Hudební sál v bývalé jezdecké škole

Salcburk byl díky štědré církevní podpoře hudebním centrem dávno před Mozartem, Straussem, Karajanem i Wilsonem. Tradice letních hudebních slavnostní v Salcburku sahá do roku 1920, kdy Max Reinhardt a Hugo von Hofmannsthal uspořádali středověké mysteriozní hry, které měly být v opozici vůči Wagnerovským oslavám v Bayreuthu (větší počet skladatelů, více lidové, širší žánr a hrálo se na více místech po celém městě). Za uplynulé století narostla celá akce do obřích rozměrů, kdy se v průběhu pěti týdnů uskuteční více než dvě stě představení, která shlédne čtvrt milionu návštěvníků. S rostoucím věhlasem z nastala potřeba nových a větších hudebních sálů (dnes disponuje třemi s kapacitou 1400, 1600, 2200 diváků).
Se salcburskými oslavami je rovněž spjaté jméno architekta Clemense Holzmeistera, který se více než čtyři dekády podílel na rekonstrukcích, přestavbách a budování nových objektů. Holzmeister, který byl zástupcem tradicionalistických proudů v architektuře, rekonstruoval v polovině 20. let malý hudební sál (v roce 2006 u příležitosti Mozartových 250 narozenin sál rekonstruoval W.Holzbauer) a na sklonku 30. let přestavěl na úpatí strmého svahu Monchsberg bývalou letní jezdeckou školu Felsenreitschule z konce 17. století, která původně vznikla podle projektu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.
Diváci původně sledovali hudební představení ze tří řád obloukových arkád vytesaných skály. Později bylo jeviště zastřešeno, pro dívky postavena tribuna na opačné straně a z 96 kamenných oblouků se stala impozantní kulisa. Clemens Holzmeister se po druhé světové válce podílel také na výstavbě třetího největšího sálu (1956-60) s kapacitou 2200 diváků.