kráčejících kuřpedu se i ITC vydalo na holou pláň, aby v předstihu připravilo zázemí budoucích obyvatel. V komunitním centru se nachází přízemní parkování se zahradou, učebny, zasedací místnosti a veřejné místo sousedský život. Cílem projektu byla také podpora nových technologií, zlepšení životního prostředí v regionu, obchodní propagace, ekologického povědomí zabaleného do radikálního hávu. Dotýkáme se země téměř na špičkách a minimalizujeme tak zakládání v nepříznivém terénu. V reakci na okolní prostředí navrhujeme neprůhlednou obálku, budovu jako skálu, která se kontrolovaně otevírá pohledům a současně nabízí dostatek koncentrace na práci. Přízemí je naproti tomu přátelské, propustné a vybízí uživatele, aby vstoupili do budovy, chodili kolem ní a dotýkli se jí. Odsazením objektu od uliční čáry vznikl malý prostor pro vegetaci, která vytváří zelenou oponu v doposud zanedbané čtvrti. Povrchy exteriéru a interiéru jsou identické. Za pomocí euklidovské geometrie se pokouší navodit nové pocity (senzorická geometrice, endo-architektura).
Nové ITC představuje inovace vedoucí k udržitelnosti zdrojů v regionu. Nejedná se však o pomník nebo instituci. V budově absentují schodišťové prostory nebo velké haly. Tvoří ji prostor, hmota a světlo. Usiluje o regulaci využívané energie, disponuje dostatkem izolace zaručující tepelnou setrvačnost. Díky bioklimatickým zařízením (Trobmeho stěny, podlahové vytápění i chlazení, nepřetržité větrání, ekologické střešní zahrady a cisterny na odpadovou vodu) je budova téměř soběstačná.