Glass Cube

Kalin Cakov je služebně nejstarším členem a zakladatelem úspěšného ateliéru slovenského Cakov and partners. v rozhovoru při příležitosti publikování jejich „domu za zrcadly“ mimo jiné přibližuje, jak vznikla myšlenka postavit „architekturu, která neexistuje“.

Pokuste se přiblížit situaci: původní dům na lukrativní parcele, obklopený novou výstavbou bytovek průměrné kvalit…
A tím je řečeno vše… Několik let zpátky, možná už i patnáct šestnáct, jsme se s klienty seznámili a pomáhali jim při realizaci jejich vize s rodinným domem a následně jsme pro ně v témže domě vytvořili komplexní interiér. za ty roky jsme se spřátelili a zpracovávali jejich další a další vize.
Postupně jsme jejich rodinnou základnu obohatili o venkovní krytý bazén. V té době byla lokalita stále tichá a mimo pozornost developerů. Rozlehlý pozemek nabyl rázu krásné zahrady, až parku. Tento park je dílem majitelky, která má obrovský rozhled v oblasti architektury, designu a umění. Právě ona se stala i určitým spoluautorem ve všech projektech, jež pro tohoto klienta vznikaly. Velmi příjemná spolupráce, kde nečekáte boj, ale koncert…

Jak znělo zadání klienta? Můžete zařadit stavbu do kontextu vaší ostatní tvorby?
tvůrci atraktivních rodinných domů, jaké místo ve vašem portfoliu zabírá Mirrorhouse? Původní rodinný dům s bazénem a parkem: soukromí, gril, večírky, plavky, bazén i domácí kancelář na terase. Avšak asi před třemi čtyřmi roky náhle vzrostl developerský apetit v sousedství a hned vedle bazénu a zahradního parku s rodinným domem začala výstavba bytových domů zmiňované architektonické kvality. Vše, co si od rodinného bydlení slibujeme, se má dále odehrávat jako v aréně s tribunou pro desítky diváků? Ne, stěhovat se nechceme a před tribunou musíme spustit oponu! „Vymyslete něco, dejte tam billboard, umělecké dílo, něco, čím nás odfiltrujete, a zůstane nám soukromí,“ takto mi předestřel své „zadání“ klient a za ty roky už i kamarád, člověk, který je taktéž obdivovatelem umění. Právě on nás seznámil s dalším našim přítelem, sochařem, grafikem a Haasem. S Aštotem máme několik společných úspěšných projektů interiéru a právě s ním jsme měli původně vytvořit “umeleckú oponu”.

Jaká byla vaše odpověď – tedy základní myšlenka návrhu?
Nic! Postavme tam takové velké nic! Už při prvním setkání a upřesnění zadání, jsme se shodli, že by ta „opona“ měla mít funkci. Ateliér, kancelář nebo loft pro jejich děti. První prezentace naší myšlenky a konceptu před investorem vznikla poměrně velmi rychle po zadání. zajímal jsem se o skutečnost, jaký měli předtím výhled. Jak by ho mohli zachovat, dokonce jejich krásný park by mohl mít dvakrát takovou dimenzi… Proč by mělo nové obecenstvo parazitovat na výhledu, ke kterému nemá vztah? A proč byste je vy měli rušit grilováním a večerním koupáním bez plavek?

Postavit nic je opravdu nelehký úkol. Koho a proč napadlo dům obložit zrcadly?
V našem ateliéru jsme podrobně analyzovali dané zadání. Hledali jsme možnosti zakomponovat současnou architekturu do nově vzniklého prostředí, materiálové prostředky se neustále bily s okolím, cítili jsme, že se točíme v kruhu otázek a nejasných odpovědí a zbytečných designových gest. Tehdy náš kolega Michal Kyselica přišel s myšlenkou udělat neviditelnou architekturu, architekturu, která se ztratí.
Byl to výborný impuls, který nadchl celý náš tým. Zrcadlo! Ale jak dál? Velmi rychle jsme vytvořili základní koncept. Ale zkuste ukázat investorovi NIC, tj. neviditelnou architekturu. zažili jsme velmi kreativní týden. Každopádně výstup pro prezentaci klientovi byl nakonec úspěšný.

Jaká byla jeho reakce?
Hned při prvním setkání se s myšlenkou ztotožnil. Líbil se mu základní koncept a efekt, kterého mělo být dosaženo. Spolu jsme ho vnímali jako další sochu v parku. dal nám zelenou pustit se do práce.
Samozřejmě jsme museli dále doladit skutečnou funkčnost celého konceptu.

