Přestože prvotním impulsem je zadání stavebníka realizovat vizuálně, technologicky a typologicky soudobý objekt, stavba byla navržena v Krkonošském Národním parku na půdorysu a v objemu původní boudy jako k ní analogický koncept.
Nedílnou součástí typologie a tvarosloví tradičních staveb je i promítnutí funkce jednotlivých částí domu do vnějšího vzhledu /funkční morfologie/. Společenské místnosti /kuchyně, obytné místnosti, jídelny/ jsou v přízemí tématizovány četnými okenními otvory s největším rozměrem. V horních patrech /povětšinou půdách a mansardách/ jsou umístěny ložnice prosvětlené menšími okny ve štítech, nebo střešními vikýři. Celkový vzhled doplňují malá technická okna v kamenné podezdívce.
Zde jsme se pokusili uplatnit moderní přístup /typologická změna tradičních principů/ právě v typologickém posunu, kde hlavní společenská místnost – navíc s otevřeným mezonetem je situována v patře a otevřená do krovu. Toto se analogicky s tradičními postupy projeví zvětšenými okenními otvory právě v patře a menšími okny v parteru.
Vnější vzhled stavby je, jak již bylo řešeno výše záměrně inspirován původní krkonošskou architekturou, ale tématizuje i prvky solitérní horské architektury – horské boudy s dominantní převýšenou hmotou střechy nad dřevěnou „podnoží“, kamennou podezdívkou a tradičním dřevěným obkladem ve štítu. Krkonošské štíty bývají často stupňovitě předsazené nad vstupním podlaží. Návrh tento motiv využívá a proměňuje ve stupňovité vychýlení štítové stěny směrem ven, takže hřeben střechy je viditelně delší než délka stavby u její základny. Toto řešení má i praktický význam, neboť lépe ochraňuje dřevěný obklad štítů proti povětrnostním vlivům a prodlužuje životnost dřevěného materiálu. Je to v našem pojetí přímý odkaz k soudobé architektuře používající často prvky astatičnosti a vychylování hmoty staveb nad jejich půdorys.
V površích fasád návrh důsledně používá přírodní materiály, které časem patinují čímž dochází k procesu „pozitivního stárnutí“ obdobně jako u tradiční zástavby.
Průčelní stěna - štít horské boudy je široký, a má tři okenní osy. Při malé výšce stropu a pečlivém umístění v terénu působí stavba jako by byly vrostlá do okolního terénu a hlavní pozornost na sebe poutá mansardová střecha původního tvaru. Ve štítu je v jeho horní části umístěno kosočtvercové okno jako analogický odkaz na lidovou architekturu, která často podobným způsobem řešila spíše dekorativně otvory v horních partiích štítů. Výtvarné sepětí této hmotově jednoduché, nezdobené chalupy s okolím je podle našeho názoru velice citlivé a vychází z tradičního řešení umístění lučních bud na vrstevnici.
Pro navržené dřevěné obklady jsou charakteristické krycí nátěry s odlišnými spárami a okenními rámy. Charakteristickými barevnými odstíny jsou odstíny hnědé a černé. Návrh se důsledně vyvarovává nevhodné barevnosti charakteristické pro nové stavby v lokalitě.
Pro návrh je charakteristická kombinace dřeva s lomovým kamenem. Zásadně byl používán materiál, který se vyskytoval v okolí – lomová žula, smrkové či jedlové trámy. Jako střešní krytina je navržen měděný předzvětralý plech v s hustě rozmístěným falcem.
Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika tohoto místa, nebude navrhovanou přestavbou snižovat jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásah do krajinného rázu, v tomto případě umístěním stavby, je proveden identicky se stávajícím stavem a tedy s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.