Farnost Sv. Františka

Urbanismus
Nový kostel vytváří po ideové i prostorové stránce centrum farnosti. Ostatní budovy jsou jako satelity kolem tohoto středu volně uskupeny. Celý pozemek je obehnán cihelnou zdí. Kostel si cíleně uchovává prostý a zdrženlivý vnější vzhled. Neutrální venkovní tvar je v překvapivém kontrastu s vnitřní geometrií.

Vstup
Cesta do sakrálního prostoru se skládá z promyšleného sledu prostranství před budovou, předsíně, průchodu a vnitřního prostoru. Tento prostorový sled místností následuje promyšlenou scenérii: vysoký-nízký, úzký-vysoký, světlý-tmavý. Prosklený vstupní portál dotváří měděným plechem obložené dveře, které jsou stále odemčené.

Pohyb
Stereometrie vnitřního prostoru cíleně navozuje napětí plné ambivalence mezi podélným orientováním (chrámová cesta) a centrálním uspořádáním (chrámový prostor). Rozdílnost oválného stropu a volného půdorysu srovnávají stěny kostela pomocí lehké rotace, čímž podněcují pohyb celého prostoru.

Světlo
Strop tvoří zavěšená matná textilie ze skleněných vláken filtrujících vnější světlo dopadající skrze střechu a zároveň navozuje pocit vznášení. Naopak v konchách je zdůrazněn význam vnitřního světla. Tvar střechy a způsob vedení světla ještě více podporují celkový prostorový účinek.