Zrcadla tvoří kromě fasády i podhled… Proč?
Koncept musel být dotažený do dokonalosti. Vznikl hranol, který se vznášel nad zahradou, pod kterým projdete, a vnímáte i vysunuté zahrady. Ty úhly pohledu a odrazu, to vše se ztrácí a zároveň znásobuje.

Můžete blíže popsat jejich konstrukci a způsob uchycení na fasádu? Řešili jste nějaké komplikované detaily?
Všechno bylo komplikované, a hlavně v detailech. zavolejte statika a vysvětlete mu, že ten zrcadlový hranol má levitovat nad existujícím krytým bazénem a nad krásnou zahradou. Co vám na to asi řekne? Naštěstí se výborně vypořádal se zadáním, nakonec tam ale pár sloupů přece jen zůstalo. černá je barva architektů a v kontextu s parkem zanikne. Na řadu přišlo zrcadlo, které moc neizoluje, a zároveň chceme, aby bylo zevnitř průhledné, tj. aby interiér byl plně funkční. „Špionšpíglglass“, tak zní název pro takovéto zrcadlo. Přišla okenářská firma, která zakázku pořádně uchopila a začali jsme rozpracovávat detaily. Hliníková fasáda s trojitým zasklením, na něž je hermeticky namontovaný výše zmíněný „špion“. Už jsme se začali pohybovat v oblasti strojařské, ne stavební, mám na mysli co do detailu a přesnosti. Barva zrcadla byla opravdu velmi důležitá, jakož i procento propusnosti a zároveň reflexe. To byla alfa omega celého konceptu. Vzorky 1:1 a simulace, jak bude sklo působit zevnitř a jak se bude fasáda zrcadlit, byly velmi důležité. do další práce jsme se pustili až okamžiku, kdy jsme věděli, že je všechno správně nastaveno. Vznikl i střešní světlík podél celého hranolu, který propouští denní světlo, neboť ten „špion“, aby byl špionem, má ztlumenou propustnost. Světlík musel být propočítán tak, aby jeho světlo spouštěné do interiéru špiona „neprozradilo“. A promysleli jsme a zrealizovali i mnoho dalších řemeslných detail, jak třeba nanotechnologie, která má být aplikována na zrcadlech z důvodu jejich bezúdržbovosti a čistoty.

Jakým způsobem jste řešili případné odrazy a nepříjemné oslnění okolních objektů prostřednictvím zrcadlové fasády?
Osazení zrcadlového hranolu do prostoru bylo velmi důležité. Během projektování už byla hrubá stavba zmiňované tribuny (nově vznikající bytovky) skoro hotová.
Mohli jsme velmi přesně vědět, jak má být velká naše „opona“ a zároveň jsme velmi dbali na to, aby se sluneční paprsky neodrážely a neznepříjemňovaly život budoucím sousedům. Museli jsme brat v úvahu mnoho aspektů, zimní slunce, letní slunce, barevnost zrcadla. A co odraz slunce vůči našim klientům? A znovu jsme dům pootočili...

Můžete naznačit, o jakou poměrnou částku (v %) se kvůli použití této fasády zvýšil rozpočet?
Preciznost zpracování detailů vnímám jako hlavní atribut, ne použití materiálů, jako je „špion“ – zrcadlo. S čím to můžeme porovnat? S běžným stavebním přístupem tzv. Standardní výstavby? Zedník vyzdí tak, jak mu je zaplaceno, avšak přijde omítkář, který vše zakamufluje, potom přijde malíř, který to má zachránit,a když ne, pověsíme obraz... z takové zoufalosti vznikly a vznikají nové architektonické tendence, které jsou mi sympatické při rekonstrukcích, ale u novostaveb nemají co dělat. Kdybychom zrcadlo nepoužili v daném kontextu, bylo by to nejen mimo koncept, ale I vyhozené finance. O kolik jsme tedy ve skutečnosti předražili stavbu?

Zrcadla jsou sice nejvýraznějším výtvarným prvkem, byla by ale škoda nevšimnout si unikátního tvaru domu. Co vás k němu přivedlo?
Bylo to jeho funkčností a účelem, pro který byl objekt postaven. Potřebovali jsme tu oponu I natáhnout a zároveň jsme nechtěli, aby působila mohutně. Zeštíhlení a dynamika, které jsme dosáhli, nám zároveň pomáhala při odrazech okolí. Určitým způsobem nás k tomu navedl I klient, který v to viděl nejen elegantní purismus, ale i prvky hi-techu.

