Fotbalový stadion Lasesarre
Realizace:1999-2003
Anglické pole
... neskutečné týmy přijely na cizích lodích, naučily několik místních nová pravidla, zpočátku nesmyslná, o navracení se k přirozenosti kopáním do balónu... Bílou křídou nalajnovaný vlhký zelený trávník může jakékoliv pole naplnit zvědavými diváky; sedícími na svazích, blízko, dokonce tak blízko, že někteří odhodili svoje rádiovky a zapojily se do hry... Ještě jednou, jiné hřiště, tentokrát umělé, kopec k posezení, obklopen zelení, skoro jako bychom hráli, další šance...
Chvění rostlin
Jak je těžké projektovat s přírodou, která nás stále konfrontuje a my máme stále jen obyčejné, omezené prostředky k jejímu napodobování. Stadion chce představit citlivý druh maskování za použití světelných variací lesa ze 1001 stromů, které jsme vedle stadionu zasadili, použitím látky umělých/rostlin vytvořených z oceli, pulsující pod zohýbaným zastřešením. Vstupy skrz tuto imaginární zelenou oponu nás zavedou do jiné geografie, která ovládá proudy diváků i jejich usazení. Topografický Akaris
Silný venkovní obraz a symbolický vnitřek tvořený rozmanitými ’budovami’ s nezávislým uspořádáním oddělovaných ohyby mezi tribunami individualizují zahrady a různé pohledové perspektivy. Každá z těchto budov má svůj vlastní vstup i zázemí, což umožňuje jejich nezávislé používání. Ve stavbě se teď přestane pracovat pouze na jeden a půl hodiny týdně, pro mužskou katarzi, úchylné schůze manželek, skupiny separatistické amnestie či dokonce tradičních tanečníků plánujících svoji další pouliční přehlídku. Stadion není určen jen sportu... Jsou i tací, kteří nemají rádi fotbal, není-liž pravda?
I přes celou řadu stavebních programů je jednota stavby udržována kompaktní střechou, která přímo odráží způsob organizace jednotlivých tribun. Střecha zároveň propouští měkké severní světlo a je rozvržena do bodů, kudy může déšť pronikat do vnitřních zahrad, tedy jestli někdy prší svisle. Průsvitný poskládaný objem stavby se po západu slunce promění v lampu svítící jako křehká origami, schopná vytýčit světelnou topografii v její symbolické roli znázorňující přežívání nenahraditelné skvělé minulosti.
O tři roky později
Realita je vždy překvapující než fikce, která pomalu začíná být jedinou zábavnou částí naší práce. Mikropiloty v pouzdrech z nerezové oceli se provrtaly na své místo skrz ruiny zasypané vysoké pece, na níž spočívají tribuny stadionu. Čtyřicet metrů hluboké neviditelné luxusní základy umožnily vymanit se ze znečištěného bláta svírajícího ústí řeky Nervión. Milion nebo více kilogramů šroubované oceli s přidaným napětím, aby se nemohly jednotlivé prvky projevovat samy za sebe. Tvary z armované oceli s konstantními jádry a křídly s proměnlivou tloušťkou navržené tak, aby se vyhnuly vulgaritě tlaku. Systém, který se ukáže být sám dokonalým pro naléhavé podmínky - pevný, odolný, ale nikterak všestranný. Jsou jako diamant - tvrdé, nedotknutelné a napořád. Metry a metry trubek všech druhů, barev, odolností, tepelných a vodivých vlastností, nerezové oceli, mědi, hliníku, polymerů, polypropylenů, tepelně svařovaných, skládaných nebo šroubovaných a všechny probíhají tunelem pro technické vybavení stavby, kde zmizí z pohledu očí ale ne kontrole. Nejmodernější světlo ke svícení i osvětlování sebe sama ustupuje a přizpůsobuje se geometrii ohybů a řezů střechy vepsaných do jádra stavby v temnotě. Na hráče, což je to úplně jiný příběh, pálí 150 reflektorů tisíci wattů ze světelných kuželů s nastavitelným jasem a připravených pro budoucí digitální TV přenosy. Schopný klempíř vysochal ocelový les; důvtipný montér sešil nemožnou plastickou střechu dohromady a někdo, kdo neměl žádnou představu o tom, jakou nám dalo práci navrhnout každou část plechové mřížoviny, urovná mezi panely jednu mezeru po druhé. Práce pro vyšívače. Laser přijel a při naší vesnické mentalitě vzdechneme „Wow!“ a po několike ránech už provádí celou operaci odvodňování, kalibruje impozantní spády kvůli jednomu vědru deště, které zde na severu spadne. Počkat, jste si opravdu jistý, že se chystáme nabarvit všechna tato sedadla? V dnešní době je totiž těžké malovat cokoli duhovými barvami - přibralo by to sebou další významy a to v zemi, která pořád tak trochu ’macho‘. Ale nakonec to prošlo, všechno pomíchané, stejně jako samotné obyvatelstvo.
Bylo by krásné mít zahajovací utkání Barakaldo Football Club proti zbytku světa. Nakonec realizace stála tolik námahy, nebo ne?
