Indický institut managementu

Město Ahmedabad založil na východním břehu řeky Sabarmati v roce 1411 n.l. muslimský vládce Ahmedhah. V koloniálním období se město vypracovalo na největší centrum textilního průmyslu v zemi. Město obklopují tři rozdílná klimatická podnebí: na severozápadě je poušť, jihozápadní hranici tvoří Indický oceán a severovýchod vymezuje pohoří Arvalli. Maximální teploty tu v létě dosahují 45°C, během monzunového období spadne za 40 dní 75 centimetrů dešťových srážek a v zimě teploty klesají k 6°C. V době Kahnova projektování mělo 2,5 milionu obyvatel a bylo pátým největším městem Indie. V letošním roce překročí počet obyvatel hranici 5,5 milionu. Ahmedabad byl v letech 1960-70 hlavním městem státu Gujarat čerstvě odděleného od státu Maharashtra. Po roce 1970 se hlavním městem stal Gandhinagar.
Indian Institute of Management Ahmedabad (IIM-A) byl založen v roce 1961 indickou vládou společně s vládou státu Gujarat a indickými průmyslovými podniky. Z počátku škola úzce spolupracovala s Harvard School of Business Administration, díky čemuž se stala průkopníkem nových výukových metod a dokázala si dodnes udržet vedoucí příčku v oblasti výuky managementu v Indii. V roce 1962 byl Louis Kahn jako poradce Národního plánovacího institutu (NID) přizván, aby pro indickou vládu navrhl druhou fakultu managementu. Projekt byl z velké části sponzorován rodinou Sarabhai, pro níž postavil Le Corbusier v Ahmedabadu jejich vlastní dům, sídlo Svazu textilek a městské muzeum. Rodina Sarabhai zakázku původně chtěla svěřit Balkrishna Doshimu, který pro Le Corbusiera dříve pracoval. Doshi však doporučil Louise Kahna a zařídil, aby na projektu mohli pracovat studenti místní školy architektury. Kahn tehdy poznamenal: „Po domluvě s indickou školou vzniká projekt za pomoci architektů a inženýrů zaměstnaných v Národním ústavu navrhování v Ahmedabadu. Pan Doshi, znamenitý indický architekt, se v Indii staral o výklad mé architektury, když jsem tam nebyl.“
Škola leží 66-ti akrovém plochém pozemku asi 8 kilometrů západně od centra. V těsném sousedství leží mnoho dalších univerzitní a vědeckých institucí: Gujarat University campus, Ahmedabad Textil and Industrial Research Association (ATIRA), Physical Research Laboratories (PRL), Indian Space Research Organisation (ISRO), Nehru Foundation a Center for Envirometal Planing and Technology (CEPT), jehož součástí je také škola architektury.

„Na začátku svých řešení používám čtverec, protože není jiná volba než čtverec, opravdu. Během vývoje projektu hledám vlivy, které by vyvrátily správnost čtverce.“

„Tak příjemné naplnění vzduchem je tu stále přítomné stejně jako podklad pro architektonické tvary. Potřeba vzduchu na mě silně zapůsobila, když jsem byl s dvaceti dalšími lidmi v paláci Lahore. Průvodce nám zde ukázal zručnost řemeslníků, kteří pokryli celou místnost barevnými mozaikami. Kvůli demonstraci mystéria odrazů zavřel dveře a škrtl zápalkou. Světlo z jediné zápalky vydávalo rozmanité a neočekávané efekty, ale během toho krátkého okamžiku omdleli dva lidé z nedostatku vzduchu, protože místnost byla odříznuta od svěžího vánku. V tom okamžiku, v té místnosti, pocítíte, že není nic zajímavějšího než vzduch.“

„Orientace k větru a stínění před sluncem vytvořilo kompozici architektonických prvků.“

„Domy jsou orientovány k větru, všechny stěny jsou s tímto směrem rovnoběžné. Ty jsou diagonálně umístěny kolem dvora, který uzavírají a striktně si udržují svoji orientaci. Když máte čtverec, tak zjistíte, že dvě strany jsou orientovány nesprávně. Použitím úhlopříčky vytváříte staré poměry, ale reagujete, jestli chcete, tak můžete tuto geometrii porazit. Neúprosně se musíte na orientaci dívat jako na něco, co dáváte lidem, protože je to naléhavě potřebné. To je základem těchto diagonálních tvarů.“

„Školní budova a diagonálně orientované ubytovny vytvářejí pravidelné jednotky, které jsou od zaměstnaneckých domů odděleny jezerem. Obslužná čtvrť v pravé dolní části je od zbytku komplexu oddělena vnitřní ulicí. Běžný vstup s parkovištěm pro školu, koleje a bydlení zaměstnanců leží blízko obslužné části. Hřiště (ve výkrese znázorňovaná jako kruh a obdélník) jsou umístěny v blízkosti východního vstupu a tržnice s obchodní pasáží je na stávající vesnické ulici (dnes pojmenovaná po Dr. Vikram Sarabhai Marg) blízko západního vstupu do areálu.“

„Do školní budovy jsem zavedl světlíky. Myslím si, že jsou lepší než ty, co jsem vymyslel pro Luandu, protože tam jsem kvůli zastínění slunce a zmírnění prudkého světla vložil stěnu a zde řešení tvoří nedílnou součást. Konstrukce stavby je lepší také proto, protože zde jsou menší rozpětí a okna, když chcete, nejsou na vnější fasádě. Dalo by se říct, že jsou obráceným arkýřovým oknem.“

„Cihla mi stále říkala, že promarňuji příležitost. Tíha cihly dokáže tančit jako víla nad sténající spodní částí. Podloubí se hrbí. Cihla je lakomá, zatímco beton náramně velkorysý. Cihla držená betonem omezuje počet jejich členů. Cihla to tak má ráda, protože se to stává moderní.“