Historické regionální muzeum Nasu
那須歴史探訪館
Na konci roku 2000 dokončil japonský architekt Kengo Kuma tři muzejní objekty v regionu Ašino v prefektuře Točigi. Jedná se o muzeum japonského malíře Hirošigeho Anda ve městě Nakagawa a dvě muzea ve vesnici Nasu Ašino, muzeum kamene a Historické regionální muzeum.
V těchto stavbách je možné spatřovat výrazný posun v architektově dosavadní tvorbě, novou interpretaci klasické japonské architektury. Ta u Kenga Kumy spočívá v hledání kořenů klasické japonské architektury pomocí vlastního soudobého architektonického slovníku.
Stavba a návrh posledního ze tří zmíněných muzeí, Historického regionálního muzea v Nasu Ašino, byla zadána jako veřejná zakázka městským úřadem v Nasu. Muzeum seznamuje návštěvníky s bohatou historií, geografií, flórou a faunou kraje.
Místo určené pro objekt s regionální expozicí se nachází v historické lokalitě na vyvýšenině po zaniklém středověkém hradu, který zde stával přibližně v rané době edo (tj. 16.–17. století podle evropského datování).
Novou budovu muzea architekt umístil vedle stávající historické stavby skladiště a vstupní brány. Pečlivě ji zakomponoval do existující sestavy restaurovaných budov a zároveň doprostřed ovocného sadu na kraj hustého bambusového háje.
Po průchodu historickým portálem návštěvník vstoupí do nového prostorného, prodlouženého traktu muzea. Jednopodlažní budova s jednoduchou sedlovou střechou, uzavřená do prosklené fasády bez výrazného členění, v sobě odráží okolní prostředí a činí tak muzeum průhledné a zcela propojené s exteriérem. vnitřní otevřený prostor v kombinaci s transparentní schránkou vytváří dojem krytého venkovního prostoru s tekoucími přechody mezi expozicí a krajinou. Ve středu tohoto prostoru je umístěno pevné, uzavřené jádro s kancelářemi, obchodem, sklady a hygienickým zázemím. Ze seizmických důvodů je jádro postaveno ze železobetonu.
Zóna podél fasády se používá pro konání výstav a dalších akcí. Prosklené stěny jsou pevné a jsou zastíněné pohyblivými lehkými panely z hliníkového tahokovu se slámou, které regulují výhled a množství světla dopadajícího do interiéru. Prosklené střešní díly, které zajišťují vrchní osvětlení, jsou zastíněny stejným způsobem. Tyto panely byly vyvinuty ve spolupráci s výtvarníkem Akirou Kusumim. Kengo Kuma zde kontextuálně využívá různé druhy místních materiálů, jako je výše zmíněná sláma či splétané pruty vinné révy.
V těchto stavbách je možné spatřovat výrazný posun v architektově dosavadní tvorbě, novou interpretaci klasické japonské architektury. Ta u Kenga Kumy spočívá v hledání kořenů klasické japonské architektury pomocí vlastního soudobého architektonického slovníku.
Stavba a návrh posledního ze tří zmíněných muzeí, Historického regionálního muzea v Nasu Ašino, byla zadána jako veřejná zakázka městským úřadem v Nasu. Muzeum seznamuje návštěvníky s bohatou historií, geografií, flórou a faunou kraje.
Místo určené pro objekt s regionální expozicí se nachází v historické lokalitě na vyvýšenině po zaniklém středověkém hradu, který zde stával přibližně v rané době edo (tj. 16.–17. století podle evropského datování).
Novou budovu muzea architekt umístil vedle stávající historické stavby skladiště a vstupní brány. Pečlivě ji zakomponoval do existující sestavy restaurovaných budov a zároveň doprostřed ovocného sadu na kraj hustého bambusového háje.
Po průchodu historickým portálem návštěvník vstoupí do nového prostorného, prodlouženého traktu muzea. Jednopodlažní budova s jednoduchou sedlovou střechou, uzavřená do prosklené fasády bez výrazného členění, v sobě odráží okolní prostředí a činí tak muzeum průhledné a zcela propojené s exteriérem. vnitřní otevřený prostor v kombinaci s transparentní schránkou vytváří dojem krytého venkovního prostoru s tekoucími přechody mezi expozicí a krajinou. Ve středu tohoto prostoru je umístěno pevné, uzavřené jádro s kancelářemi, obchodem, sklady a hygienickým zázemím. Ze seizmických důvodů je jádro postaveno ze železobetonu.
Zóna podél fasády se používá pro konání výstav a dalších akcí. Prosklené stěny jsou pevné a jsou zastíněné pohyblivými lehkými panely z hliníkového tahokovu se slámou, které regulují výhled a množství světla dopadajícího do interiéru. Prosklené střešní díly, které zajišťují vrchní osvětlení, jsou zastíněny stejným způsobem. Tyto panely byly vyvinuty ve spolupráci s výtvarníkem Akirou Kusumim. Kengo Kuma zde kontextuálně využívá různé druhy místních materiálů, jako je výše zmíněná sláma či splétané pruty vinné révy.
Jiří Janďourek, 2012
0 komentářů
přidat komentář