... neskutečné týmy přijely na cizích lodích, naučily několik místních nová pravidla, zpočátku nesmyslná, o navracení se k přirozenosti kopáním do balónu... Bílou křídou nalajnovaný vlhký zelený trávník může jakékoliv pole naplnit zvědavými diváky; sedícími na svazích, blízko, dokonce tak blízko, že někteří odhodili svoje rádiovky a zapojily se do hry... Ještě jednou, jiné hřiště, tentokrát umělé, kopec k posezení, obklopen zelení, skoro jako bychom hráli, další šance...
Chvění rostlin
Jak je těžké projektovat s přírodou, která nás stále konfrontuje a my máme stále jen obyčejné, omezené prostředky k jejímu napodobování. Stadion chce představit citlivý druh maskování za použití světelných variací lesa ze 1001 stromů, které jsme vedle stadionu zasadili, použitím látky umělých/rostlin vytvořených z oceli, pulsující pod zohýbaným zastřešením. Vstupy skrz tuto imaginární zelenou oponu nás zavedou do jiné geografie, která ovládá proudy diváků i jejich usazení. Topografický Akaris
Silný venkovní obraz a symbolický vnitřek tvořený rozmanitými ’budovami’ s nezávislým uspořádáním oddělovaných ohyby mezi tribunami individualizují zahrady a různé pohledové perspektivy. Každá z těchto budov má svůj vlastní vstup i zázemí, což umožňuje jejich nezávislé používání. Ve stavbě se teď přestane pracovat pouze na jeden a půl hodiny týdně, pro mužskou katarzi, úchylné schůze manželek, skupiny separatistické amnestie či dokonce tradičních tanečníků plánujících svoji další pouliční přehlídku. Stadion není určen jen sportu... Jsou i tací, kteří nemají rádi fotbal, není-liž pravda?
I přes celou řadu stavebních programů je jednota stavby udržována kompaktní střechou, která přímo odráží způsob organizace jednotlivých tribun. Střecha zároveň propouští měkké severní světlo a je rozvržena do bodů, kudy může déšť pronikat do vnitřních zahrad, tedy jestli někdy prší svisle. Průsvitný poskládaný objem stavby se po západu slunce promění v lampu svítící jako křehká origami, schopná vytýčit světelnou topografii v její symbolické roli znázorňující přežívání nenahraditelné skvělé minulosti.
O tři roky později
Realita je vždy překvapující než fikce, která pomalu začíná být jedinou zábavnou částí naší práce. Mikropiloty v pouzdrech z nerezové oceli se provrtaly na své místo skrz ruiny zasypané vysoké pece, na níž spočívají tribuny stadionu. Čtyřicet metrů hluboké neviditelné luxusní základy umožnily vymanit se ze znečištěného bláta svírajícího ústí řeky Nervión. Milion nebo více kilogramů šroubované oceli s přidaným napětím, aby se nemohly jednotlivé prvky projevovat samy za sebe. Tvary z armované oceli s konstantními jádry a křídly s proměnlivou tloušťkou navržené tak, aby se vyhnuly vulgaritě tlaku. Systém, který se ukáže být sám dokonalým pro naléhavé podmínky - pevný, odolný, ale nikterak všestranný. Jsou jako diamant - tvrdé, nedotknutelné a napořád. Metry a metry trubek všech druhů, barev, odolností, tepelných a vodivých vlastností, nerezové oceli, mědi, hliníku, polymerů, polypropylenů, tepelně svařovaných, skládaných nebo šroubovaných a všechny probíhají tunelem pro technické vybavení stavby, kde zmizí z pohledu očí ale ne kontrole. Nejmodernější světlo ke svícení i osvětlování sebe sama ustupuje a přizpůsobuje se geometrii ohybů a řezů střechy vepsaných do jádra stavby v temnotě. Na hráče, což je to úplně jiný příběh, pálí 150 reflektorů tisíci wattů ze světelných kuželů s nastavitelným jasem a připravených pro budoucí digitální TV přenosy. Schopný klempíř vysochal ocelový les; důvtipný montér sešil nemožnou plastickou střechu dohromady a někdo, kdo neměl žádnou představu o tom, jakou nám dalo práci navrhnout každou část plechové mřížoviny, urovná mezi panely jednu mezeru po druhé. Práce pro vyšívače. Laser přijel a při naší vesnické mentalitě vzdechneme „Wow!“ a po několike ránech už provádí celou operaci odvodňování, kalibruje impozantní spády kvůli jednomu vědru deště, které zde na severu spadne. Počkat, jste si opravdu jistý, že se chystáme nabarvit všechna tato sedadla? V dnešní době je totiž těžké malovat cokoli duhovými barvami - přibralo by to sebou další významy a to v zemi, která pořád tak trochu ’macho‘. Ale nakonec to prošlo, všechno pomíchané, stejně jako samotné obyvatelstvo.
Bylo by krásné mít zahajovací utkání Barakaldo Football Club proti zbytku světa. Nakonec realizace stála tolik námahy, nebo ne?
0 komentářů
přidat komentář