Jak vnímáte celkový kontext místa? Původní dům je ukrytý v zahrade naopak ční… Můžete rozvinout urbanistické hledisko vašeho řešení?
Z našeho pohledu bychom nejraději měli zrcadlo I na střeše, což z pohledu urbanizace by znovu bylo NIC … Na střeše jsou umístěny solární panely, které jsou napojeny na baterii Tesla, čímž je dům energeticky úplně samostatný. Vnímám celkový urbanistický koncept, který jsme vytvořili, jako účinnou odpověď na developerskou expanzi v sousedství.

Jak je klient spokojený s domem?
Mnohokrát nám klient spontánně volal, že zrcadlo splnilo účel a je to „jednoduchá nádhera“. Co vám může dát větší satisfakci? Přičemž výstavba byla komplikovaná a zdlouhavá, na úkor jejich soukromí.
Pevně věříme, že I lidé za “oponou” mají nerušený klid, respektivě takový, jaký si v zrcadle udělali.

Můžete zařadit stavbu do kontextu vaší ostatní tvorby? Dlouho se profilujete jako tvůrci atraktivních rodinných domů, jaké místo ve vašem portfoliu zabírá Mirror house?
Pro nás je to úspěšná realizace. Každý projekt, který děláme, je na míru, každý má svá specifika, genius loci a lidé, kteří v něm bydlí nebo užívají daný objekt.
Tento projekt vnímáme jako nadčasový, protože je mimo jiné I snadno funkčně adaptovatelný. Dnes může být studio, zítra loft, pozítří a popozítří něco, co si doba vyžádá.

Jak vůbec vnímáte individuální výstavbu na Slovensku?
Za poslední roky vzniklo mnoho velmi kvalitních architektonických děl v oblasti individuální výstavby. Sympatické a vtipné koncepty, které nás baví, nejen domy bez limitu, skládací nejen domy bez limitu, skládací a modulární domy à la IKEA, kontejnery a nízkorozpočtové rodinné domy, to vše se objevilo nejen v našem portfoliu, ale celoplošně na Slovensku.

Nějaký zahraniční vzor či inspirace?
V našem ateliéru všichni neustále sledujeme současné architektonické dění, které je na rozdíl od minulosti velmi zrychlené. Když jste v rychlíku, z okolní scenérie vám zůstane v paměti to, na co myslíte. Je nám sympatická a inspirující tvorba Fostera, Chipperfielda, MvRdV a jim podobných. Jednoduchá, monotónní, srozumitelná, puristická a elegantní architektura. český designový tým Olgoj Chorchoj je pro nás inspirativní v oblasti designu, rovněž tak mnoho severských designer.

Není tajemstvím, že stavíte doma i v zahraničí… dokážete popsat „lokální vkus“?
Nebo jak se v zadání a vašem zpracování liší rodinné domy v Bulharsku, česku či na Slovensku?
Máme zkušenosti z několika zemí, kde jsme působili a kde stále působíme. Není to však otázka rozdílného vkusu klientů v daných lokalitách. Je to spíš v dialogu architekta s klientem, do jaké míry máte sílu klienta vzdělávat, přesvědčovat a argumentovat, co je v dané situaci správné. V Čechách jsme se setkali s precizností, již uplatňoval klient při realizaci společného záměru, protože každé dílo je společný záměr. V Ázerbájdžánu vnímají všechny naše vize jako evropské, případně celosvětové a chtějí se s tím ztotožnit, protože se chtějí posunout směrem k nám. Například klienti z Bulharska nám řekli, že tam málokdy existuje dialog mezi klientem a architektem, což je velká škoda. V Chorvatsku jsme se hodně nauči od řemeslníků a překročili jsme stín vrhaný obligátní formulí “to nejde”. Víden je zajímavá tím, že legislativa vás nutí v centru města tvořit současnou a nadčasovou architekturu, která je posuzována komisí tvořenou básníky, kunsthistoriky a experty. V Senegalu jsme měli zadání, které nás omezovalo při vytvoření díla jen na tři čtyři dostupné stavení materiály. A na Slovensku, kde působíme nejvíce a myslíme si, že všechno známe, nás překvapí mnohdy ode všeho trochu.

Děkujeme za rozhovor
Rozhovor připravil Matej Šišolák